Vánoce a Vánoční poselství

Opět Tě zdravím a myslím, že tato prodleva je nějaká kratší :)

Takže úvodní větu měním na: Už Ti zase píšu :)

Včera večer a v noci jsem dělala poselství. Vánoční poselství je nebo vlastně už byl projekt, který vymyslel tým Centra obnovy životní hramonie a úžasná Irenka Brejchová ho celý vytvořila. Přihlášení se o poselství probíhalo určitou dobu pomocí vyplnění dotazníku na stránkách pro teto účel určených. Neznám přesný počet, ale tuším, že to bylo kolem 300 poselstvích, které jsme s holkama dávaly dohromady posledních pár dní. Úžasné na tom bylo to, že to byl dáreček zdarma.

Pro každého kdo se přihlásil jsme "stáhly" poselství přímo pro něj samotného. Pro mě čas, kdy jsem poselství namlouvala byl úžasný. Protože jsem se opírala o neskutečnou víru, že to co dělám je správné. Nebylo místo pro pochybnosti, nebylo místo pro zpětné poslouchání toho co jsem namluvila. Udělala jsem to u prvních z nich a zjistila jsem, že mě to vede k posuzování a k následnému znevažování. Ale to jsem nepotřebovala, tak jsem se rozhodla, že to prostě dám a vše se bude dít jak má. Doufám, že poselství oslovilo ty co jim patřila, že je povzbudila a že v tom našli slova co hledali. Dle ohlasů co mi přišly zpět si troufám říci, že to tak opravdu je. Že se vše stalo tak jak se mělo stát.

Ale měla jsem dvě možnosti. Mohla jsem se v tom začít nípat....přijmout posuzování a znevažování mé práce a zavolat holkám, že poselství dělat nebudu. Protože na to nemám a nevěřím tomu co mi chodí. NEBO jsem se mohla zdravě nasrat, vzít to jako výzvu a bez posuzování a znevažování to prostě udělat a jediné čím to posílit byla jen víra v to co dělám, že to vše pravdou a hlavně věřit sama sobě.

Ten večer pro mě hodně znamenal a udělal. Zjistila jsem, že to umím a zpětné vazby lidiček, pro které bylo poselství určeno mě v tom jen utvrdily.

Vánoce jsou za dveřmi...Už jen pár dní zbývá do Vánoc. A musím se přiznat, že letos mě Vánoční nálada úplně neuchvacovala. Nějak jsem v sobě nemohla najít to těšení se a radost.

Včera při poselstvích jsem si uvědomila, jak krásný je tento čas. Jak jsou vánoce úžasné. Když pomineme všechen ten shon, všechno to za čím se honíme, když pomineme to materiálné čímž se Vánoce na tomto světě poslední dobou vyznačují. Tak Vánoce jsou především o tom krásném, o tom, že Vánoce v nás probouzí lásku, která v tomto období sílí. Probouzí v nás víru, která je kolem nás cítit v tomto čase mnohem víc.

V jednom poselství mi přišlo, že láska,víra a pravda jsou nejmocnější energie vůbec. A já tomu věřím. Věřím v kouzlo Vánoc. Protože Vánoce jsou kouzelné, jen jsme na to zapomněli, to že ta kouzla pro nás nejsou viditelná neznamená, že nejsou. Pojďme se zastavit, pojďme si v klidu sednout, pojďme si užít ten úžasný klid, který se za tím vším shonem ukrývá.

Vánoce nejsou o tom materiální prožitku, pokud to sami tak nechceme. Vím, že na tuto větu máš spousty ALE. Já jen vím, že ať řešíš co řešíš...peníze,vztah, zdraví, děti nebo já nevím co ještě. Zastav se podívej se s láskou kolem sebe. Podívej se co všechno jsi za svůj život dokázal/a. Přestaň se na chvíli honit. A užívej si tento čas.

Měj se krásně.
Přeji Ti nádherné Vánoce.

Petra

Chce to odvahu :)

Ahoj,

opět jsem ucítila nutkání, opět jsem poslechla svůj vnitřní hlas a píši tyto řádky. A opět jsem dlouho
nic nenapsala :)

Naposledy jsem Ti psala o tom co vše se stalo. O tom, že jsem změnila svůj život, o stěhování, o novém vztahu.....

