Beznaděj a zoufalství Vás posune dál. Pokud Vy sami chcete :)

Ahoj,

již dlouhou dobu jsem zde nic nenapsala. Protože jsem se nějak potácela mezi starým a novým pohledem na život. Včera jsem si povídala s holkama (maminkou Jaruškou a Haničkou) a zjistila jsem, že na semináři "Miliónová žena" jsme byly minulý víkend. Týjo mě to přišlo, jako kdyby uplynul minimálně měsíc.

Od té doby co jsem byla na semináři. Utekla tak krátká doba. Za tu dobu jsme stihly naplánovat společné akce na zbytek letošního roku, ale i na celý rok příští. Řekla bych, že se máte opravdu na co těšit. Vím že se toho udělalo hodně. Každou jednu z nás tento týden neskutečně posunul.

U mě se ten zmíněný týden střídaly pocity jako na horské dráze. Mohu říct, že jsem byla totálně rozhozená, možná ještě jsem. Nejen že není dlouhá doba od toho, kdy jsem začala svůj nový projekt, který jak se zdá je konečně na správné cestě, že je to ono. Úplně jsem se našla, už vím. Ale vím i to že všechno ještě nevím. Zajímavá věta, český jazyk je opravdu dokonalý :)

Jde o to, že ta práce na programech,práce na bussinesu někoho jiného, vymýšlení marketingových strategií a pod. je práce, která mne baví. Ale i tam jsem našla chvíle, kdy nejsem spokojená. Kdy mě přepadají takové ty nálady. No sama bych si nafackovala. Takový ten znuděný obličej...určitě to znáš. Jsem člověk, který když něco dělá chce vše hned, no už včera bylo pozdě, že? Ale u této práce, je důležitá trpělivost, trpělivost s lidmi, trpělivost sama se sebou a hlavně se svými dětmi. No tu poslední moc nezvládám. Vždy když si sednu ke své práci, tak najednou potřebují napít, najíst, nebo mají neskutečnou touhu po mně lézt a dělat bordel...Takže svou práci odkládám na večer :) Dnes jsem zkusila strategii domluvy. Zkouším své malé dvouleté dcerce vysvětlit, že musím pracovat a že si má hrát. Teď zrovna má moc velký zájem o to hrát si, ale problém je v tom, že si chce hrát s mou klávesnicí. Vždy něco zmáčkne, já se na ní rozzlobím a ona mě začne přesvědčovat, že se nic nestalo. No protože to nepípalo :) Kolikrát mě mé děti opravdu dostávájí, dokáží mě dostat až do stavu zoufalství. A já jsem  zjistila, že s tím musím něco dělat. Snažím se s tím pracovat. Jde to někdy hůř a někdy lépe. Jen mám pocit, že těch dní, kdy to jde hůř je nějak více :) Ale věřím tomu, že se to otočí :)

Byla jsem zvyklá vždy dělat práci, která byla vidět. Když to byly Farmářské trhy, tak to bylo znát nejen v pokladně, ale i v tom, že na stánku na konci trhu většinou nebylo žádné zboží. Když to byly nehty, tak na konci byl hotový produkt. Když to byly řasy, tak na konci to byl výraz očí, které byly zvýrazněné mou prací. Když jsem dělala portrét, tak na konci bylo něco co bylo vidět. Ať to bylo cokoliv, tak jsem měla pocit, že ta práce je vidět.

Teď mám trošku problém v tom, že mám pocit sama v sobě, že jsem nic neudělala. Že vlastně nic není. Že jsem k ničemu. Naštěstí tento pocit netrvá nikdy příliš dlouho. Naopak se opakuje čím dál méně a na kratší dobu. Paradoxně mě tento pocit vede k něčemu víc. Vymyslet víc, zajímat se o další a další věci. Tento pocit mě donutí k tomu, aby jsem se začala zajímat třeba i o něco jiného :) Tento pocit mám teď z důvodu, že má práce není vidět. Ale za chvíli to může být jiný důvod, třeba že nejsem dobrá máma nebo co já vím.

Když o tom tak píšu, tak jsem zjistila, že má práce je úžasná v tom, že vedu lidi. Vedu ty co podnikají, nebo chtějí podnikat. Dávám jim plán, jak rozvinout podnikání k úspěšnosti. Jak začít s jejich nápadem. Jak to udělat, aby byli úspěšnými. A když k nim mluvím, je úžasné jak se dívají. Že jim má slova dávají smysl. Spousty lidiček, se na mě dívají tak, že mě to hřeje. Je krásné dívat se, jak se jim pomalu rozzáří oči, když vidí zase novou cestu. Když jim povím jak jejich podnikání dovést o level dál :)

Jak o tom píšu, tak mi to došlo. Tak jsem vlastně zjistila, že je to něco více než řasy, než nehty, než úbytek zboží ve stánku. Pomáhat lidem, a dávat jim novou cestu a naději, že to jde. Že to vlastně může být lepší. To je to, to je to ono. To je důvod proč to dělám.

Víš co děkuji Ti, děkuji Ti za to, že jsem dnes měla potřebu psát článek. Protože tímto článkem jsem dnes pomohla i sobě a svému vlastnímu pochopení...