Život je horská dráha, která končí až se smrtí....

Ahooooj tak to vypadá, že s předsevzetím to vypadá nadějně :)

Už pár dní přemýšlím nad tím, jak se ten můj život ubírá a ubíhá.

Mám za sebou skoro 31 let. Oslavila jsem příchod Nového roku a udělala ve svém životě mnohé změny.

Mám pocit, že život je horská dráha, je to taková hra.....Představ si, že sedíš v tom vláčku....Když se narodíš, tak se pomalu rozjíždí, jede po rovince a pak tě vytáhne do kopce. Když dosáhneš puberty, tak přijde sešup dolů, protože vlastně ani nevíš kdo jsi, co od života čekáš. Najednou jsou tu rozhodnutí, která musíš dělat. Ze začátku je to o tom, jestli se budeš učit na písemku, s jakými se stýkáš lidmi, jestli půjdeš studovat a přicházejí takové ty opravdové lásky, které někomu vydrží i několik let..

Postupně se vytváří tvá osobnost a tvůj vláček z toho sešupu míří zase nahoru, záleží jak je tvá cesta dlouhá, jak dlouho vláčkem nahoru pojedeš a kdy přijde zase klesání.

Mám pocit, že můj život je jedna velká horská dráha a kopečky, co kopečky KOPCE se střídají více než by jsem chtěla a to ve všech oblastech....Ať už jde o chlapi, děti, peníze a s tím spojenou prácí....Vlastně není oblast, kde bych po těch KOPCÍCH necestovala.

Ale..

Světe div se...Pořád sedím ve svém vláčku, držím se zuby nehty a nechávám se vézt životem. Pokud čteš můj blog, tak víš, už jsem toho napsala spoustu.

V mém životě se stalo všechno možné, to co vymyslíš i to co by tě nenapadlo. Ale pořád zvládám, a i když jsem na dně, tak pořád věřím, pořád ve mě vládne optimismus. Dělám změny, ve všem. Někdy mi ty změny trvají déle, někdy se dějí hned. Ono záleží na tam o jakou oblast života jde a v jakém rozpoložení nebo nas..ní jsem.

Mám za sebou stavy, kdy jsem chtěla usnout a už se neprobudit, nebo probudit, až to bude lepší. Kdy jsem chtěla prospat celé dny, bez ohledu na to co se děje. Kdy jsem se stranila všech a všeho. Jsou tam dny naprostého zoufalství a pocitu selhání. A přebudovat tyhle stavy je opravdu velmi těžké, ale není to výmluva. Protože všechno bylo o mě, já jsem se musela postavit, musela jsem se nasrat a udělat naprosté ROZHODNUTÍ, že už to tak nechci. Zoufale jsem křičela ve své koupelně a ptala se sakra co se děje, jak z toho ven. Někdy jsem měla pocit, že jsem se z toho dostala jen napůl, možná mé ROZHODNUTÍ nebylo dost důrazné :)

Tyto dny samozřejmě střídaly dny, kdy mi šlo všechno na ruku. Rozhodla jsem se a ukončila vztah. Je pravda, že jsem byla s holkama sama....Pak jednou večer jsem zjistila, že děti nejsou doma, že já mám volný víkend a že jsem opravdu SAMA. Nikdy nezapomenu na ten večer. Nikdy nezapomenu na ten pocit, kdy jsem byla tak nasraná a zoufalá zároveň. Křičela, jsem ječela jsem, cítila všechno dohromady, ale byl to tak silný pocit, že už sama nechci být. Jestli je někde, někdo tak, že ho chci potkat, že chci mít toho svého MUŽE......Je to až neuvěřitelné protože hned druhý den jsem potkala svého nynějšího partnera.

Jde o to vyjevit své pocity, sám před sebou, když jsi sám. Protože když je držíš v sobě a říkáš jak je vše v pořádku, tak tě to uvnitř ubíjí. Myslím si, že vždycky, když jsem tohle udělala bylo to jako blesk. Když jsem dala já sama průchod svým emocím, a je jedno jakým způsobem: brek, křik, sprosté výrazy, já jsem i mlátila věcmi. Chvíli jsem se cítila trapně i sama před sebou. Nejsme zvyklý dávat najevo své emoce. Jsme zvyklí se schovávat a dělat, že je vše v pořádku. Okolnímu světu ok, ale kolik z nás takhle obelhává samu sebe. Já jsem to dělala roky.