Vše co tu píši je o změnách, o tom dělat rozhodnutí. Jen ne rozhodnutí za jiné či kvůli jiným. Ale je to především o Tobě. O Tobě a tvých změnách, o tvých pocitech, o tom co chceš Ty. A to bez ohledu na to, co očekávají jiní nebo jaký je vymyšlený standard dnešní společnosti. Řeknu Ti tajemství...nikdo nemůže nikdy s jistotou říci jaká cesta je správná, jaké rozhodnutí je správné. Nemůžeš se řídit podle rad známých, kamarádek a žádnou radou svého okolí. Lidé mají často potřebu rozebírat své křivdy, své vztahy, svá ublížení se svým okolím. Neříkám, že je to špatně, jde jen o to jak a jaký to má dopad na toho dotyčného. Protože nikdo nemůže čekat rozuzlení nebo vyřešení svého problému z venčí. Nikdo nemá potřebu a ani pravomoc to udělat. Víš proč? Protože nikdo jiný než Ty nemá zodpovědnost za Tvůj život. Protože nikdo jiný nemůže v dané situaci cítit to samé. Můžeš se  poradit, můžeš vyslechnout názor jiného, můžeš si vyslechnout jakým způsobem někdo jiný vyřešil podobnou situaci. Ale nikdy nemůžeš svou situaci řešit na základě toho "někdo mi řekl".

Víš co je nejlepší? V těchto situacích je nejhorší strach...Strach, který Tebou prostupuje a kombinace strachu s rozumem vytváří různé otázky a na ně odpovědi ... Ale pouze na základě domněnek. Znám to, věř mi. Není to jenom když řešíme vztahy, je to i práce, peníze. Vše co Tě napadne, cokoli řešíš...
Ale strach a rozum nejsou ti správní rádci.

Ať už řešíš cokoli, opusť své strachy, opusť svůj rozum. Ty neukazují cestu, jen Tě cyklí a nedovolují Ti svou situaci vidět s klidem. Podívej se na svou situaci jako na stav někoho jiného. Opusť své myšlenky. Soustřeď se sám na sebe. Na to že jsi. Jsi tady. Jsi teď a v tuto chvíli máš čas se podívat na to co Tě trápí. Zkus cítit svůj pocit. ... Jaký máš pocit uvnitř sebe?

Co Tě napadá? Mě vždycky napadlo nic nebo nevím....Ale to není pravda..Tato slova Tě napadají, protože nemáš pojmenování k pocitu, který cítíš.....Můžu Ti to ukázat, můžu Tě naučit jak být sám sebou. Jak vědět co cítíš. Protože TVŮJ vlastní cit, TVÉ vlastní nitro zná odpovědi na TVÉ otázky.

Uvnitř sebe víš jak se cítíš, jestli danou situaci chceš nebo ne. Uvnitř znáš řešení. Uvnitř víš po čem  toužíš. Co opravdu chceš....

Jako lidé máme spousty pocitů, ale ne každý pocit je správným rádcem. Jaký pocit je pouze na povrchu a jaký je skutečně uvnitř Tebe? Jaký pocit je pouze navyklost a jaký je jen potřeba? Víš že, strach je pouze povrchový pocit, není nikterak velký, nedostane se nijak hluboko. Ale když mu dáš svou pozornost, když ho pustíš do svých myšlenek, tak tě začne ovlivňovat. Začneš se znevažovat, začneš pochybovat o svých rozhodnutích a potom už vlastně nevíš jak to udělat správně.

Já jsem se v těchto situacích cyklila neskutečně dlouho, pořád jsem měla tendenci dělat krok zpět. Vyřešit, ale pak raději neřešit. Měla jsem strach, že to nezvládnu, že to nejde..... Opak je pravdou. A stačí se jenom rozhodnout a v tom rozhodnutí vytrvat.

Víš, neříkám, že už strach nemám...Mám...To se ví, že mám strach. Jsem v cizím městě, mám nový vztah o kterém nevím jestli vše  vydrží....Mám dvě děti a nevím jaké budou a jak projdeme životem...Mám strachy, stejně jako ty...Jenže já je nepouštím do svého života...Já je nenechám ovlivňovat můj život a má rozhodnutí. A když nevím nebo potřebuji pomoc, tak zvednu telefon a zavolám některé z nás šesti :) Protože i já potřebuji vědět, že mám komu zavolat a s kým rozklíčovat svůj stav. Vím, že ne každému se může můj život zdát jako správný. A já ani netvrdím, že to jak je. Ale řeším své situace tak jak přicházejí. Jasně, že někdy toho mám dost a nejraději bych se uklidila a vylezla až to přejde. Znám všechny tyto pocity. Ale úžasné na tom je, že už mě neovládají, že už dokážu vše odžívat rychleji. Můj strach netrvá roky, měsíce ba ani dny. Nebrání mi v mých rozhodnutích...

