Jak nás ovlivňují různá setkání.

Ahoj,

dnes jsem přemýšlela na tím, kolik lidí člověk ve svém životě potká. Kolik lidí v našich životech zůstává a kolik jich odchází...

Konkrétně v mém životě se objevilo hodně lidí, když říkám hodně myslím opravdu hoooodně. Na některé z nich už si nevzpomenu. Na některé si vzpomenu, ale již si nevybavím jména. Některé si vybavím podobou, jménem i emocí....

Přemýšlela jsem o tom, že setkání v našich životech mají nějaký důvod. Ten kdo Tě má něco naučit splní svou úlohu a pak odejde. Já mám takovou zkušenost, že v mém životě již moc lidí nezůstalo. To proč, je můj subjektivní názor a málo kdy se asi shodne s názorem lidí, kteří mou cestu opustili a nadále ji nesdílí.

Nevím jak to popsat, nechci, aby to bylo domýšlivé nebo působilo odpudivě. V mém životě se prolínali lidičky, kteří mne určitě nějakým způsobem ovlivnili. Ovlivnili to co žiji teď. Ovlivnili má rozhodnutí a každopádně ovlivnili vše. Ovlivnili nemyslím to, že za mě učinili rozhodnutí, ale to jak jsem se rozhodla.

Některá má setkání bych označila za důležitá, většina setkání byla opravdu těžká. Těmi nejtěžšími označuji to, ze kkterého je má starší dcera. Myslím, že tato situace mne ovlivnila nejvíc. Paradoxně ta nejtěžší setkání mají za příčinu můj největší posun. Nebo, alespoň to tak cítím já.....To co si vybavím když si vzpomenu na setkání s tatínkem mé první dcery, je určitě velká míra sebeustávání. Toto setkání mne donutilo, ustát si vlastní rozhodnutí, nejen sama před sebou, ale i před veškerým mým okolím.

Abych Ti to vysvětlila.....

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, tak informace z tatínkovi strany byla taková, že miminko nechce. Mé rozhodnutí, ale bylo opačné. Po této informaci následoval samozřejmě i rozchod. Tím vznikly různé spekulace o mém těhotenství, z jednoho prostého důvodu. Aby se tatínek "osvobodil" od své zodpovědnosti, tak se začaly šířit různé pomluvy a na malém městě jsem si to opravdu užívala. Po nějaké době mého těhotenství se začalo spekulovat o tom, jak budu řešit otcovství v rodném listě a následné alimenty.

Pro spoustu lidí byl můj postoj naprosto nepochopitelný, vznikaly různé debaty. Protože já jsem zaujala postoj, že když on nechce své vlastní dítě, tak já mu ho nutit nebudu. Slýchala jsem názory, že pomluvy, které se šířily, jsou pravdivé (že on není otec, že jsem to na něj jen chtěla navlíknout apod.).
Protože kdyby byl opravdu otec, tak by jsem se jistě zachovala stejně jako ostatní v mé situaci a šla bych k soudu a žádala o určení otcovství apod.
Ale já jsem to tak nechtěla, řekla jsem, že to řešit nebudu. On to dítě nechtěl, zodpovědnost mu nic neříkala a já jsem se nechtěla domáhat soudními cestami. Nechtěla jsem mu dítě nutit, až dcera jednou doroste, tak jí řeknu jak vše bylo. Odvezu jí za ním, aby si to mohli vyříkat. A už je na nich jak se k tomu postaví. Tenkrát jsem opravdu k žádnému soudu nešla. V porodnici jsem nahlásila, že je otec neznámý....A co se mi tenkrát nestalo. Byla jsem v porodnici, kde se mi narodila má naprosto dokonalá první dcerka. A já byla nejšťastnější žena pod sluncem, dívala se na mě a já cítila, že i přes to jak se vše seběhlo, je to to nejkrásnější co se mi přihodilo. Když jsem přišla na pokoj, tak tam bylo více maminek. Jejich jména si už nepamatuji. Já jsem se zabydlovala a čekala jsem, až mi mojí holčičku přinesou. A mezi tím jsme s holkama drbaly. A víte co, v té samé porodnici, v ten samý měsíc rodila i sestra našeho "neznámého tatínka". Byla to neuvěřitelná náhoda, já vůbec netušila, že je to jeho sestra, nikdy o sobě nemluvil a to jsme spolu nebyly zrovna malou chvíli, no ona nebyla ani moc dlouhá.....Tak se mě holky ptaly, kde mám tatínka....A já v tom rozpoložení a emoci, jsem jim tam vše vyprávěla...Pomalu jsem viděla jak naše "teta" bledne. A pak se mě zeptala na jeho jméno a já jí ho samozřejmě řekla...No tu situaci nejde ani popsat. A nejlepší bylo i zjištění, že tato naše "teta" bydlí i ve stejné ulici jako moje maminka s tatínkem a nějakou dobu i já s miminkem :)

Žádný úžasný konec se nekonal. Tatínek nikdy nebyl tatínkem ve správném slova smyslu. Nikdy se na malou nezeptal, nikdy nás nekontaktoval. A s jeho rodinou jsem nikdy nenavázala žádný vztah. U soudu jsem nikdy nebyla a nikdy jsem od něj neměla alimenty. Vím že názory všech jsou různé, že jedni to vidí jako to že obírám své dítě, když jsem to nechtěla udělat pro sebe tak alespoň pro to dítě. Ale všichni mi dokázaly říci jako jediný důvod peníze.....Já nejsem milionář, ale řekla jsem, že se o ni postarám a opravdu se snažím, pracuji a pracovala jsem po dobu MD a pracuji pořád. I když je to jako na houpačce někdy lepší, někdy horší. Myslím, že má dcera (obě) mají všechno co potřebují a že jsou vychované :)