Někdy když mám  pocit, že vše na Ho...,, že se mi nic nedaří, že už zase jedu dolů, pomáhá mi to, že si vezmu papír a napíšu si, co se mi vlastně během nějaké doby povedlo,tím měním své rozpoložení, své nadšení a svůj vnitřní pocit. Někdy mi dojde, že to  nejsou zrovna malé věci a dostanu se tím do úplně jiného pocitu. Každému pomáhá něco jiného, někdo si představuje výhru v loterii, někdo nakupuje auta se zlatou kartou :) :) Jde o to dostat se z pocitu selhání, ublížení do pocitu ve kterém cítíš radost. Ono se pak jinak věci řeší, jinak jdou věci, řešení na ruku :)

Dnes žiju jinak....Ne že bych zase něco nějak rapidně měnila. Ale já jsem jiná. Když jedu tím vláčkem dolů, dívám se na tu situaci a říkám, si jestli tohle chci, jestli to patří do mého života. Všimla jsem si, že když se nerozhodnu, tak se ty věci vrací, někdy více, někdy méně intenzivně.....Našla jsem svůj záměr. To co mě baví a už od toho neutíkám, poznávám nové lidi, z těch původních co jsem měla v životě zbylo opravdu velmi málo. Vědomě se rozhoduji co chci a co nechci, jak se chci cítit a jak nechci. Cokoli mi přijde do života a o čem jsem přesvědčená, že je to to, co chci a po čem toužím, tak to beru a neobcházím s větou možná jindy, teď není správná doba.

Doporučuji ti jednu věc. Z mého vlastního prožití,  z mé vlastní zkušenosti. Podívej se na to co ti ve tvém životě nevyhovuje. Nevyhovuje ti práce? Hledej nové možnosti. Nevyhovuje ti vztah? Tak se zdravě nas..r a rozhodni zda to za to stojí, jestli chceš investovat to nejcenější co máš a to je tvůj čas.
Ve vztahu je to z mé zkušenosti to nejtěžší... Protože tam si člověk musí sáhnout až kraj, aby udělal ROZHODNUTÍ a z něj už nepolevil....Cokoli ti nevyhovuje můžeš změnit. Ale musíš to změnit ty. Vím, že nikdo nemá rád změny, a že ve spoustě případech převažuje zvyk a strach ze změn. Ale zase má zkušenost, změna nikdy není horší než ta situace, kterou člověk měnil.

Představ si, že každý den je nový start, každý den můžeš něco změnit, je jedno co, něco z toho co ti nevyhovuje. Každý den jsi na začátku. Každý nový den ti přináší nové možnosti.

Víš ona ta horská dráha skončí ve chvíli kdy umřu. Nikdy se nezastaví, protože život je cesta, někdy více či méně kopcovitá. Ale naše cesty dolů nás nutí dělat pokroky, nová poznání a nutí nás sami sebe posouvat zase o kus výš. Dnes nejsem stejný člověk, co před rokem, možná ani před měsícem....A je to dobře.

Upřímně jak dlouho by nás bavil život, ve kterém se nic neděje, je placatý bez nutnosti jakéhokoli rozhodnutí, bez nutnosti posouvat se o kus dál?

My jsme ti, co máme zodpovědnost za své životy. Maminky budou namítat, že mají zodpovědnost za své děti, rodinu......Ano, ale v první řadě mám zodpovědnost za sebe a pak až za ostatní. Protože když budu obětovat svůj život ostatním a nebudu na něj dávat důraz já...Tak nežiji svůj vlastní život.

Nikdy v životě se bez naší aktivity nic nestane. Nic se nezmění a k lepšímu už vůbec ne. Znám to sama. Moje věty byly: "Až budu vydělávat dost peněz, vyřeším to". "Až přijde ten správný čas, ono se mi to ukáže". "Až budou děti starší, tak to vyřeším". "Tuhle práci budu moct dělat, až na to budu mít peníze". "Dnes ne, až zítra". "Letos to nedám, až příští rok".  Říkám jim brzdící věty, ty jsem vymazala ze svého života. Protože pokud něco chcete, pokud po něčem toužíte, tak vás nic nezastaví....

