Neskutečný už je listopad 2022

 Ahoj tak to je mazec 😇

Teď jsem si vzpomněla, že mám vlastně blogger.....a já naposledy psala úplně ani nevím kdyyy...oooo tak na to už ani nejde napsat moje obligátní "už je to zase doba".... úplně se mi chce napsat promiiiiiň :)

Tak co se změnilo od ledna roku 2020? Ani nevím kde začít...no milionář stále nejsem, teda aspoň na mém účtě to není vidět..ale paradoxně mi došlo, že za dobu mého dospělého života, určitě nějaký ten milióón mými účty proběhl, jen tam nikdy nebyl pohromadě....Ale když vezmeme ceny všeho co v životě platíme, je milionááářem každý z nás 😍😍😍

Jinak poslední dva roky byly docela fičááák...

Se Standou jsem pořád...jako nebudem si lhát někdy je to pěkná horská dráha, ale držíme pořád spolu...a myslím, že spolu asi zůstaneme. No uvidíme co ti budu psát za pár let viď ☺☺☺☺☺Když už jsme u toho vztahu, představ si , že mým holkám už je 14 a 10 let. Neskutečně to letí, někdy se na ně dívám a říkám si jak se to všechno stalo...Jako víš co.. ještě si nepřipadám tak stará, ale mám nějaké staré dětiiii 👀😅😅😅😅 Ale ty vlastně nevíš...že my máme doma malé BABY...Mám svého malého chlapečka....Málem jsem BABY x2, ale to se nakonec nepovedlo...A ty víš, že ti tu píšu upřímně...

Bůh ví proč mi je nedal obě.... Ufff...a není to rouhání, jen si někdy fakt oddychnu..Jinak maličkej týpeček se jmenuje STANDA po tatínkovi, no mě to nějak nejde přes pusu.Ale Standova neteřinka vymyslela jak mu budeme říkat, ještě když byl v bříšku...je to malej Šáňa (mě se to hned spojilo se šampusem viď). A moje neteřinka říká velkému Standovi Abi...tak to povýšila a je to malej Abi Šáňa....No je to poklad, miminko moje vytoužený a úplně dokonalý....

Ani nevím jak to udělat, aby jsem ti popsala celé dva roky v kostce...ještě měsíc a už by se psal rok 2023 - to je mazec, když se kouknu kdy jsem ti začala psát 😇

Asi bych ti měla povyprávět o své práci, pořád dělám reklamy na sociálních sítích a  mám kosmetické studio, dělám kosmetiku, občas řasy a prodlužuju vlasy....aaaa příští rok si snad splním sen a začnu tetovat PMU a hlavně tělní tetování které bude energetické...a to bude fakt mazec, takže pomalu, ale jistě se blížím svým snům a zdaleka to není konec :) :) Znáš mě nikdy nevíme co mě napadne...

Během těhotenství jsem toho zkusila hodně...představ si, že jsem háčkovala hračky, šila deky, plenkovníky, gumičky ty jo snad všechno co jsem viděla na Instagramu... A víš co mi pak došlo, že tyhle věci nemůžu dělat s malým, protože mi to zabere moc času a všechno by muselo stát hromadu peněz, aby se mi vůbec zaplatil ten čas, který bych tím trávila.. A pak to přišlo...Mě se najednou rozsvítilo...teda to už jsem v době nedávné..beru to hopem viď :)

Nevím jestli jsem ti psala o mé mamince Jarce Matuškové a její metodě JIH®....Je to už dávno, kdy jsem prošla její školou pro terapeuty, bylo to v roce 2015 a v roce 2016 jsem dostala svůj certifikát. Tenkrát jsem tu a tam dělala nějakou terapii a tak. Ale nějak mi nešlo se tomu věnovat, chápej vylézt ze svého úkrytu a začít hlásat do světa...Jsem chodící průser a jsem terapeut..tohle přesně mi běhalo hlavou.....Od té doby uplynulo 7 let a mě došlo jak velká chyba to byla..no když to teď píšu, nevím, jestli bych to změnila....Já jsem za tu dobu udělala kus práce, na sobě na tom kdo jsem (neboj i průsery byly.... a jakože byly, ale dnes už je to snad jen poučení a minulost) myslím, že právě ta cesta je dnes důvodem. Že se za sebe nestydím, že klidně budu veřejně hlásat, že jsem terapeut a jsem na to hrdá....Snažím se pracovat, nehodnotit, neřešit. 

