Co se to sakra děje?

Ahoj,

 už je to opět nějakou dobu co jsem nic nenapsala.

Je pravdou, že za tu dobu se mi stalo spousty věcí. Jak jsem psala o těch pomyslných výtazích, které Tě celý den vozí nahoru a dolu co se Tvých myšlenek a Tvého cítění týká. Tak takové výtahy se vyskytují i v životě a v tom co se skutečně odehrává.

Tam za dveřmi, kde není strach a rozum je úplně jiný svět.

Mám za sebou období, ve kterém jsem nejednou vyslovila tu větu " Co se to sakra děje???!" No musím se přiznat, že to sakra je jeden ze slušných výrazů, kterými jsem byla schopna častovat dané situace.

Víš zjistila jsem, že to čeho se nejvíc bojíš se kolikrát opravdu zhmotní. Strach, něco tak neviditelného, pro mnohé slovo nemající příliš velký význam. Ale pro někoho kostlivec ve skříni ať už v podobě dluhů nebo nějakého tajemství. Ale i v tom, jak ve strachu je člověk ochotný vytvářet scénáře situací, které se ještě ani nestaly. No jo, ale co když je ten strach opravdu neviditelný, ale i přesto mocný? Už jsi někdy usínal/a se strachem, s myšlenkou co kdyby, ne kdyby? S tím hnusným a tíživým pocitem?Já ano a ne jednou......

 Mám úžasnou maminku, maminku, která mne zasvěcuje do tajů tzv. hmotnění....
Hmotnění, než jsem pochopila jak to vše funguje a hlavně, že to funguje....No pochopila ještě dnes to asi ne uplně chápu..hmotnění opravdu funguje a funguje na spoustu věcí...Banální a pro mě tak dokonalý případ. Hodně jezdím do Prahy a víš co? Mám nastaveno to, že jakmile vjedu do Prahy, tak mám zažádáno o "zelenou vlnu". Již velmi dlouho jsem při odbočce ze směru Most, Slaný z dálnice na Dejvice na prvním semaforu nestála na červenou. A většinou projedu Prahu jako by nic a těch červených mi padne sporadicky. Dalších příkladů mám hodně.  Auto, dům apod. Nikdy nevím jak se ty věci daly do pohybu, nebo jak se to vůbec stalo, ale ono se to děje a přesně tak jak se to dít má. Ale to nikdy nevíš dopředu, hodně věcí dává smysl až s ohledem zpět.

Když maminka mi říkala vykašli na strach a rozum, to jsou špatní rádci, nějak tak to bylo a nevím to doslova. A já jsem jí asi špatně poslouchala, no ke mě si ten strach vždycky nějak cestu najde....Ty vado mám pocit, že strachy se hmotní jakoby rychleji, nebo je to jen můj pocit? No mě to tak opravdu přijde...A proto jsem svůj strach hodila za hlavu, kašlu na něj, protože to co se mi dělo poslední dobou, už nikdy více. Maminka je výborným učitelem a rádcem na cestě mým životem...ještě, kdybych jí vždycky poslouchala a naslouchala tomu co mi říká, mohla bych si spousty svých problémů ušetřit.

Je toho tolik co bych Ti chtěla vyprávět. A dává mi opravdu hodně práce, abych držela myšlenku a neskákala od tématu k tématu.....Tak doufám, že budeš rozumět tomu co Ti chci říct. Jsem plná dojmů a toho jak se vše tak jakoby událo.....

Teď momentálně mi dochází hodně věcí, mám dost často problém se nehroutit v mnoha ohledech mého života. No a myslím, že všechny jsou v celku dost zásadní....Peníze, děti, vztahy apod...

Aby jsem Tě uvedla do obrazu. Má situace se táhne již dlouhou dobu. Řekla bych dokonce, že teď je doba kdy se vše narovnává a začíná to jako kdyby znovu, ale v tom dobrém....Ale ještě nedávno bych takovou větu asi neřekla....