Přišla mi nabídka na jeden casting, v úterý s tím, že konání je v pátek v Praze. Casting je o tom, že se půjdu někam ukázat a buď jo a nebo ne. Bude mě to stát cestu, čas a vlastně ani nevím jestli budu vhodným kandidátem. Do toho samozřejmě peníze, protože v sobotu mám další aktivitu s Tiande...Jsme bez dětí, tak to znamená, že můj chlap bude doma sám :)

Mohla jsem kývnout na to co vymyslela moje hlava. Otázka: Chceš to? Odpověď: Ano ALE "už jsem stará na takový věci, chybí mi zub a co když se jim nebudu líbit. Týjo, tam bude hezkejch  holek, co já tam mezi něma asi tak budu dělat." Ještě je to někde v Praze, jak to tam asi budu hledat....A peníze? Zrovna teď se mi to moc nehodí."

Otázka: CHCEŠ TO?  Odpověď:.....Jooooo "Tý jo, to by mohla být nová zkušenost, nový lidi, mohla bych zavolat mamce jestli nechce jet do Prahy o den dřív, že přespíme v centru a užijeme si holčičí odpoledne" V sobotu mám TianDe, tak aspoň nebudu muset jet z Mostu ráno SUPER". " No a co chlap, děti nejsou doma a já nemusím hlídat co dělá nebo nedělá. Takže pojedu, kdyby mě vybrali, to byla jízda"

Mohla jsem kývnout na obě možnosti, vybrala jsem si tu druhou. Protože je to skvělá příležitost. Zavolala jsem mamce, odvezu děti a pojedeme do Prahy, kde mě doprovodí na casting a pak uvidíme. Každopádně už se těším.

Upřímně před rokem možná i před půl rokem, bych nejela, protože by vyhrála možnost první a ta druhá by mě asi ani nenapadla.

Nevím jestli jsem všechno napsala jak jsem chtěla, nebo jestli ti to dává smysl. Ale já věřím, že ano a když ne teď, tak třeba v jiném čase, v jiném rozpoložení :)


Měj se krásně a nezapomeň je to hra a každý den máš možnost nového startu.


P.S.: Milionář stále nejsem....začnu s tím být desetitisícionář :) :) :)

Pro jakou práci jsem se rozhodla?

Ahoooj...
Je to s podivem, ale jsem tu s novým příspěvkem.

Tentokrát budu psát na celkem čerstvé téma a to je má práce. Možná budeš překvapený/á. A dopředu prosím o to, abys to nebral/a jako propagaci. Ale především o informaci a možná i nějaké vysvětlení.

Pokud sleduješ můj blog, víš, že jsem opravdu zkoušela vydělat různými způsoby. Ať klasickým zaměstnáním, nebo podnikáním. Už je to nějaký ten měsíc, co jsem dala výpověď v jisté firmě a pak jsem psala příspěvek o tom jak je neúměrná rovnice:   MŮJ ČAS = MÁ VÝPLATA. Mezi tím má maminka začala hledat nové pracovní možnosti s tím, že ukáže lidem dopad své práce na svou práci :) Zvláštní co? Začala s hledáním správného MLM (Multi-level marketing). Nevím přesně proč hledala MLM, ale dám pár příkladů, proč si myslím, že zvolila tento způsob práce, nebo proč jsem ho zvolila já.

1. V zahraničí je velmi rozšířený a neustále se jeho oblíbenost zvedá. (MLM) je nejrozšířenější formou odměňování distributorů v přímém prodeji. Tato marketingová strategie, na rozdíl od tzv. single-level marketingu je založena na tom, že prodejci (distributoři) nejsou odměňováni pouze za výrobky, které osobně prodají, ale získávají i podíl z prodejů uskutečněných jinými prodejci, které do systému přivedli.

2. Je to nejpravděpodobnější možnost vzrůstajícího výdělku.

3. Na tento způsob podnikání potřebuji opravdu minimální kapitál (nebavíme se o Letadle)

4. Nemám žádné náklady na své lidi, každý zodpovídá za sebe. Já jako lídr nemám žádné starosti a 
     lidi ve své síti (soc, zdrav, dovolená, nemoc). Pokud někdo v mém týmu nepracuje, jako lídr se mu 
    snažím pomoci, pokud to nejde mám možnost věnovat svou pozornost někomu jinému. 

5. V naší společnosti je jedna velká výhoda, můžeme pracovat online, inzerujeme apod. Tak máme
     opravdu hodně možností pro to, aby jsme byli úspěšní. Naše společnost nás opravdu velmi 
    podporuje. 