Už nechci mít stavy ublížení - jak říkáme s holkama - Dyť ale já.....(za to nemůžu, jsem to tak nechtěl )
Už nechci žít ani minulostí a starými křivdami nebo příkořími. To co se kdy stalo nezměním...Ono jediné s čím mohu pracovat je tady a a TEĎ....Pracovat s budoucností? To také nejde, nikdy nevíš co se v budoucnosti stane. Za to tady a teď přesně víš. Vidíš situaci a tu řešíš. Můžeš ležet a přemýšlet o tom co bylo nebo bude, ale můžeš se i zvednout a dělat něco teď. Rozhýbat to co cítíš. Můžeš dělat tolik věcí, můžeš tvořit, můžeš přemýšlet, můžeš hledat nové možnosti...Ale neužírej se ve stavech nepohodlí. To pro Tebe není dobře. Protože to Tě zpomaluje a pomalu Tě tyto stavy obírají o TVÉ dny.

Hodně často zapomínáme na jednu věc....Mě to hodně pomáhá...Kolikrát si vzpomeneš na příkoří, na ublížení a na to co se ti nepovedlo?

Na druhou stranu se podívej kolikrát dáš důraz na to co se ti povedlo?

Vidíš to?

Udělej jednu věc, vezmi si papír a tužku, nebo mi to napiš do komentáře. Napiš mi co se ti v posledních 3 měsících povedlo....Přemýšlej a nechoď nikam daleko. Protože i maličkosti jsou nakonec velké věci. Jednu věc, kterou vím, že jsi zvládl/a je to, že jsi tady a čteš tyto řádky. A už to samo o sobě je velký úspěch...A teď Ty prosím.


Měj se krásně a nezapomeň jsem s Tebou. Já neodsuzuji ani nesoudím.

Petra


www.resimvztah.cz  


www.kazdazenajekrasna.cz
na těchto stránkách je ke stažení e-book ZDARMA

P.S.:  O mě a mé práci příště :)

A jak to bylo dál :) :)

Ahoj,

své psaní začínám vždy tak stereotypně :). Jenže já už jsem opravdu dlouho nic nenapsala :)

No nic, tak dnes mě napadlo, že bych měla zase napsat, abych Tě informovala o změnách co se u mě událo, jenže.......ono by to bylo asi zase na dlouho :))))

Tak, abych někde začala :) mám za sebou jak by řekla Martinka krutopřísný rok,
no možná dva...No ty situace a všechno to co se dělo by jsi si ani ve snu nemohl/a vymyslet ani v tom nejživějším snu :)

Jak jsem psala s Michalem jsme se rozešli a já musela absolvovat martýrium ohledně sociálních dávek, zrušení ŽL nastoupení na ÚP a pod...No moje sebevědomí a jakékoli mínění o mně samotné padlo na nejspodnější možnou hranici...Kdo nezažil nepochopí, ale upřímně to bylo nutné řešení mé situace, protože poplatky byly až příliš vysoké na to, abych mohla spoléhat na to, že vše utáhnu....

Netrvalo to, ale dlouho....Protože mám kolem sebe asi mnoho lidí, kteří by mě rádi viděli na úplném dně a mé děti nejlépe v dětským domově. Proto na mou osobu začala chodit nejrůznější "anonymní" udání na příslušné úřady - soc, úp, úřad právní ochrany dětí (už ani nevím jak se tento úřad nazývá).... Ale ono to se mnou není tak úplně jednoduché...takže toto krutopřísné období mám úspěšně za sebou...děti jsou stále v mé péči  a mám za sebou řadu různých období, která mě dovedla až sem. Změnila jsem svůj život, řekla bych že od úplného základu. A mám potřebu se vyjádřit ke všemu co se do této chvíle psalo. Upřímně je mi úplně jedno kdo ta anonymní psal, co stálo za potřebou se o tyto věci postarat a řešit už to nikdy nehodlám....Co jsem vlastně chtěla říci je:

Díky, díky Vám všem co mají toto na svědomí. Protože mou osobu to neskutečně posílilo....Myslím, že už není nic co by se mohlo stát a co by mne mohlo dostat na dno. Tato situace mi ukázala, že kolem sebe mám spoustu lidí, kteří stojí za mnou. Ať už se v minulosti stalo cokoliv, ať už jsem někdy udělala špatná rozhodnutí nebo ne. Tito lidé mně nesoudí a to je neskutečně osvobozující. Kdo z Vás může říci, že má takové přátele. Já ano... S nimi v zádech a s jejich oporou jsem zvládla absolutně nejhorší situace v mém životě a touto cestou jim velmi děkuji :)

Teď právě se mi povedlo dát do jednoho odstavce ty co mě potápěli s těmi co mě podporovali. A to asi proto, že mým cílem bylo poděkovat všem. Ono totiž mé díky patří oběma těmto stranám a nemyslím to nijak zle :)

Takže díky, díky,díky :)

A abych tu nepsala jen o minulosti ....