Toto bylo jedno z těch setkání, které označuji jako zásadní. Příkladů bych tady mohla uvést několik dalších, ale možná už by Tě to nebavilo číst. I o tomto období dokáži mluvit, dnes už i s úsměvem na rtech. Myslím, že není náhoda, že se to stalo zrovna takto. Že jsem to musela projít. Myslím, že mi toto období něco vzalo, ale daleko více mi dalo. Protože jsem se změnila. A myslím, že jsem se změnila v tom dobrém slova smyslu. Vůči necítím žádnou zášť, žádnou nenávist, žádné ublížení. Nemám vůči němu žádnou emoci. Bylo to jeho rozhodnutí a já jsem jej brala tak jak přišlo. Já jsem mu uvnitř sebe odpustila a poděkovala, že mi dal tak úžasný dar. Díky němu spatřilo světlo světa má první dcerka, která je naprosto dokonalá, úžasná a chytrá. Bez něj by tu být nemohla.

Všem co ovlivnili můj život, všichni, kteří zapříčinili mou změnu. Všem jsem v duchu poděkovala, protože to co Ti připadá těžké, nespravedlivé a pod. to Tě posílí. Když se podíváš zpět, tak uvidíš co vše jsi zvládl/a.

Odpouštěj všem co Ti ublíží. Když to uděláš a pochopíš co sis z té zkušenosti měl/a vzít, tak se Ti uleví. Dá Ti to smysl a uvidíš to jinak. Než když na to koukáš z pohledu ublížení.

Měj se krásně.
Petra

Ten nejhorší úsek Tvého života má dvě cesty.

Ahoj zdravím Tě a opět po dlouhé době.

Již jsem měla rozepsaných několik příspěvků za tu dobu co uběhla od toho posledního.
Především chci poděkovat, protože poslední příspěvek četlo 178 lidí. A v to jsem upřímně moc nedoufala. Jsem moc ráda, že se líbil.

Poslední dobou jsem zažívala opravdu nelehká období. A pořád jsem přemýšlela co mají za význam. Ono je to tak, že jsem opravdu před nedávnou dobou začala přemýšlet jinak, chovat se vědomě, vědomě se rozhoduji, kontroluji své myšlenky. A to má za dopad to, že věci v mém životě se mění.

No vše se mění trošku krkolomným způsobem, dá velikou práci ustát se v tom všem co se děje. Ustát svá rozhodnutí. Když uděláš rozhodnutí o tom, že chceš něco změnit, nikde totiž není psáno, že se to stane elegantně a jednoduše. Má zkušenost je ta, že se stanou situace ze kterých máš pocit, že jsi na úplném dně. Že snad nikdy z toho dna nevylezeš, že je to teď naprosto šílené období a s prominutím se Ti sere absolutně vše na co sáhneš, nic nefunguje tak rychle, aby to k něčemu bylo a ještě ke všemu se ty problémy nabalují.

Myslím že ve chvíli kdy se má vše změnit přijde taková zkouška, ze které jsou dvě cesty.

Jedna je ta, že se zhroutíš, vrátíš se zpět do svého původního života. Poslechneš rozum, který Ti našeptává, že jsi blázen, že to nelze vydržet, že se to nemůže změnit apod. Ale má rada je, že rozum je špatný rádce.

Druhá cesta je ta, že ustojíš své rozhodnutí. Jak sám/a před sebou, tak před všemi těmi, kteří Tě chtějí stáhnout zpět (leckdy nevědomě). Ustávání je to, že vždy najdeš ten pevný bod v sobě, který věří tomu, že nejsi blázen, že to co má přijít po tomhle krutě těžkém období bude lepší. Když uslyšíš šepot svého rozumu, vědomě se rozhodni a nenechej se ovlivnit. Je to těžké, je těžké tohle zvládnout. Ale buď silný/á protože výsledek opravdu stojí za to.

Jak jsem napsala již dříve. Zkoušela jsem dlouho různé druhy podnikání. Když jsem se já rozhodla, že své restaurace nechci. Neskončilo to nikterak elegantně. Prostě to k tomu dospělo a dospělo k tomu rychleji, když jsem nahlas vyslovila, že tu hospodu už nechci. Že nechci mít zaměstnance a neustále řešit problémy, výplaty apod. Když jsem toto vědomě rozhodla, bylo to rychlejší. Období po skončení mých podnikatelských aktivit v oblasti pohostinství se neodehrávalo nějakým super způsobem. Vše bylo těžké, bylo těžké vše rozhodnout a řešit všechny ty situace, které nastaly. Ať už to byly výplaty zaměstnanců, nájem na který se nevydělalo, zboží, které se nezaplatilo. Krádeže z řad lidí, na které se přišlo až po sléze. A že to byly a jsou docela zajímavé částky. V době kdy jsem ještě měla restauraci, jsem si vzala dům. Nebýt tak úžasného člověka, který je vůči mě hodně benevolentní, tak nevím kam by to dospělo...Ten baráček rozvedu v jiném příběhu. Situace a hlavně ta finanční byla opravdu namáhavá jak psychicky, tak potom i fyzicky.