6. Přijdu mezi nové lidi, práce mne baví, jsem svým pánem, plánuji si vše sama. A v této společnosti 
    mám volnost. 


To je asi vše co mne napadá. Moje maminka dělá ve společnosti TianDe cca 8 měsíců je na pozici Perlového ředitele. A mě občas napadají myšlenky, že jsem se měla kousnout a začít rovnou s ní. Dnes bych totiž neřešila peníze atd. ALE došlo mi to!!!! Možná trošku později, ale došlo. Jde o to, že jsem byla na našem semináři, který byl fakt super. Žádný fanatismus, žádná kolečka se zvonečkem,nebo jiné šílenosti. Je to naprosto neuvěřitelné seskupení lidí, kteří si přejí úspěch a nevidí se jako konkurenci.....Skvělý. Produkty nám vysvětlila Hanička, která je mimochodem chemik a zná naše výrobky opravdu do detailů. A potom přišel můj čas. Přišla Kačka, která začala vysvětlovat Byznys, co je MLM a jak funguje v tom pravém slova smyslu. Bez toho aby někdo z lidí tahal peníze, podváděl apod. Protože Tiande je naprosto neuvěřitelná společnost s neuvěřitelnými produkty. Tak nebylo těžké se nadchnout a to především proto, že Tiande mám vyzkoušené. Je to kosmetika s velkým K. Přišel na řadu obrázek, který Kačka nakreslila.....Znám ho opravdu několik let, ale nikdy mi nedal takový smysl jako právě ten den.... 

Po opravdu dlouhé době jsem viděla tento kvadrant. Seděla jsem na svém místě a dívala se před sebe. A najednou mi všechno dávalo smyl. Tolikrát mi vše říkala moje maminka, že by byla ráda kdybych už začala. Kdyby mi to dalo smysl. Chci tím vším jenom říct, že všichni máme svůj čas, který je určený k našim pochopením. Někdy sedíte, slyšíte to samé, co už několikrát a najednou to dává daleko větší smysl. Já jsem ze semináře jela s tím, že začínám s TianDe naplno, že už si nenechám uniknout žádný další měsíc. Protože jsem si vyzkoušela mnoho produktů této společnosti. A nedám na ně dopustit, žádné slibování, žádné obelhávání. Jakoukoli kosmetiku, jakýkoli produkt jsem vyzkoušela nezbývalo mi jen s údivem pozorovat účinky. Jsme každý jiný, každému vyhovuje něco jiného, ale na to vše TianDe pamatuje. Je to společnost, která dbá na spokojenost svých zákazníků (samospotřebitelů) a na druhou stranu neuvěřitelně podporuje své distributory. 

Jsem nadšená. Protože za tu dobu, co moje maminka spolupracuje s touto společností vyrostlo mnoho úspěšných lidí. Kteří třeba někdy řekly tu samou větu jako já. ... "MLM nikdy, na to nemám", ale když tento způsob podnikání uchopíte tak, jak tato společnost umožňuje, je to úplně o něčem jiném než třeba znáte vy. 

Já už odmítám běhat krysí závod. Už odmítám vymýšlet jakým směrem půjdu ke své finanční nezávislosti a svobodě zároveň. Protože nikde jinde toho ani docílit nejde. A opravdu jsem přesvědčená o tom, že až my lidé odhodíme své předsudky a strachy, může nás být spokojených čím dál více. 

Nedávno jsem četla článek First fc Class, kde je přesně na toto téma rozhovor s Donaldem Trumpem a zase mi dalo všechno o trošku větší smysl. 

Popřemýšlej o tom co ti dává tvá práce, naplňuje tě, věříš tomu co děláš?

Já jsem takhle přemýšlela opravdu dlouho, zkoušela jsem možné i nemožné. Do všeho jsem vkládala všechno svoje nadšení, ale vždycky jsem se ocitla zase na začátku....

To je k mé práci...Odpověď na otázku co dělám a průběžně tě budu informovat o svých krocích a věřím, že i úspěších.

Jsem na začátku opět, ale věřím a cítím, že teď je to jiné. Protože na to nepotřebuji nic, jen odvahu oslovit lidi a nabídnout jim skvělý produkt (nesrovnatelný s tím co běžně koupíte) a nebo možnost spolupráce. Pak je nutnost PC a internetu, ale to se dá řešit operativně. A pak nepotřebuji už vůbec nic. Žádný kapitál, žádné zaměstnance, kancelář apod. Mohla jsem začít hned, jen jsem necítila to, co právě v tuto chvíli. 