Musím ti říct, že ani nevím kdy jsem tak intenzivně pracovala skutečně na svém vlastním projektu tak, že to chci mít všechno dobře... A když teď sleduji mojí maminku, jak si poradila se všemi překážkami a co dokázala vybudovat, jsem na ní opravdu hrdá. Protože spousta lidí by se na to vykašlalo, teda já jo....Nikdy bych nevěřila, jak težké může být postavit sama nebo sám za sebe....Fakt,
já ještě dnes mám problém a občas mi to do té hlavy naskočí..... 

A to si představ, že jsem udělala online kurz "JAK MÍT PENÍZE" a to považuju fakt za svůj úspěch, ne že ten kurz je, ale to že o něm mluvím a propaguju ho. Protože peníze jsou moje HORA - chápej problém (tak to pojmenovala mamka na jednom 4dnu pro terapeuty). Vždy mě všechno dostalo přes peníze a jejich nedostatek...Ale víš co je absolutní sranda - že mě paradoxně ty peníze vždycky fungovaly a fungují...jen je nemám na hromadě pod polštářem nebo na účtě. Ono se to ale vždycky nějak povedlo...Nějak píšu schválně, protože já nevím jak....Ale vždycky, když už jsem nevěděla jak dál, o to víc jsem věřila, že to dám, někdy mi pomohla rodina, jindy se to poskládalo tak, že by mě to ani nenapadlo. A když jsem něco chtěla, chtěla jsem to tak moc, že se to vždycky nějak povedlo...Vždycky když vidím ve svém salonu na zdech svoje certifikáty..Ani u jednoho z nich jsem nevěděla jak to dám, ale na té zdi jsou. Když se podívám po svém bytě jsem hrdá, stěhovali jsme se do něj, když začínal COVID19...zavírali mi salon a nic nebylo snadné..Ale byt jsme udrželi...

Víš co se vlastně změnilo? 

Když ti to tu tak píšu...Za ty roky se změnil můj vlastní pohled na mě....Tahle věta by měla být vyvážená zlatem...je vlastně to nejvíc. Víš proč?

Protože už nejsem nastavená na nedostatek...na to že nemám....když nemám je to výzva, hledám cesty jak to změnit...Už o sobě nepřemýšlím jako (promiň) o kusu h.v.a...Nezlob se za ten výraz, ale tak to skutečně bylo. Když jsem přemýšlela o sobě nebylo to jako nad naprosto úžasným stvořením...Naopak ve svém životě jsem se patlala, k tomu patlání jsem pak měla děti....chlapa co mě neustále podváděl (a já jsem si myslela, že to bylo mnou, protože jsem nebyla dost dobrá) Peníze jsem neměla snad na nic...Neustále jsem vymýšlela způsoby jak z toho ven, z toho plynou moje zkušenosti s podnikáním a vždycky to nedopadlo úplně famózně....A pak jsem vlastně byla s holkama sama. Přišel Standa, někde byly věci lepší, někde to gradovalo...A nesmím zapomenout, že v tu dobu jsem byla zadlužená tak, že jsem nikde nechtěla ani trvalé bydliště a snažila jsem se o sobě nedávat moc vědět a hlavně být tak jako utajená...Pak přišla moje insolvence, kterou příští rok zdárně doplatím. Dneska když ti to píšu tak si říkám, že je to hustý....Stačí, aby člověk změnil pohled sám na sebe...Ale ona to byla fakt dlouhá cesta.