Znám situaci, kdy nemáš na rohlík a děsíš se nájmu a poplatků. Znám jaké to je, když nemůžeš dostát svým závazkům a když Ti zvoní telefon a Ty  se bojíš ho zvednout. Zatahuješ závěsy doma, aby nikdo neviděl, že jsi doma a téměř nevycházíš ven. Znám velmi dobře pocit naprostého selhání, pocit, kdy na Tebe všichni hledí jak na největšího hajzla. Vím jaké to je, když Tě pomlouvají a mají své různé domněnky. I když je vše úplně jinak a lidé znají jen jednu verzi příběhu a Ty se hroutíš z toho, že to je jinak. Znám jaké to je, když spoléháš na něco co Ti někdo přislíbí a Ty věříš v to, že tě to zachrání a ono to nevyjde :( . Znám pocit, kdy hledíš na své děti a nemůžeš jim dopřát co by jsi chtěl/a.

Ale vydrž, lidi neřeš, neplýtvej energií na to, aby si vysvětloval/a jak to bylo, zastav se a každému z nich poděkuj (v sobě), nikomu nepřej nic zlého. Lidi stejně nezajímá co jim chceš říct a vyberou si tu atraktivnější variantu. Protože to jsou většinou lidi, co nevědí co mají dělat sami ve svém životě. A spousty z nich má své problémy, ale jednodušší je probírat ty Tvé. Ustávej svá rozhodnutí ať je to jakkoliv na houby.

Mě se stalo to, že jsem bydlela a bydlím v baráčku, který byl a ještě trošku je nad mé finanční možnosti. Přišla nabídka, že se mohu nastěhovat k mým milovaným rodičům. Já jsem mohla udělat rozhodnutí, že to vzdám, že to zabalím a vzdám se svého snu. Ale neudělala jsem to. Rozhodla jsem, že tahle situace brzdy skončí, že to zvládnu. Přišla další komplikace v mých financích. Ale já vytrvala ustála jsem své rozhodnutí a vyslala energii (myšlenku) pro řešení a ono přišlo v mnohem kratší době než dříve. Přišlo řešení v řádech dnů.....

Píši Ti to proto, že to opravdu funguje. Tvá myšlenka se stává silnější. Když vytrváš, intervaly se zkracují. Když ustáváš sám sebe a stojíš za změnou, kterou sis myšlenkou přál/a, stane se vše jednodušší. Neříkám Ti, že je to jednoduché, že je to hned. Ale nic se neděje hned. Když podnikáš a chceš být úspěšný, úspěch taky nepřijde hned jako mávnutím proutku. Ale přijde to rychleji. Rychleji se vše odehraje. Rychleji přijdou sklepy, ale rychleji Tě z nich Tvůj výtah vyveze vzhůru.

To že se Ti děje něco hrozného, těžkého. Tak je to třeba potřeba Tvé změny a Ty máš vždy možnost rozhodnutí. Buď se v tom sklepě schováš a zůstaneš v něm neúměrně dlouho nebo se lekneš a řekneš si, že Tvůj dosavadní život není vlastně tak hrozný. A nebo se rozhodneš a uděláš krok k tomu, co Tě může čekat po tomto období. A když ten krok do toho neznáma uděláš tak Ti mohu slíbit, že to stojí za to.

Neznamená to, že už nikdy sklepy nebudou, že už nikdy nebudou problémy. Budou, ale Ty už je budeš zvládat lépe. Už nikdy se nestane to, že budeš pochybovat. Ale budeš hledat důvod. Budeš přemýšlet nad řešením a nad tím co si z toho sklepa můžeš odnést. Kam Tě může posunout. Vše se bude odehrávat v daleko kratší době. A když se ohlédneš zpět, přijde Ti neuvěřitelné, že se vše odehrálo za tak krátkou dobu a co vše si během té krátké doby zvládl/a.


Jsem Tvou podporou. Jsem ten co Ti maximálně drží palce. Jsem Ten co Ti dá sílu svým příběhem. Jsem Ten co ví že jsi jedinečný/á a úžasný/a. Vím, že vše má důvod a že náhody nejsou. Jsem ten co v Tebe věří.

Proto vytrvej, buď silný/á. Protože život může být jednodušší, krásný a může Ti dávat neskutečný smysl. I když to teď tak nevypadá a myslíš si, že je to úplně na ho.no.


P.S.: Viděl/a jsi někdy orchestr a dirigenta? Víš jak tato hudba funguje? Jak všichni kdo drží v ruce nástroj poslouchají pokyn dirigenta? Jak se potom spojí v celek a ta hudba co vydávají společně,  má neskutečnou sílu a emoci?

Tak si představ, že ty jsi dirigent. Dirigent, který vysílá myšlenku a všechny nástroje se spojí. Spojí se proto, aby se Tvá myšlenka uskutečnila a ve výsledku byl celek, který dá neskutečný smysl.








Měj se krásně
Petra

To nejhorší může být tím nejlepším co se Ti stalo....

Ahoj,

Už dlouho jsem Ti nic nenapsala. A dnes jsem celou dobu přemýšlela o tom co psát. Za tu dobu co jsem ti psala naposledy se toho odehrálo opravdu hodně...

Víš i u mě je to jednou horší a jednou lepší. Slyšela jsem krásný přirovnání. Je to jako kdyby jsi jel/a výtahem. Někdy se dostaneš až do toho nejvyššího patra a je to tam krásný. Ty se tam cítíš tak přirozeně, krásně, je Ti tam fajn. Ale pak přijde myšlenka, okamžik pochybnosti, událost. A Tvůj výtah se rozjede směrem dolů. Díváš se jak projíždíš jedno patro za druhým. V lepší případě zastavíš někde nad přízemím, v tom horším se ocitneš ve sklepě. Babráš se tam se svým rozumem, ten Ti tam podsouvá pochybnosti a myšlenky. Které Tě v tom sklepě udržují. Z mé vlastní zkušenosti dělám to, že se tam nechci zdržovat. Nechci v tom hnusným sklepě být. Samozřejmě Tě tam nemusí dostat jen myšlenky, ale i okolnosti. Něco co Ti není zrovna příjemné. I já se nacházím na různých patrech. Někde je to lepší někdy naopak úplně hrozný.