Pokud Tě zajímá více, pokud chceš vědět o co se jedná, zajímá tě právě tato kosmetika, nebo zrovna řešíš peníze, práci, budoucnost. Vůbec se nestyď a neboj se zeptat. Ráda ti pomůžu se vším co řešíš. 

Neslibuji Ti, že se finance a vše vyřeší okamžitě, je to práce. Práce, která potřebuje tvou aktivitu, pozornost naučí tě pravidelnosti, která je potřeba. Ale zaručím ti, že rovnice ... MŮJ ČAS = MÁ VÝPLATA bude dávat daleko větší smysl. 

Těším se na cokoli napíšeš. Můžeš spát na petruska.matuska@gmail.com.....

Měj se krásně.

Petra

Jak vnímám Vánoce a Nový rok :)

Ahoj...

máme tu rok 2017 a s ním nové začátky, nová očekávání.

Pro mě osobně je příchod nového roku emotivnější než Vánoce. Neříkám, že bych Vánoce neměla ráda, ale....

upřímně jako pro mamku dvou malých dětí, jsou Vánoce obdobím stresu a příprav, které gradují s přicházejícím Štědrým dnem. Není to jenom o financích, je to o tom, kde vše schovat, aby nebylo nic objeveno, jestli mám pro každou stejné množství dárků, jestli jsme kápli na něco, co bude naprosté překvapení a top, jestli jsme to zvládli tak dobře, že jim prodloužíme ještě o nějakou dobu víru v něco krásného, úžasného a naprosto neuvěřitelného. Každý rok se po Štědrým večeru posadím na sedačku se sklenkou vína a užívám si klid....Dárky jsou rozbalené, děti spokojené, všude balící papír a já jen zírám a jsem šťastná. Uff zvládli jsme to :)

Oproti tomu Nový rok, je pro mne samotnou velmi emotivní. Možná je to zvláštní, ale já i zvláštně prožívám Silvestra. Nemyslím v tom pohledu, že se musím opít a slavit na povel. Je to pro mne konec něčeho starého. Nový rok mne vždy donutí k tomu, abych se zamyslela nad tím, co mám již za sebou. A nad tím co Nový rok přinese. Je to moje pomyslná hranice. Kdy si říkám uff, je to za mnou a teď už bude jen dobře. No je to velmi jednoduchý pohled. Protože v každém roce je něco dobré a  něco špatné, nebo horší. Dostala jsem zajímavý úkol. Napsat si to, co se mi v roce 2016 povedlo a na druhou stranu napsat i to, co čekám v roce 2017. Upřímně jsem seděla nad prázdným papírem a přemýšlela co napsat. Nedalo mi to, tak jsem volala Martince.Ta mi začala říkat věci, co se mi povedly z jejího pohledu...A já jsem začala psát. Upřímně když jsem ten rok hodila na papír jen v tom pozitivním...měla jsem opravdu radost. Protože my lidé máme zvláštní vlastnost, dávat důraz na věci, které se nám nepovedly a díky kterým se nám dělo nějaké nepohodlí. Ale když dáte pozornost na to, co se vám povedlo...fíííha má nálada byla okamžitě jiná...Můj pohled na sebe sama se okamžitě změnil.....Týjo jsem fakt dobrá :)
Když jsem dokončila papír s nadpisem "Co se mi povedlo v roce 2016" a už nebylo místo pro další úspěch, nebo už jsem nevěděla co bych napsala...Připravila jsem si další papír s nadpisem "Co chci v roce 2017", nebudu lhát seděla jsem u něj o opět jsem nevěděla co psát. Ale jakmile jsem napsala první věc, tak jsem se rozepsala, napsala jsem vše co mě napadlo ať už to bylo více či méně ujeté :)

Velmi se držím rčení....jak na Nový rok tak po celý.

Nevím, jestli to má ještě někdo stejně, nebo podobně. Zkuste si také napsat své úspěchy v loňském roce a to co byste chtěli v roce novém. Papíry schovejte a podívejte se na ně za rok :)

Tímto vám všem přeji krásný start do Nového roku. Mnoho úspěchů a hlavně víry, že přeci jen je všechno zlé pro něco dobré. A nic není tak strašné, jak se na první pohled zdá.

PS.: Pořád nejsem milionář, ale o tom zase příště :)

Měj se krásně.

Petra