Ani nevím jestli jsem ti psala, že jsem si před rokem a kousek splnila sen a to v podobě domečku :)
Ale situace a okolnosti mně dovedli k tomu, že jsem se odstěhovala. A toto rozhodnutí bylo velmi osvobozující. Lidé mají občas tendenci lpět na hmotném majetku, ale já jsem zjistila, že pokud nejste spokojení je hmotný majetek spíš jako břímě....A víš co, pořád nevím kam se bude ubírat má pracovní kariéra...ale už vím, že chci ke své práci užívat jedinečnou metodu J.I.H., která je vlastně stavebním kamenem v mém životním posunu, nebo jak to říct. A teď momentálně navštěvuji "Školu pro budoucí terapeuty" pod vedením mé maminky a její kolegyně Haničky Mokré je to  to nejlepší co jsem mohla udělat. Protože když tato metoda mohla pomoci mě, tak skrze mě může pomoci i někomu jinému. A to je momentálně můj záměr. Ještě nevím jaký bude koncept mého projektu, ale už znám směr a to je úplně úžasný pocit...

No a pak se ti musím pochlubit dalším úspěchem v mém osobním životě....osud tomu tak chtěl a nezůstala jsem sama :) A to jsem si připadala jako někdo kdo musí už navždy zůstat sám,  ono všechno napovídalo tomu, aby to tak bylo...Když vezeme situaci, kdy jsem byla sociální případ a ještě ke mě patří dvě děti :) :) :) Není úplným překvapením, že jsem propadala panice a pocitu, že můj život skončil :) Ale ono je to teď úplně jinak....Díky podpoře holek, jsem byla schopná vůbec připustit i jinou variantu než tu, co se usídlila v mé hlavě. A dokázala jsem připustit, že můžu najít svůj protějšek. Je jedno jestli to bude až do smrti nebo obecně to co bude. A víš proč? Protože je důležité co je tady a TEĎ. Tady a teď je to naprosto dokonalé. Tak proč si to kazit obavami a strachy, které se spouští, když člověk začne přemýšlet nad budoucností :) :) Ale nemysli si, že tímto se svými příspěvky končím.... právě naopak :)

Po tom všem teď zažívám jedno z nejklidnějších období...a je úžasné vědomí, že člověk není sám....

A toto bych přála úplně všem...Protože tohle je nejdůležitější a pro mě na příčce přesahující všechny hmotné statky. Jestli jsem někdy hledala něco cenného, tak tohle je absolutně to nejcennější co jsem mohla najít :) :) :)


Měj se krásně.

Petra

"Pro staré nemůže přijít nové"

Ahoj, tak se opět hlásím o slovo :)

Už je to opět nějakou dobu co jsem nepsala. A přitom se u mne stalo opět tolik věcí, které snad nemůžu stihnout popsat aniž bych Tě nenudila :)

Psala jsem o tom že se s mým přítelem rozcházíme...No a událostí se stalo mnohem více. Nastěhovala jsem do jiného domu, tedy změnila jsem pouze číslo popisné. A to z důvodů které nejsou úplně košér tedy né z mé strany nemysli si :) Ale popisovat je je snad zbytečné :)

Psala jsem Ti že chci být vizážistkou? Asi ano. Tak na ten kurz, který čítal něco kolem 50tis jsem nestihla našetřit. Ale nevzdala jsem to a navštívila kurzy podstatně levnější, a potkala jsem tam úžasnou lektorku, byla to zábava a přitom jsem se pár věcem přiučila :) Mě to tak hrozně moc baví :) Takže mám úspěšně za sebou dva certifikáty na foto a svatební líčení.  Oboje mne nadchlo a další certifikáty a vzdělávání se v tomto oboru na sebe jistě nenechá dlouho čekat, protože je to něco naprosto úžasného :) Jo a další schod v tomto oboru, který chci ovládat je filmové líčení, to se člověk musí vyřádit :)

Do toho příspěvku Ti přidám aktuální foto svého zevnějšku, protože dready jsou již pasé a nyní jsem úplně na blond :) No nikdy by mě nenapadlo, že já budu blondýna, ale moc se mi to líbí a cítím se velmi dobře.

Cítím v kostech, že tohle je jedna velká změna. Odpoutat se od starého a začít jinak, nově :) Bože jak já se na to těším :) Po dlouhé době mohu říci, že miluji svůj život, jsem šťastná za svá rozhodnutí a kluci vy víte co zrovna potřebuji :)

Neříkám, že vše je naprosto ideální a že si během dne nejezdím výtahem (jak jsem již dříve popsala) nahoru a dolů a je to tak jak má být. Neříkám že se nehroutím, když se v této fázi mého života vyrojí slovo peníze. Ale změna většinou přichází tehdy, když člověk padne na pomyslné dno. Jistě mám chvíle, kdy to chci vzdát, jít se zahrabat nebo usnou a vzbudit se až bude vše ok a růžové. Ale to bych nedošla svým pochopením a poznáním o které jsem dnes bohatší :) Moje maminka s oblibou říká       "pro staré nemůže přijít nové" v této větě se skrývá neskutečná pravda. Není to jenom o vztazích s lidmi, partnery apod. ale má v sobě neskutečnou pravdu ve všech oblastech života.....Pokud chceš změnu musíš ji chtít opravdu. A ne jen na oko, ale cítit tu potřebu uvnitř sebe sama.