Ale víš co? Řeknu Ti tajemství.......

Ten sklep je možná to nejhorší v tom tvém aktuálním prožitku. Ale ten sklep je pro Tebe jako osobu to nejvíc co se Ti může stát. Vím že pokud teď zrovna máš toto období, tak si budeš ťukat na čelo, v tom smyslu, že tu něco plkám. Ale až to období přejde a Ty se podíváš zpět určitě to jednou budeš moci říci i Ty. Jde o to, že každá špatná zkušenost, každá nepříjemná věc, vše co se Ti děje. Tě jako osobu někam posouvá. Určitě každý kdo je ve sklepě udělá nějaké pochopení, prožije nějaký svůj AHA moment.

Když jsi ve sklepě, tak je Ti špatně, nevidíš nic, žádný pozitivum na své situaci. Ale když uděláš nějaké své pochopení. Nebo najdeš způsob jak se z toho sklepa dostat. Tak Tě to posílí. Nebo alespoň já mám takovou zkušenost. Nedalo mi to vždy smysl hned, ale když se podívám zpětně na svůj život já. Tak mohu určitě říct, že mé sklepy mi něco daly. Určitě jsem na tom dně leccos pochopila. Něco uvnitř mě se změnilo. Bylo to třeba jenom rozhodnutí, které jsem si ustála přede všemi, ale hlavně sama před sebou. Mé sklepy byly třeba tím důvodem, proč teď píši tento blog. Proč teď pracuji úplně v jiném oboru než jsem si kdy myslela. Mých aha momentů bylo hodně a paradoxně většina byla právě v pomyslném sklepě. I když se Ti to období zdá hrozné. Tak Ti určitě něco dá. Zkus věci nechat, zkus se na to všechno dívat jako pozorovatel. Má zkušenost je taková, že čím víc se na ty věci soustředím, čím víc o nich přemýšlím, když zaměstnávají mou hlavu natolik, že ani snad nepřemýšlím nad ničím jiným. Tak si to akorát prodlužuji. Když přestanu přemýšlet, znehodnocovat samu sebe, vymýšlet různé scénáře a hroutit s z toho "co se mi zase děje" a "proč teď" . Tak se ten výtah zanedlouho zase rozjede. Není to třeba až na vrchol, ale i jednička je proti sklepu fajn. Možná to není úplně ono ale už je to malinko lepší :) A z té jedničky už to jde lépe vzhůru.

Mě ten výtah jezdí různě. Do různých částí (podlaží) někdy mě sveze i několikrát za den, někdy jsou ty intervaly delší někdy kratší. Ale mám pocit že se zkracují. Že ta cesta je daleko jasnější. Ono opravdu něco zlé je pro něco dobré. Co když má odejít to co do Tvého života nepatří? Co když se práce má změnit k lepšímu? Co když máš najít jiného partnera? Můj názor je ten, že se nic neděje bez důvodu. Vše přichází tak jak má, nebo tak jak my si posíláme myšleny a přání :) Proto pozor na svá přání, na své myšlenky. Protože nikdy nevíte jak to přijde a jakou formou :)

Ony ty sklepy jsou tu pořád, můžeš být úspěšný/á můžeš mít i milion a spokojenou rodinu, ale ty sklepy nikam nezmizí, ty problémy jsou tu pořád. Tvůj rozum a myšlenky nikam neodejdou. Jen můžeš ovlivnit svým vědomím to jak dlouho v tom sklepě zůstaneš.

Mám pocit, že mé sklepy, pro mne jako Petru Matuškovou byly naprosto zásadní. Jsem jiný člověk, jsem jiná, přemýšlím jinak. Jako by má ozubená kolečka zapadaly do sebe a to po neskutečně dlouhé době :o) Je úplně jedno, jaký kdo má názor. Je jedno jestli se o Tobě povídá to nebo ono. Protože vždy nejdůležitější je být sám sebou. Věřit sám sobě. A každý ať si řeší a povídá co chce. Protože ten dotyčný má své sklepy. A tím že řeší jiné a ne sám sebe. Tak tam pořád něco poklízí, udržuje, voní, ale on je to pořád jen sklep. A vždy se to po čase jako sklep i ukáže.

Měj se krásně. Užívej života. A každý sklep ber jako svůj upgrade. Každý sklep ber jako příležitost pochopení, sebepoznání jako něco co Tě dostane o Level výš :)

Držím Ti palce. A klidně mi napiš. Ráda Ti poradím nebo s Tebou budu sdílet své zkušenosti.

Petra

No co tam ten člověk dělá? 

Proč v tom sklepě je tak dlouho a uklízí? Kdyby jel raději za mnou. No nic tak já počkám......

Beznaděj a zoufalství Vás posune dál. Pokud Vy sami chcete :)

Ahoj,

již dlouhou dobu jsem zde nic nenapsala. Protože jsem se nějak potácela mezi starým a novým pohledem na život. Včera jsem si povídala s holkama (maminkou Jaruškou a Haničkou) a zjistila jsem, že na semináři "Miliónová žena" jsme byly minulý víkend. Týjo mě to přišlo, jako kdyby uplynul minimálně měsíc.

