já vím už je to zase nějakou dobu....Představ si, žen tento rok mám své jubileum.....ANO už je to tak....již za necelý měsíc mi bude 30 let...
Anoooooo přessněěěěě táááááák už mi bude 30ceeeeeet...Nevím jestli jsem Ti dala dostatečně najevo mou začínající paniku....Víš měla jsem pocit, že až budu zasloužilá 30cítka, takže budu přinejmenším vědět 1. Kdo jsem.....2. Kam patřím....3. Kam všechno vede.....4. Budu vdaná....5. Budu mít klasický do hodnot společnosti spořádaný život a budu mít vše vyřešenééééé.....
A součet. 1. Možná mám trošku ponětí kdo jsem.....2. Momentálně jsem z Mostu......3. Nevím kam to vede......4. Nejsem vdaná (ale mám již devíti-měsíční vztah se svým dokonalým chlapem, tak to možná někam směřuje, ale to se nikdy neví)......5. Možná již směřuji správným směrem, ale pořád je co řešit...... Takže jsem právě podpořila svou paniku, uuuuuuáááááá:)))))
Jestli čteš i tento příspěvek, tak si pravděpodobně četl/a i ty předchozí a víš, že se mi ten život děje tak trošku obráceně. Občas si připadám jako Alenka v říši divů....Vůbec nikdy nevím co a jak dělat, aby to bylo správně....No a když už zjistím, že malinko něco vím, tak vzápětí přijde okamžik, který to mé vědění úplně překope a já zase nic nevím... Vím, že je to celé trošku zmatené a vůbec nevím, jestli Ti dává smysl to co píšu.
Já vím, že jsem vlastně ještě mladá holka co má život před sebou (to jen kdyby mě někdo chtěl ukonejšit) :). Jen, jsem prostě čekala, že to bude vypadat jinak..Víš co? To očekávání je hrozná věc. Lidi (JÁ) pořád něco očekáváme....Občas mě napadne, že když se narodíš, měl by někdo rozdávat manuál na život..Já vím, že kolikrát nám naši drazí rodičové chtějí vnuknout nějakou cestu...Ale řekni mi kdo je v těch telecích letech poslouchá??? No možná někdo jo a pak asi nechápe význam mých slov...Ale já jsem si vždycky musela nabrat své zkušenosti, pořádně si dát na úsměv...oklepat se a uznat, že měli pravdu a jít to zkoušet znovu....Normálně by bylo jednodušší, kdyby nás nějaké naše vyšší vědomí prostě donutilo, nedělat špatná rozhodnutí :)
Dobře...Abych nebyla úplně hysterická....Ve svých třiceti letech si jistě můžu odškrtnout pár věcí, které asi jsou nějak dané společností..Jenže si někdy připadám tak bezradně...Třeba ohledně práce....
Představ si, já jsem se po několika letech nechala zaměstnat...říkala jsem si, že chodit do práce je v celku normální věc...Ale mě to tak otravuje život...Dělám pořád kreslení (kreslení je moje radost, můj koníček, práce snů) A pak pro jistotu dělám v jedné společnosti takového dělníka pro prosperitu někoho jiného....A víš co mi došlo, že ta společnost ocenila můj život, taxou za měsíc....strávím tam při 20 pracovních dnech cca min. 160 hodin za výplatu, na kterou když celý rok nesáhnu (nebudu jíst, pít, bydlet a dětí se při nejmenším vzdám pro jejich dobro anebo mi je vezmou), tak si vydělám na: možná ojeté auto a nebo na nové v té nejnižší cenové kategorii. Abych mohla další rok šetřit znovu, tak bych nesměla tankovat a platit povinné poplatky. Tím jsem dospěla k názoru, že to co mi přišlo jako super měsíční jistota a výbornej nápad, když jsem podepisovala smlouvu, tak teď mě to doslova nebaví, protože upřímně bydlet sama s holkama, dělat pouze tuto práci....Tak mi ty děti asi stejně vezmou, protože je nemůžu uživit. A když k tomu přistupovat tak, že je to mé kapesné a pokryje to část společných nákladů, tak vlastně nemám čas své kapesné užít, protože pokud mě úplně neuspokojí nákup přes internet (a budu muset pověřit někoho k vyzvednutí balíčku....případně si je nechat zasílat do práce) tak mám vlastně smůlu, protože můj život se stal životním shonem, kdy horko těžko stihnu intimní život (většinou usnu před koncem filmu), jít do fitka nebo si dát horkou koupel...O víkendu než se otočím je podělí a to ještě nesmí být pracovní víkend...