Já tu změnu chci a úplně bytostně se na ni těším. Přebudovávám celý svůj život, své zvyky, vše co mi nevyhovuje a co nechci odbourávám. Ale musím říci ještě jednu pravdu. Mám kolem sebe neuvěřitelný tým. Tým lidí, kamarádek, které mne neustále podporují a říkají mi jaká jsem úžasná. Pravdou je, že nevím jak by vše bylo, kdybych po celé dlouhé roky neměla po boku tak úžasnou milující bytost, která je nejen mou maminkou ale i kamarádkou. A kdyby se nám ten tým za tu dobu nerozrostl nevím jak by to bylo. Tímto chci poděkovat všem Těm kdo mě drží nad vodou a když vidí že se "topím" sama ve svých myšlenkách tak podají záchranné lano :) Děkuji Ti maminko, Haničko, Irenko, Martinko a Ivčo. Ale v této vlně díků nemůžu opomenout mého úžasného taťku, cestu k vzájemné harmonii jsme měli dlouhou, ale došli jsme až sem, do bodu kde vím a cítím jeho bezpodmínečnou lásku a podporu. Dokáže dát najevo svůj názor, ale dokáže i obejmout a podpořit. Je to úžasný člověk a já děkuji všem silám co svedli jeho kroky až k mé úžasné mamince. Protože oni dva mají nasvědomí, že jsem taková jaká jsem :)

Takže veliké díky Vám všem :) :)

Abych Ti řekla pravdu, dnes se cítím tak nabitě, že nevím co s tou energií dělat. A to se dnes nic zvláštního nestalo :) Kupodivu dnes byl klidný den :)

Víš já se tak těším na to co vše přichází, na novou práci, nové lidi, úžasné spolupráce na všechny nové projekty. Na úžasné dny s úžasnými lidmi a se svými dětmi. Protože je potřeba užívat si každý den. A věř mi, že jsem spoustu dní jen přežívala a těšila se až skončí. To byly stavy no fůůůůůj. Já si přeji abych se cítila tak jako dnes už pořád. Nebo aby mé stavy nicoty, prázdnoty, zoufalství a sebe znevažování byly co nejméně a když přijdou jako že vždycky bude období, kdy přijdou, tak ať trvají čím dál méně...Dejme tomu pár minut....to bohatě stačí. Protože takovéhle stavy tak vycucávají energii a berou Ti sílu k čemukoliv,

Víš od doby co jsem psala naposledy se událo hrozně moc věcí, poznala jsem spousty pocitů a né úplně příjemných. Vím jaké to je, když máš pocit že jsi úplně na dně svých sil. Vím jaké to je, když se bytostně bojíš o střechu nad hlavou, o své děti. Vím jaké to je, když ráno otevřeš oči a máš pocit, že jsi mohl/a spát nanejvýš hodinu a že jsi víc rozlámaný/á než večer před spaním. Vím jaké o je, když se Ti absolutně nic nechce a vše děláš s velkou dávkou sebepřemlouvání. Ale také vím, jaké to je když všechno tohle překonáš. A věř mi stojí to za to.


Pokud máš nějakou těžkou chvíli ve svém životě. Neboj ona přejde. A nikdy nejsi jediný člověk, který tuto situaci zažil a nebo zrovna prožívá. Věř mi lidé mají hodně společného, ale záleží na tom kdo jaký postoj zaujme :)

Měj se krásně a přeji Ti hodně sil....Protože když je zlé musí přijít i dobré :)

Zatím papapapapa

Peníze, peníze, peníze .....a zase peníze

Ahoj,


nedávno jsem psala o tom co zrovna řeším v mém životě. Moc ráda bych napsala, že už je vše v pořádku a já jsem neskutečně free a happy.

Na místo toho se neskutečně hroutím, když se řekne slovo peníze.....Protože peníze jsou potřeba úplně na vše. Na opravu auta, na jídlo, na oděv, na bydlení, na léky prostě úplně na vše. A jich mám celkově nedostatek a ne a ne to změnit.

Nevím jestli to tak máš i Ty a upřímně bych Ti přála neskutečnou hojnost všeho co ve svém životě potřebuješ.