Od té doby co jsem byla na semináři. Utekla tak krátká doba. Za tu dobu jsme stihly naplánovat společné akce na zbytek letošního roku, ale i na celý rok příští. Řekla bych, že se máte opravdu na co těšit. Vím že se toho udělalo hodně. Každou jednu z nás tento týden neskutečně posunul.

U mě se ten zmíněný týden střídaly pocity jako na horské dráze. Mohu říct, že jsem byla totálně rozhozená, možná ještě jsem. Nejen že není dlouhá doba od toho, kdy jsem začala svůj nový projekt, který jak se zdá je konečně na správné cestě, že je to ono. Úplně jsem se našla, už vím. Ale vím i to že všechno ještě nevím. Zajímavá věta, český jazyk je opravdu dokonalý :)

Jde o to, že ta práce na programech,práce na bussinesu někoho jiného, vymýšlení marketingových strategií a pod. je práce, která mne baví. Ale i tam jsem našla chvíle, kdy nejsem spokojená. Kdy mě přepadají takové ty nálady. No sama bych si nafackovala. Takový ten znuděný obličej...určitě to znáš. Jsem člověk, který když něco dělá chce vše hned, no už včera bylo pozdě, že? Ale u této práce, je důležitá trpělivost, trpělivost s lidmi, trpělivost sama se sebou a hlavně se svými dětmi. No tu poslední moc nezvládám. Vždy když si sednu ke své práci, tak najednou potřebují napít, najíst, nebo mají neskutečnou touhu po mně lézt a dělat bordel...Takže svou práci odkládám na večer :) Dnes jsem zkusila strategii domluvy. Zkouším své malé dvouleté dcerce vysvětlit, že musím pracovat a že si má hrát. Teď zrovna má moc velký zájem o to hrát si, ale problém je v tom, že si chce hrát s mou klávesnicí. Vždy něco zmáčkne, já se na ní rozzlobím a ona mě začne přesvědčovat, že se nic nestalo. No protože to nepípalo :) Kolikrát mě mé děti opravdu dostávájí, dokáží mě dostat až do stavu zoufalství. A já jsem  zjistila, že s tím musím něco dělat. Snažím se s tím pracovat. Jde to někdy hůř a někdy lépe. Jen mám pocit, že těch dní, kdy to jde hůř je nějak více :) Ale věřím tomu, že se to otočí :)

Byla jsem zvyklá vždy dělat práci, která byla vidět. Když to byly Farmářské trhy, tak to bylo znát nejen v pokladně, ale i v tom, že na stánku na konci trhu většinou nebylo žádné zboží. Když to byly nehty, tak na konci byl hotový produkt. Když to byly řasy, tak na konci to byl výraz očí, které byly zvýrazněné mou prací. Když jsem dělala portrét, tak na konci bylo něco co bylo vidět. Ať to bylo cokoliv, tak jsem měla pocit, že ta práce je vidět.

Teď mám trošku problém v tom, že mám pocit sama v sobě, že jsem nic neudělala. Že vlastně nic není. Že jsem k ničemu. Naštěstí tento pocit netrvá nikdy příliš dlouho. Naopak se opakuje čím dál méně a na kratší dobu. Paradoxně mě tento pocit vede k něčemu víc. Vymyslet víc, zajímat se o další a další věci. Tento pocit mě donutí k tomu, aby jsem se začala zajímat třeba i o něco jiného :) Tento pocit mám teď z důvodu, že má práce není vidět. Ale za chvíli to může být jiný důvod, třeba že nejsem dobrá máma nebo co já vím.

Když o tom tak píšu, tak jsem zjistila, že má práce je úžasná v tom, že vedu lidi. Vedu ty co podnikají, nebo chtějí podnikat. Dávám jim plán, jak rozvinout podnikání k úspěšnosti. Jak začít s jejich nápadem. Jak to udělat, aby byli úspěšnými. A když k nim mluvím, je úžasné jak se dívají. Že jim má slova dávají smysl. Spousty lidiček, se na mě dívají tak, že mě to hřeje. Je krásné dívat se, jak se jim pomalu rozzáří oči, když vidí zase novou cestu. Když jim povím jak jejich podnikání dovést o level dál :)

Jak o tom píšu, tak mi to došlo. Tak jsem vlastně zjistila, že je to něco více než řasy, než nehty, než úbytek zboží ve stánku. Pomáhat lidem, a dávat jim novou cestu a naději, že to jde. Že to vlastně může být lepší. To je to, to je to ono. To je důvod proč to dělám.

Víš co děkuji Ti, děkuji Ti za to, že jsem dnes měla potřebu psát článek. Protože tímto článkem jsem dnes pomohla i sobě a svému vlastnímu pochopení...

Síla myšlení

Ahoj zdravím Tě :)

Víš tak jsem přemýšlela o tom jak to je, když někdo řekne síla myšlení....

Já sama jsem tomu vůbec nevěřila. Myslela, že to jsou nějaké tlachy. Ale postupem času, jsem dospěla k tomu že to funguje. Poznala jsem to sama na sobě. Nemůže být všechno náhoda, myslím si že náhody nejsou. V poslední době jsem to poznala hned několikrát..

Ty víš jak to bylo se mnou a mými restauracemi, víš že jsem ukončila jejich provoz. Ono to, s odstupem času vidím jinak. Před tím jsem to viděla z pozice ublížení....Takové to, podívej co se mi staloo, proč se mi to dějee apod.

