Ahoj,
no asi se trošku stydím. Dnes jsem zjistila, že jsem se ti naposledy ozvala v roce 2022. To byl rok, kdy se mi narodil syn, dnes mu jsou skoro 4 roky. No, utíká to. Asi bych ti měla napsat, co se za tu dobu stalo, změnilo…
Začnu obligátně – milionář ještě nejsem. Teda zatím ne…
Je jedna hodina v noci a moje děti spí a já přemýšlím, kde začít. Je to dlouho a já mám o syna víc. Se Standou jsem pořád, táhneme to 11. rok (neuvěřitelné). Nejsme svoji, zatím mě nechce :)
Mám nové auto a můj život se dává do pořádku, letos mi bude 40 let… Když jsem byla mladá, tak jsem na čtyřicátníky koukala jako na starochy a dnes jsem staroch já… ale nepřipadám si tak. Mám pocit, že teprve teď jsem dospělá, že teprve teď mám jakousi životní moudrost. Teprve teď rozumím sama sobě, teprve teď jsem se přijala na 100 % se vším, co ke mně patří. Musím říct, že teď se cítím jako žena. Jako někdo, kdo má co říct.
Úplnou pravdou je, že jsem na tebe zapomněla. Zapomněla jsem ti psát a sdílet. Byla jsem tak zaneprázdněná vším tím hledáním, zkoušením a vymýšlením cest k úspěchu… Byla jsem ztracená.
Otevřela jsem kosmetické studio. Celý můj život jsem se bála, že mi tohle nebude vydělávat… Nakonec jsem ho otevřela a myslela jsem si, že konečně přestanu hledat… že mám splněný sen. A víš, co jsem zjistila?
Že to NENÍ ono. Že z mého snu se stala práce a že mě ještě víc oddálila od mých dětí. Chodila jsem ráno a přicházela mnohokrát, když už spali. Peníze byly výměnou za veškerý můj čas. Každé volno znamenalo masakr před, masakr po… Chtěla jsem vyhovět všem a myslela jsem si, že když budu dost hodná, dostupná, přátelská, vytvořím klientelu a budu se moci spolehnout na to, co každý měsíc vydělám… ale takhle to nefunguje.
Přišly měsíce, kdy už se neozvaly, a já musela znovu zahájit akci „Hledám nové klientky“… TVL, vždycky jsem měla stres. Naštěstí jsem si vybudovala docela jméno mezi holkama a tady se o mně ví. Takže mi to nikdy netrvalo dlouho… ale když se mi narodil Šáňa, už jsem nechtěla být pořád v práci, nechtěla jsem plný diář… CHTĚLA JSEM BÝT MÁMA.
To, co ti píšu, mi trvalo fakt dlouho, než jsem si to přiznala. Vadilo mi chodit do salonu a nechávat ho doma… A tak jsem si řekla (potom, co mi to hodně lidí řeklo, že vidím byznys jinýma očima), že to zkusím jinak… Stala jsem se byznys mentorem a zkusila online podnikání… Takže jsem měla salon a dělala jsem kurzy a konzultace, byznysterapie, a bylo to moc fajn… Mě to moc bavilo.
V mém kurzu holky pokračovaly dva roky, nekecám, 2 roky… A já jsem zjistila, že peníze můžu vydělávat a nedávat malého nikam… Přestalo mi stačit a dávat smysl dělat řasy za 600 Kč, protože moje hodinová konzultace nebo byznys terapie byla dražší. Jenže jsem salon nemohla opustit, protože klientek nebylo tolik. Ale mohla jsem práci v něm omezit. A to bylo moc fajn.
Jenže i tady jsem došla k jakémusi stropu. Byla jsem zoufalá z neustálého hledání strategií, neustálého nahánění klientů a nejistoty, která se s tímto druhem podnikání pojí. A tak, jak to bylo u služeb, i tady se začala kurvit cenová politika… Různí mentoři a spol. začali prodávat své služby v řádech desítek korun, začali se předhánět v tom, kdo dá víc bonusů a jak nízko s cenou půjde… A tak se i publikum a zákazníci přehltili a já cítila, jak to upadá.
Nepomohly další kurzy, další „osvědčené“ strategie… A já jsem nechtěla podhodnocovat to, co jsem uměla lidem předat. Nechtěla jsem dál pokračovat v prodávání kurzu za 59 Kč, 99 Kč ani zdarma a ještě k tomu dávat trilion bonusů. Moje zkušenost je, že se vytratila kvalita… Všichni si dávali pozor, aby neřekli své know-how hned na první dobrou, a to nebyla moje cesta.
Neustále jsem přebíhala od toho, co budu dělat… Jednou jsem rozvíjela studio a přemýšlela, co se ještě naučím… Pak jsem hledala kurzy, kde mi konečně někdo řekne, co mám dělat a bude to fungovat… a takhle pořád dokola. Hlavu jsem měla jak pátrací balón a abych všechno stihla, všechny kurzy jsem poslouchala v rychlosti 1,5× – 2×. Měla jsem pocit, že můj mozek bzučí jak žárovka předtím, než praskne…
Mezitím přišlo rozhodnutí, že si pořídíme ještě jednoho potomka. Moje roky ubývají a já jsem nechtěla čekat „až něco“… protože o to jsem se snažila celý život a nikam to nevedlo… Zadařilo se nám celkem brzy a moje těhotenství probíhalo klidně… Byla jsem hospitalizovaná jen jednou a naše další štěstí krásně prospívalo…
No ale ten nahoře asi nechtěl, abych se nudila… nebo mi možná chtěl ukázat cestu… kdo ví…
Přišel den, kdy Standa přišel o práci… a já musela pracovat mnohem víc, abychom to utáhli. V jeden čas se toho sešlo tolik – skončil mi rodičák na Šáňu, přestaly chodit KG na děti, Standa bez práce, já s pupkem… čisté zoufalství. Stála jsem u zrcadla vyčerpaná a unavená…
V noci jsem si lehla do postele a na stories se mi ukazovala moje kamarádka… pořád tam popíjela nějaké drinky a říkala, jak jí je fajn a že není unavená… Zatímco já jsem byla jak vyschlá borůvka, krok před zhroucením. Spolkla jsem svou hrdost a napsala jí s dotazem, co to pije.
A musím ti říct absolutně bez nadsázky, že to byl absolutní game changer mého života. Já jsem najednou mohla spát. Abys tomu rozuměla – jsou to drinky, jeden na ráno a jeden na večer. Žádné prášky, jen pití… ale to, co to udělalo s mým životem, se nedá vyjádřit, to se musí zažít.
Od té doby poctivě ráno vstávám a míchám si svůj drink bez přemýšlení a večer se těším na ten druhý… Ten totiž uspává mou hlavu, moje myšlenky. Já ráno vstávám a mám dobrou náladu. Moje děti mi řekly (ty starší dvě), že kdybych to našla dřív, nevypadala bych půlku života jako zombie, co se potácí z ložnice.
Možná tě bude zajímat, kolik ty vitamíny stojí… celý měsíc drinků vyjde na 2360 Kč s registrací a já jsem nikdy neutratila smysluplněji peníze… Někomu to přijde hodně, někomu akorát, někdo to kvůli ceně zavrhne… Mně to nevadí. Já vím, co to se mnou udělalo a jak se cítím. Jak jsem psala – to se musí zažít…
Je toho víc, co se stalo, ale…
To be continued…