Zjistila jsem, že je úžasná doba, kdy můžeš prakticky cokoliv. Ale poslední dobou mám pocit, že na cokoliv sáhnu se nějak nedaří. Korunky přichází tak nějak spíše skrze někoho a tak náhodně a v daleko menším množství než bych potřebovala. Vím, že moje maminka je úžasná v tom jak dokáže hmotnit. Jak dokáže korunky dávat dohromady a to nejen pro sebe. Upřímně kdyby mých rodičů nebylo tak nevím jak by jsme na tom s holkama byly. Ale nějak nejsem schopná jí následovat.....

V poslední době prožívám finančně asi jedno z mých nejhorších období. Ne že by nikdy nebyly, ale s dětičkami je to trošku citelnější, znatelnější a více na ho.....

Víš pořád hledám kde bych co bych. Pak mě něco napadne a já jsem úplně nadšená, plná očekávání a tak udělám pár kroků v tom svém nadšení a pak čekám a ono nic. Tak mě mé nadšení pomalu opouští a tak to nechám rozpracované a hledám znovu a to většinou dopadne tak jak v předchozím případě.

Vím co by mě bavilo, ale přijdu si jak včela co hledá tu svou dokonalou květinu a pořád přesedá z květu na květ a stále neví. Tu sebere pyl, tu trošku, tu trošku více a pak se zase vrátí na tu první a posuzuje zda ten květ nebyl lepší než ty ostatní a tak se dostává do začarovaného kruhu. Kde je občas lépe tu a pak zase tady a ve výsledku je ulítaná, zblblá, hlavu plnou rozhodování a pořád vlastně neví tak se takhle honí, aby uspokojila alespoň minimální potřeby ostatních včel (dětí)...

No ale já už to takhle nechci. Ale pořád přemýšlím jak to udělat, jak si vybrat správně. Jak tomu všemu věnovat čas. Jenže jediný problém je právě ten čas. Protože úspěch není přes noc. A penízky nejsou volně dostupné a hlavně všichni co je od Tebe čekají ne vždycky chtějí čekat až až až....
A to je asi ten největší kámen úrazu....

Už jsem slyšela hodně názorů jako, hlavně že jsou zdravé děti atd. Ale já přeci chci mít zdravé děti, chci mít zdravou rodinu a každého člena v ní. Chci mít hojnost a být spokojená. Chci být úspěšná ve svém životě a to nejen po finanční stránce. Chci si koupit hezké nové auto, chci si koupit telefon třeba když se mi rozbije. Chci mít všechno co dnešní svět nabízí. Slova mé maminky jsou, že všechno co tu je, je dostupné pro nás všechny a ne jen po ty vyvolené. Už vím, že problém není v tom  jak žijí ostatní, v tom jak je to podle ostatních správné, to kdo mi co jak udělal a jestli to bylo fér.
Problém je ve mě samotné.....Já se musím rozmyslet co chci, jestli chci dělat to nebo ono.

A víš co rozhodla jsem se vše změnit, změnit hlavně sama sebe a svůj přístup k věcem. Musím konečně přestat rozstřelovat svou energii a čas mezi miliardu věcí a konečně začít dělat vše proto, abych jednou mohla říct, že jsem vše udělala sama za sebe...Ještě nevím co to bude, jaká bude má práce. Jestli budu zaměstnanec tak chci práci takovou aby finančně uspokojila všechny mé potřeby a pokud budu podnikatel jako už několikrát. Tak aby mé podnikání bylo nad má očekávání úspěšné :)

Když jsem se rozhodla, že ukončím svůj vztah. Tak jsem byla plná očekávání, koho potkám a jak bude úspěšný on. Přemýšlela jsem nad tím, jestli bude mít tolik nebo tolik peněz, jaký bude mít auto a pod. Pak jsem se nad sebou musela zamyslet, protože jsme přemýšlela jako normální zlatokopka.
Až jsem se před sebou styděla. Já přeci nejsem zlatokopka. A hmotnit přes někoho jiného přeci není cesta, teda alespoň pro mne ne. Já chci být sama tak úspěšná. A tímto jsem chtěla svou cestu zjednodušit, urychlit nebo já nevím co....

Tím rozhodně nechci moralizovat, pokud zrovna Ty jsi měl/a štěstí svou cestu takto obohatit tak Ti to z celého srdce přeji :)

No tak já jdu něco dělat.....Snad jsou blízko dny, kdy budu sama moci napsat jsem SPOKOJENÁ a myslet to na všechny oblasti mého života. Protože chci být spokojená celkově a ne jenom napůl a spokojit se s málem......

Jestli se mi to podaří, velmi ráda budu předávat své zkušenosti, které nasbírám a které již sbírám nějakou dobu a budu moci navést i ostatní a poradit, aby nás úspěšných bylo co nejvíce.....