Takže jsem ve svých třicetiiii zjistila, no spíš se utvrdila v tom, že jako zaměstnanec nezbohatnu a vlastně své sny budu odkládat, stejně jako když jsem zaměstnaná nebyla, ale měla jsem svobodu.....
No, povím Ti, že jsem z toho taková zmatená, protože tohle je normální výsměch a už vůbec to, že jako normální průměrný člověk, který je řádně zaměstnán bych měla přemýšlet nad tím kam s dětma, abych mohla do práce a na konci měsíce přemýšlet jestli koupit rohlíky a šunku nebo pořádnou flákotu :)
Jinak...Tohle psaní mě dovedlo k větě, kterou říká moje mamka "Peníze jdou vydělat i daleko jednodušším způsobem" a víš co je nejhorší, že já sama to vím.....Já to sakra vím...A musela jsem psát tenhle článek, abych to zase věděla :) :) :)
No nebudeme si lhát nevím jak, nevím co, ale vím že to chci jinak :) Kreslení mi bylo úžasným, názorným příkladem...tak nevím, něco si k tomu přidám a když práci pro někoho tak takovou, kde budu svým vlastním pánem a za to co vykonám mi bude i normálně zaplaceno, protože mi bude právě 30 a já chci svůj život žít a hlavně si ho užít....A nevím kolikrát mi ten život ještě všechno bude muset ukázat..nevím kolikrát ještě budu jako ta včela,která se snaží opylovat co nejvíce květin, dokud to s ní nesekne, ona se to pokusí změnit, oklepe se a jde na to jinak....Já už jsem to zkoušela jinak, jinak a jinak, že si možná i myslím, že to správné jinak už jsem asi nějak přehlédla, nebo ztratila, ale jestli už to někdy proběhlo tak to najdu, jestli to ještě nebylo to správné jinak, tak ho najdu taky.....Protože chci, protože nechci být dělníkem za směšný plat....Já chci být na té druhé straně..A pokud jsem to znovu našla a uvědomila si to teď, tak třeba to má nějaký důvod....
Jsem rváč a se svým životem se porvu tak, že až budu sedět a dívat se na své dospělé děti a svá vnoučata a možná i pravnoučata....Tak budu držet své cigárko a hlavou se mi budou motat myšlenky, že přece jen se našla správná cesta a víš co? Až si jednou napíšu na papír splněných bodů VŠE VYŘEŠENO tak to bude znamenat můj KLID a když máš klid tak můžeš v klidu umřít.....
Takže to všechno má smysl...Právě jsem zjistila svůj cíl...A věř mi není ve 30 ... je daleko později....
Děkuju za to, že jsem Ti mohla psát o svých myšlenkách, protože já sama jsem v tomto příspěvku našla své odpovědi...
P.S.: Žádný věk není omezení, začít se dá vždy znovu. Žádná společnost neví, kdy je správný čas na děti, svatbu nebo smrt....Nikdo Ti nemůže říct, jestli něco děláš správně nebo ne. Protože Tvé vlastní zkušenosti z Tebe dělají člověka, kterým jsi. Pokud se Ti něco nelíbí, cokoliv, tak to změň. Je to Tvé vlastní právo, je to to jediné co můžeš udělat Ty. A jestli máš strach, tak ho vnímej tak, ať ti dá sílu, ne aby Ti ji bral.
Měj se krásně Petra