Teď když se podívám s odstupem času, uvědomila jsem si, že jsem myslela na to, že takhle žít nechci. Že s těmi restauracemi je spousty práce, že už nechci mít zaměstnance apod. Je jedno jak se to stalo, jak to proběhlo. Ale má myšlenka se stala skutečností. Když už jsem neměla restaurace, tak jsem logicky přemýšlela co bude. Co budu dělat, potřebuji peníze pro děti, na zaplacení domu...Prostě nemůžu být doma jen tak. Potřebuji víc peněz než mateřskou. Tenkrát jsem narazila na úžasnou věc a tou je ebook. Pokud chceš vědět jak ebook použit pro sebe, jak vydělávat peníze tak se podívej na toto http://www.jak-napsat-ebook.cz/?a_box=mfa5kpd2 . Potřebovala jsem získat informace, chtěla jsem vědět, proč mé pokusy o podnikání neskončily úspěchem. Bylo to jako by mě někdo bodal uvnitř hlavy, přemýšlela jsem nad tím pořád. Zjistila jsem, že jsem nedávala dostatečný důraz marketingu. Že o mě nikdo nevěděl. Louny přece nestačí, když chceš být úspěšný musíš obsáhnou co nejvíce lidí. Musí se o Tobě dozvědět kdo jsi a co děláš, musíš je přesvědčit o tom že jsi ten nejlepší, že to co děláš je úplně to nej.

Když už jsem zjistila to na co jsem zapomínala, tak jsem zjistila i kolik odvětví marketingu je. Že je ho tolik druhů a prakticky nejdůležitějším středobodem jsou kontakty. Nevěděla jsem jak na to. Ale už to vím, přišel do života úspěšný projekt, projekt který je tu pro nás všechny. Dnes už vím jak na to, které programy jsou nejlepší. A jsem přesvědčená, že Ti mohu pomoci.

Ale zpět k tomu myšlení. Když už jsem měla informace o tom jak je marketing důležitý. Myslela jsem neustále na to, že potřebuji aby mi někdo ukázal jak použít internet správně...Začala jsem hledat. Hledala jsem dlouho. A našla. Našla jsem školící středisko, které má akreditaci ministerstva školství. Možnost proplacení kurzu úřadem práce se mě netýkala. Když jsem viděla cenu, tak mě málem ranilo. V mé situaci naprosto nemožné. Ale já jsem řekla, že to nějak udělám, že to potřebuji...Tak jsem vyplnila přihllášku. Po tom co jsem ji vyplnila, se mi úplně ulevilo. Řekla jsem si, že to určitě vyřeším. Že to dopadne dobře. Když jsem ráno vstala, tak jsem sedla k počítači a dívala se na ty stránky znovu. Ale něco bylo jinak. Na těch stránkách přibyla informace. Informace, která vše změnila. Informace, která mi vlila krev do žil nové nadšení. Na těch stránkách nabízely možnost splácení kurzu až po té co kurz doděláte. No není to paráda? A to ještě nebyl konec. Napsala  jsem jim že jsem na RČ a potřebuji využít jejich nabídky kurzu na splátky.

Na dotaz nikdo neodpověděl. Volala jsem a nikdo nebral telefon. Za pár hodin mi zvonil telefon, z druhé strany se ozvalo "Dobrý den, mám zmeškaný hovor." Ano byla to firma nabízejíci ten kurz. Vše jsme si řekli a domluvili se. Druhý den mi přišla sms z téhož telefonního čísla. Kde mi napsali, že pro mne mají nabídku. Nabídly nejen to, že mohu splácet, po menších splátkách, ale ještě mi dali brutální slevu!!!!!

Jsem přesvědčena o tom, že myšlení má neuvěřitelnou sílu. Pokud nechceš, aby se Ti děly špatné věci, tak si je myšlenkou nepřivolávej a mysli na to, že to co vysíláš, to se Ti vrací. Proto mysli pozitivně :) Někdy je to težké, ale jde to :)

Na závěr vtip, který mi řekla má maminka. Ale pozor skrývá v sobě tolik pravdy:

Sedí muž v tramvaji, za ním sedí jeho Anděl a drží na klíně velikou knihu, do které zapisuje.

Pán sedí a nadává: život zkur...., děti mě se....,  peníze nemám!

Anděl sedí za ním, zapisuje, kroutí hlavou a

říká si:

"Ten má dívná přání, ale když to tak chce, má to mít"..

Třeba máš i Ty nějaké momenty, které Ti to potvrdí.
Měj se krásně.  A přeji mnoho pozitivních myšlenek.

Petra

              

Musím se s Tebou podělit :)

Ahoj :)                                                                            

Musím se s Tebou podělit. Mám za sebou krásný víkend. Byla jsem na úžasném semináři s názvem Milionová Žena :)

Byl to naprosto vyčerpávající víkend. Plný nových lidiček, hlavně informací a těch opravdu bylo hóóódně. Byl to nejhezčí zážitek za poslední dobu. Zažila jsem tolik pozitiv jako už dlouho ne.

Celý víkend byl o čerpání informací, jak o sobě samé tak i o tom jak správně pracovat. Jak správně využívat internet tak, aby byl prospěšný Tvému podnikání. Aby bylo jednodušší nastartovat podnikání správným směrem tak, aby bylo úspěšné. Po tomto víkendu už vím, jak získat ty důležité kontakty. Jak udělat to, aby se o Tobě, o mě dozvědělo co nejvíce lidí. Tak aby jsi mohl/a prodávat více svých služeb nebo produktů.

Konečně vím jak realizovat svůj záměr pomoci všem začínajícím podnikatelům tak, aby se jim nemohlo stát to, co se již několikrát stalo mě. Aby bylo jejich podnikání úspěšné. Vím, že je možné touto cestou udělat tzv. refresh podnikání. A to jsou pro mne ty nejdůležitější a nejcenější informace. Už vím, že nestačí pouze Facebook a webové stránky k tomu být úspěšný. Vím i to jak prodávat, přes to, že Ty nemáš žádný produkt, který by jsi mohl nabízet.