Měj se krásně. A přeji Ti krásné dne než Ti zase napíši :)


Jak říká moje maminka:

KAŽDÝ Z NÁS MŮŽE COKOLIV, JEN SE ROZHODNOUT A ZDRAVĚ SE NASRAT!!!!!!!!


Zatím ahoj :)

Co se to sakra děje?

Ahoj,

 už je to opět nějakou dobu co jsem nic nenapsala.

Je pravdou, že za tu dobu se mi stalo spousty věcí. Jak jsem psala o těch pomyslných výtazích, které Tě celý den vozí nahoru a dolu co se Tvých myšlenek a Tvého cítění týká. Tak takové výtahy se vyskytují i v životě a v tom co se skutečně odehrává.

Tam za dveřmi, kde není strach a rozum je úplně jiný svět.

Mám za sebou období, ve kterém jsem nejednou vyslovila tu větu " Co se to sakra děje???!" No musím se přiznat, že to sakra je jeden ze slušných výrazů, kterými jsem byla schopna častovat dané situace.

Víš zjistila jsem, že to čeho se nejvíc bojíš se kolikrát opravdu zhmotní. Strach, něco tak neviditelného, pro mnohé slovo nemající příliš velký význam. Ale pro někoho kostlivec ve skříni ať už v podobě dluhů nebo nějakého tajemství. Ale i v tom, jak ve strachu je člověk ochotný vytvářet scénáře situací, které se ještě ani nestaly. No jo, ale co když je ten strach opravdu neviditelný, ale i přesto mocný? Už jsi někdy usínal/a se strachem, s myšlenkou co kdyby, ne kdyby? S tím hnusným a tíživým pocitem?Já ano a ne jednou......

 Mám úžasnou maminku, maminku, která mne zasvěcuje do tajů tzv. hmotnění....
Hmotnění, než jsem pochopila jak to vše funguje a hlavně, že to funguje....No pochopila ještě dnes to asi ne uplně chápu..hmotnění opravdu funguje a funguje na spoustu věcí...Banální a pro mě tak dokonalý případ. Hodně jezdím do Prahy a víš co? Mám nastaveno to, že jakmile vjedu do Prahy, tak mám zažádáno o "zelenou vlnu". Již velmi dlouho jsem při odbočce ze směru Most, Slaný z dálnice na Dejvice na prvním semaforu nestála na červenou. A většinou projedu Prahu jako by nic a těch červených mi padne sporadicky. Dalších příkladů mám hodně.  Auto, dům apod. Nikdy nevím jak se ty věci daly do pohybu, nebo jak se to vůbec stalo, ale ono se to děje a přesně tak jak se to dít má. Ale to nikdy nevíš dopředu, hodně věcí dává smysl až s ohledem zpět.

Když maminka mi říkala vykašli na strach a rozum, to jsou špatní rádci, nějak tak to bylo a nevím to doslova. A já jsem jí asi špatně poslouchala, no ke mě si ten strach vždycky nějak cestu najde....Ty vado mám pocit, že strachy se hmotní jakoby rychleji, nebo je to jen můj pocit? No mě to tak opravdu přijde...A proto jsem svůj strach hodila za hlavu, kašlu na něj, protože to co se mi dělo poslední dobou, už nikdy více. Maminka je výborným učitelem a rádcem na cestě mým životem...ještě, kdybych jí vždycky poslouchala a naslouchala tomu co mi říká, mohla bych si spousty svých problémů ušetřit.

Je toho tolik co bych Ti chtěla vyprávět. A dává mi opravdu hodně práce, abych držela myšlenku a neskákala od tématu k tématu.....Tak doufám, že budeš rozumět tomu co Ti chci říct. Jsem plná dojmů a toho jak se vše tak jakoby událo.....

Teď momentálně mi dochází hodně věcí, mám dost často problém se nehroutit v mnoha ohledech mého života. No a myslím, že všechny jsou v celku dost zásadní....Peníze, děti, vztahy apod...

Aby jsem Tě uvedla do obrazu. Má situace se táhne již dlouhou dobu. Řekla bych dokonce, že teď je doba kdy se vše narovnává a začíná to jako kdyby znovu, ale v tom dobrém....Ale ještě nedávno bych takovou větu asi neřekla....