Minulý rok jsem dostala neuvěřitelnou šanci bydlet s mými holčičkami v úžasném domečku. Situace byla napjatá, ale říkala jsem si, že vše zvládnu. Tak jsem se dočkala a podepsala smlouvu. Nastěhovali jsme se celá rodina a tak jsme si žili. Jenže nastaly problémy ve vztahu mezi mnou a mým přítelem, a hodně věcí ohledně financí bylo na mě...a že toho nebylo málo :) Ale o tom až tak do široka nebudu psát. Přišel, ale čas, kdy mi skončil rodičovský příspěvek, se kterým jsem ke konci měla maličko problémy. A penízků bylo méně.....Vztah na tom byl čím dál hůř. A já to pořád nechtěla vidět. Ale jak jsem o tom hodně mluvila a byla na vážkách, o tom jestli zachraňovat, nebo opustit tak jsem vypozorovala jednu věc. Vždy, když jsem pro nesla větu "no on je takový a makový a já si ho nechám" tak mi to nejpozději do 24 hodin bylo ukázáno s velikým otazníkem jako "tohle opravdu chceš?" nebo "stojí Ti to za to?". Věř nebo ne, ale já to testovala a měřila jak dlouho od věty nastane ta pro mne "ukazující se" situace...Intervaly se zkracovaly. Což bylo celkem zajímavé :) Nebo když jsem řekla "tak mi to tedy ukažte, ukažte mi řešení" ono mi bylo ukázáno.....Zažívala jsem různé situace, které nebyly určitě příjemné a naváděli k jedinému možnému řešení. No jo, ale já jsem vždy udělala rozhodnutí a pak jsem ho vzala zpět a kolečko se opakovalo. Já opět viděla co mi mělo být ukázáno a najednou jako bych to nechtěla vidět a dostala strach z toho co mne čeká za tím rozhodnutím.....

Jenže pak přišla rána o které jsem věděla, že musí přijít. Jelikož jsem byla na hodně finančních věcí sama. Tak po skončení rodičovského příspěvku jsem se dostala do situace, kdy jsem neměla na nájem a obávala jsem se toho nejhoršího co maminu dvou dětí může potkat. A měla jsem z toho takový strach, že místo řešení jsem se schovávala a se strachem čekala kdy to přijde. Nezvládla jsem zaplatit 2x nájemné a co se mohlo stát, když se ta situace neřešila? No jestli čekáš to nejhorší v podobě příkazu k vystěhování, pak čekáš správně. Přišel den, kdy mi byl doručen dopis. Ve kterém stálo zrušení nájemní smlouvy. V tu chvíli se mi zastavil snad proud krve v těle. Pocit zoufalství, totální beznaděje, hrozný pocit selhání, pocit ztroskotance, strachu a já nevím čeho všeho. Ten den se mi zhroutil celý svět... Všechno to co se tak dlouho nevedlo se nakonec úplně s prominutím posralo.

Ale.....

Tato situace se nakonec vyřešila a sama. S horkou hlavou jsem nedokázala nic vymyslet, jediné co jsem v tu chvíli dokázala bylo to, že jsem k sobě pustila strach a paniku a rozum se všemi možnými konci a scénáři.

Hodně mi pomohla rodina v tom se uklidnit. Jela jsem k mé babičce na cigárko a během té doby se začaly věci dávat do pohybu. Má babička pronesla věty, které mě vrátily k sobě samé a jsem jí za to vděčná, stejně jako všem těm, kteří u mě byli probírali se mnou situaci sem a tam a tam a sem a hledali se mnou řešení.

Nakonec se i ukončil můj vztah s mým přítelem. Tak nějak sám. Po předložení dopisu kde stálo

Vždy se najde cesta 

datum vystěhování se přítel odstěhoval. Ale já se potom dozvěděla, že s holčičkama můžeme zůstat. Takže jsem oficiálně sama. Maminka dvou krásných chytrých holčiček......A co dál? Já nevím....vůbec nevím co bude dál. Po pravdě se teď vozím výtahem nahoru a dolu a hroutím se z peněz a vztahu :) Jaká je změna? Změna je taková, že už nemám strach. Rozhoduji se sama, intuicí podle toho jak to cítím. Ano hroutím se a neříkám, že první dny jsou lehké, nejsou a více času trávím ve sklepě. Ale nesnažím se ho uklízet. Snažím se rozpohybovat svůj výtah a nechat se vyvézt do vyšších pater, které jsou hezčí a je z nich i hezčí výhled.

V životě se dějí různé věci. Já ale u sebe zjistila, že jsem byla zaměřená jen na to co se nepovedlo, pokazilo nebo dokonce úplně posralo. Málo kdy jsem si sedla a mapovala to co je super, to co se povedlo :) Toho co se povedlo je víc než toho co ne. Ale to co se nepovedlo v nás nechává právě ty strachy a aktivuje se nám rozum. Jak říkám strach a rozum je špatný rádce a právě přišel čas se pořádně se naštvat a poslat je do háje. Protože já už se nebojím a co Ty?

Měj se krásně a nezapomeň, že na vše je řešení a nic není tak horké jak se zdá.

Petra