Má rada je. Investuj do svého vzdělání, pokud chceš podnikat a být úspěšný. Tak si zjisti nejprve vše co jde, k tomu, aby vše vedlo k Tvé úspěšnosti. Dnes lidé mají zažitá různá dogmata (přesvědčení) o tom jak podnikat, že si peníze musíš vydřít, znáš to přísloví "Bez práce nejsou koláče". Ale k tomu být úspěšný nemusíš sedřít ze svého těla kůži. Stačí mít dostatek informací k tomu, aby jsi věděl jak na to.

Pokud Tě zajímá jedna z těchto věcí podívej se na to, co otevřelo oči mě. Předám Ti to, co začalo u mě bourat právě zažitá přesvědčení. Pokud Tě to zajímá, tak se podívej na link který uvádím na této stránce. Podívej se jak to dělají jiní. Možná Tě to zaujme, ale možná taky ne. Je možné že Tě zaujme některá z mých dalších rad nebo odkazů. Mé krédo je "Uč se od těch nejlepších"..

http://www.jak-napsat-ebook.cz/?a_box=mfa5kpd2

Pokud Tě zajímá co píši a chceš dostávat mé příspěvky do emailu petruska.matuska@gmail.com. Napiš mi zprávu a do předmětu napiš ano. Neboj se. Mé příspěvky jsou zdarma. A určitě tam najdeš i nějakou radu. Pokud máš nějaký dotaz neváhej mne kontaktovat. Jsem tu pro Tebe.

Měj se krásně a měj úspěšný den.

Petra

K čemu to všechno je?

Ahoj, zdravím Tě :)

Dnes jsem se tak zamyslela nad svým pracovním životem. Nad tím, čím vším jsem si prošla. Čím vším jsem zkoušela vydělávat peníze. Jéje bylo toho opravdu hodně. Aby jsi si udělal/a představu, tak tady jsou některé z nich.

Začala jsem jako prodavačka spodního prádla u mých rodičů, pracovala jsem jako dispečerka na taxi centrále. Byla jsem dlouhou dobu barmanka na diskotékách a v různých podnicích. Pracovala jsem jako číšnice v různých restauracích. Byla jsem i provozní. Vedoucí skladu v jedné fabrice, asistentka a konzultant zákazníků. Celou dobu jsem dělala nehty, řasy a prodlužovala vlasy. To jsem dělala po celou dobu jako "vedlejšák".

Pak jsem se rozhodla, že budu využívat slevové portály a začala dělat řasy a nehty v daleko širším měřítku. Jó úspěch to byl, kvantita převyšovala kvalitu a to rozhodně nebyl můj cíl. Takže jsem se div neupilovala k smrti. Protože slevové portály fungují tak že vyhlásíte slevu a kupón je omezený datumem...No fááákt super. A co potom  70 lidí na řasy, 70 lidí na nehty...Týjo měsíc měl pořád jen 30 dní a mé dítě potřebovalo také mou pozornost. Lidí jsem měla hodně a dokonce se i vracely. Protože prý dělám precizní práci. Zanedlouho jsem to vzdala. Protože jsem sice vydělávala peníze, ale proč?Udřít jsem se nechtěla. Práce tohoto typu potřebuje Vaší přítomnost. A mě to jednoduše přestalo bavit. Když jsem tam začala chodit s odporem, tak se vše nějak vyřešilo a skončilo...

Další můj pokus byl s otevřením butiku. To s kým a jak to dopadlo je věc vedlejší. Ale sehnalo se zboží, pořídil prostor, upravil se, zařídil se. No finance lítaly, ale plni naděje a očekávání jsme otevřely a víte co? Nic se nedělo. Nikdo moc nechodil. Protože nebylo na prodavačku, tak jsem tam musela být já. No to jo, zadřela jsem se v krámě, který nefungoval a proč? Protože jsem neudělala vše potřebné k tomu, aby to mohlo prosperovat. Otevřít nestačí, facebook nestačí...Prostě to chtělo víc...Ale co? Co jsem udělala špatně?

Když nevyšel krám, nebránilo nic tomu, aby jsem si splnila svůj sen. A tak jsem si otevřela restauraci :) jééé to byl můj sen tak dlouho. Jednou jsem se vzbudila, zjistila, zařídila a byla restaurace...Lidé chodily, ale tak aby se zaplatily zaměstnanci a nájemné. No myslela jsem, že po těch letech praxe všechno vím, nééé? No restaurace fungovala, na začátku nemůžete chtít zázraky, to mi všichni říkali a měli pravdu? No nic, přišla nabídka a já otevřela další restauraci, co restauraci, rovnou kultůrák. Vize byly úžasné, plány byly tutové, když to vidíte u jiných tak je to jednoduché, všechno ostatní přece dělají špatně. No tak já Tě uklidním, ten kdo dělal věci špatně jsem byla já, dělala jsem špatná rozhodnutí, špatně jsem to celé propagovala. A obě restaurace po půl roce zkrachovaly. Ale já jsem za to ráda, protože mi došlo, že to byl můj sen, ale že ta práce je vyloženě jako dítě, musíš tam být, dávat na vše pozor, musíš najít poctivé lidi (v dnešní době těžký úkol). A ještě k tomu musíš přesvědčit lidi o tom, že zrovna ta tvá restaurace je ta nejlepší...Pomalu ale jistě jsem byla ráda, že to jde do "kytek". Problémy řeším pořád. Pořád musím komunikovat se všemi, u kterých se zatím nedostálo všem závazkům.