Minulý rok jsem dostala neuvěřitelnou šanci bydlet s mými holčičkami v úžasném domečku. Situace byla napjatá, ale říkala jsem si, že vše zvládnu. Tak jsem se dočkala a podepsala smlouvu. Nastěhovali jsme se celá rodina a tak jsme si žili. Jenže nastaly problémy ve vztahu mezi mnou a mým přítelem, a hodně věcí ohledně financí bylo na mě...a že toho nebylo málo :) Ale o tom až tak do široka nebudu psát. Přišel, ale čas, kdy mi skončil rodičovský příspěvek, se kterým jsem ke konci měla maličko problémy. A penízků bylo méně.....Vztah na tom byl čím dál hůř. A já to pořád nechtěla vidět. Ale jak jsem o tom hodně mluvila a byla na vážkách, o tom jestli zachraňovat, nebo opustit tak jsem vypozorovala jednu věc. Vždy, když jsem pro nesla větu "no on je takový a makový a já si ho nechám" tak mi to nejpozději do 24 hodin bylo ukázáno s velikým otazníkem jako "tohle opravdu chceš?" nebo "stojí Ti to za to?". Věř nebo ne, ale já to testovala a měřila jak dlouho od věty nastane ta pro mne "ukazující se" situace...Intervaly se zkracovaly. Což bylo celkem zajímavé :) Nebo když jsem řekla "tak mi to tedy ukažte, ukažte mi řešení" ono mi bylo ukázáno.....Zažívala jsem různé situace, které nebyly určitě příjemné a naváděli k jedinému možnému řešení. No jo, ale já jsem vždy udělala rozhodnutí a pak jsem ho vzala zpět a kolečko se opakovalo. Já opět viděla co mi mělo být ukázáno a najednou jako bych to nechtěla vidět a dostala strach z toho co mne čeká za tím rozhodnutím.....

Jenže pak přišla rána o které jsem věděla, že musí přijít. Jelikož jsem byla na hodně finančních věcí sama. Tak po skončení rodičovského příspěvku jsem se dostala do situace, kdy jsem neměla na nájem a obávala jsem se toho nejhoršího co maminu dvou dětí může potkat. A měla jsem z toho takový strach, že místo řešení jsem se schovávala a se strachem čekala kdy to přijde. Nezvládla jsem zaplatit 2x nájemné a co se mohlo stát, když se ta situace neřešila? No jestli čekáš to nejhorší v podobě příkazu k vystěhování, pak čekáš správně. Přišel den, kdy mi byl doručen dopis. Ve kterém stálo zrušení nájemní smlouvy. V tu chvíli se mi zastavil snad proud krve v těle. Pocit zoufalství, totální beznaděje, hrozný pocit selhání, pocit ztroskotance, strachu a já nevím čeho všeho. Ten den se mi zhroutil celý svět... Všechno to co se tak dlouho nevedlo se nakonec úplně s prominutím posralo.

Ale.....

Tato situace se nakonec vyřešila a sama. S horkou hlavou jsem nedokázala nic vymyslet, jediné co jsem v tu chvíli dokázala bylo to, že jsem k sobě pustila strach a paniku a rozum se všemi možnými konci a scénáři.

Hodně mi pomohla rodina v tom se uklidnit. Jela jsem k mé babičce na cigárko a během té doby se začaly věci dávat do pohybu. Má babička pronesla věty, které mě vrátily k sobě samé a jsem jí za to vděčná, stejně jako všem těm, kteří u mě byli probírali se mnou situaci sem a tam a tam a sem a hledali se mnou řešení.

Nakonec se i ukončil můj vztah s mým přítelem. Tak nějak sám. Po předložení dopisu kde stálo

Vždy se najde cesta 

datum vystěhování se přítel odstěhoval. Ale já se potom dozvěděla, že s holčičkama můžeme zůstat. Takže jsem oficiálně sama. Maminka dvou krásných chytrých holčiček......A co dál? Já nevím....vůbec nevím co bude dál. Po pravdě se teď vozím výtahem nahoru a dolu a hroutím se z peněz a vztahu :) Jaká je změna? Změna je taková, že už nemám strach. Rozhoduji se sama, intuicí podle toho jak to cítím. Ano hroutím se a neříkám, že první dny jsou lehké, nejsou a více času trávím ve sklepě. Ale nesnažím se ho uklízet. Snažím se rozpohybovat svůj výtah a nechat se vyvézt do vyšších pater, které jsou hezčí a je z nich i hezčí výhled.

V životě se dějí různé věci. Já ale u sebe zjistila, že jsem byla zaměřená jen na to co se nepovedlo, pokazilo nebo dokonce úplně posralo. Málo kdy jsem si sedla a mapovala to co je super, to co se povedlo :) Toho co se povedlo je víc než toho co ne. Ale to co se nepovedlo v nás nechává právě ty strachy a aktivuje se nám rozum. Jak říkám strach a rozum je špatný rádce a právě přišel čas se pořádně se naštvat a poslat je do háje. Protože já už se nebojím a co Ty?

Měj se krásně a nezapomeň, že na vše je řešení a nic není tak horké jak se zdá.

Petra