Mé zkušenosti mne dovedly k poznání, dovedly mne k hledání důvodu k čemu to všechno je? K čemu byly investované peníze, čas, elán, který jsem do toho všeho vložila. A víš co?

Došla jsem k jednoduchému poznání. Začala jsem podnikat, ale v oblasti podnikání jsem byla negramotná. Nestačí pouze peníze a jejich investování, nestačí čas, který tomu věnuješ. Ani sehnání poctivých lidí není žádnou zárukou. Zapoměla jsem na důležité stavební kameny jako je markteting, reklama, propagace. Když vše uděláš tak jak to dělají úspěšní. To je krok k tomu být taky úspěšný/á. Nejde o to někoho kopírovat, ale osvojit si určité kroky, dělat to tak, aby o Tobě všichni věděli....A já to nedělala.

Proto jsem dnes tady u Pc a píši. Píši Ti svůj příběh. Protože pokud chceš být úspěšný/á pouč se z chyb jiných. Vyvaruj se všemu co by mohlo vést k tvé nespokojenosti nebo dokonce krachu.

Rozhodla jsem se sdílet s lidmi, podnikateli své příběhy, své zkušenosti. Chci pomoci všem, kteří to budou chtít, aby používali to samé co úspěšní lidé. Protože Ty už nemusíš jít cestou tak dlouho jako já , jsem tu pro Tebe a chci Ti pomoc. Ať už jsi podnikatel, který má pocit, že jeho snaha a píle nenese ty kýžené výsledky. Nebo jsi to zrovna Ty, který přemýšlíš se podnikatelem teprve stát.

K tomu co vím teď vedla dlouhá cesta, plná nezdarů. Stálo hodně času načerpat vědomosti co mám dnes. Vše špatné Tě vede k určitému posunu. A já Ti přeji ať se Ti daří.

Měj se krásně.
Petra

Oslovení

Úvod máme již za sebou. Chtěla jsem Vám všem jen říct, že s některými se známe. Ale jsou mezi Vámi i tací, které neznám osobně. Ale vzhledem k mému psaní, bych Vám všem chtěla tykat. Protože psaní při vykání nebo tykání se liší. A já bych ráda psala takovou lidskou formou. Takovou jako kdyby jsem to psala svému nejlepšímu příteli. To jen proto, aby nikdo z Vás neměl pocit neúcty z mé strany :)

O mě :)

Dobrý den, ahoj....

myslím, že by bylo vhodné, aby jsem se Vám všem malinko představila...Ale kde začít :)

Jmenuji se Petra, je mi 28 let. Jsem přítelkyní, maminkou dvou krásných holčiček, vnučka, snad dobrá kamarádka, sestra a v neposlední řadě i dcera mých úžasných rodičů....

V mém životě se toho událo již hodně, i když se to podle mého věku asi nezdá. Bylo toho hodně, hodně zlého i dobrého. To zlé a důvod toho, proč se tak vše stalo jsem většinou pochopila až s odstupem času. Někdy dříve a někdy později. Myslím že rčení " všechno zlé, je pro něco dobré" se mi kolikrát ukázalo jako pravdivé :)

Stejně jako se střídalo to zlé s dobrým. Tak mým životem prošlo hóóódně lidí, přátel i nepřátel. Drahých poloviček také pár bylo, z těch se postupně stávali kluci, muži. Ti někdy ovlivnili můj život buď dobrou nebo špatnou zkušeností. Zanechali vzpomínky. Stejně jako přátelé. Pár jich zůstalo, ale většina odešla. Každý kdo v mém životě byl,nebo stále je, můj život ovlivnil.

V mém životě bylo hodně slzavých okamžiků, okamžiků zoufalství, radosti, zamilovanosti, takového toho pocitu co teď budu dělat? Vždyť už je to úplně v pr....i. Mám toho za sebou opravdu hojně. Situací, kdy je člověk úplně na dně, kdy neví kudy kam a zoufale se upíná ke slibům,a k lepším zítřkům....Ale bylo i hodně situací, které jsem zvládla, poprala se o to, aby bylo lépe. Někdy to šlo lépe, někdy i hóódně težko.

Každý takový okamžik, takové rozhodnutí...bylo příčinou toho, jaká jsem dnes. Jak o všem přemýšlím a jaká jsem. Vděčím za to i mé drahé mamince a mé rodině, které tímto úplně upřímně děkuji. Děkuji i všem, kteří prošli mým životem a to ať ve zlém, tak i  v dobrém. Protože každý z nich, který ovlivnil můj život, dovolil abych dnes byla tím kým jsem dnes.Udělala jsem v životě hodně špatných rozhodnutí, ale myslím že i těch dobrých bylo dostatek....

Jsem taková jaká jsem, Ti kdo mne znají tak vědí, Ti kdo ne Těm se představím....To co zde budu psát, bude sled několika mých životních událostí. Třeba zrovna někdo z Vás nebo Vašich blízkých prožívá to samé co jsem si prožila já. Třeba někomu pomůže, když bude znát mé řešení.

Někdy může být čtení příjemné, někdy naopak příjemné nebude. Třeba Vám se to číst nebude chtít. Ale to vůbec nevadí, třeba naopak příští příspěvek, bude ten, který zrovna Vás osloví.

Doufám, že třeba toto psaní někomu pomůže, třeba se někdo bude těšit na příspěvek další. Nebo někdo svým sdílením umožní, aby si tento „projekt“ přečetl i někdo jiný, než ten kdo je v přátelích této stránky…..

Petra