Teď musím říct, že všechno mělo svůj vývoj a bez něj by to asi taky nešlo......Takže nelituju ani jediného okamžiku (dobřeeeee tak pár se jich najde, které bych raději v minulosti neměla), no jsou tam a už je nezměním. 

Víš co je důležité okamžik tady a teď...To jak se cítím, když ti píšu tyhle řádky po tááák dlouhé době. Víš co je zajímavé...že ti vždycky píšu ne proto, že musím plnit obsah, ale protože cítím, že ti chci napsat. Takže sis na tenhle shluk písmen musel nebo musela počkat dlouho - čti hodně dlouho - ale snad se ti pročítání bude líbit a možná v tom najdeš něco, co pomůže na cestě tobě. 

Víš co je nedůležitější? 

..... síla myšlenky, přítomného okamžiku, tolik zmiňovaná sebeláska. To, že se snažíš žít v pravdě a lásce (ne vždycky se to vede).

To, že víš co chceš a máš nějaký alespoň malý cíl...takový, který splníš a můžeš si dát další....

Blíží se Vánoce 🌲, 

vlastně už máme první advent...A já ti přeji, aby si cítil nebo cítila takový mír, jaký cítím já právě v tento okamžik. Myslím mír sám v sobě a se sebou....

Ať prožíváš cokoli, věř na všechno je řešení a nic není tak hrozné jak to vypadá.

Krásné Vánoce a neboj já se zase ozvu 💕💕💕💕

Najdeš mě na www.petramatuskova.cz

Taky tady Instagram

Aaa tadyyy TikTok

AaA taky tadyyy FB

2019 utekl jak voda....

Ahoojj, tak začnu svým obligátním 😇😇 už jsem Ti zase dlouho nenapsalaaaa😏

Noooo a stalo se toho opravdu hodně, takže kde začít?

Říkala jsem si, že bude fajn napsat svůj příspěvek v tomto nostalgickém čase a to na začátku roku 2020. Říká se, že tento rok má být až neuvěřitelně pozitivní. Tak jsem na to zvědavá.

Rok 2019 byl v něčem těžký, v něčem překvapivý a pro mě rozhodně nezapomenutelný. Ať už se to týká jakéhokoli směru v mém životě. Rok 2019 mě  naučil jedno, že je lepší přemýšlet a své rozhodnutí několikrát zvážit a neriskovat zbytečně ať už je jakýkoli záměr, protože následky jsou nevybíravé a na záměr se neptají. Pak jsem si uvědomila, co v životě chci, kam chci jít a co chci dělat. Už nedělám žádné experimenty. Věnuji se tomu, čemu jsem se věnovala prakticky co si pamatuji. Lidský vzhled, je něco co mě fascinuje. Ať už se jedná o make-up, nehty, vlasy, řasy.....

Rozhodla jsem se jít sama za sebe a sama se sebou, a rozhodla se, že otevřu kosmetické studio. Doplnila jsem si potřebné kurzy a nasbírala jsem si potřebné certifikáty a pustila se do toho.
Pro některé toho dělám hodně, ale pro mě je to tak akorát.....nejsem schopna zůstat u jedné věci, tak jsem se rozhodla, že budu dělat řasy, kosmetiku, vlasy a make-up a jsem za to ráda, protože moje prostory jsou veliké a má práce různorodá 😊 a to je přesně to co mě baví :)

Jinak se mi před Vánoci stalo to, že jsem dostala k dispozici vedlejší prostory, které jsou opravdu

veliké a bylo velkým plusem, že byly zkolaudované jako fitness, no odsouhlasila jsem nový nájem dřív než jsem se pořádně zamyslela, takže ponaučení z roku 2019 jsem porušila ještě dřív než skončil 😉😉 Ale bylo to velmi intuitivní. Tak jsem přišla domu a řekla to Standovi, ten na mě koukal a řekl mi takovým hezkým tónem, že jsem magooor 😃😃😂 No jako nedivila jsem se mu, tak jsem mu řekla, že ještě nevím co s těmi prostory, ale že o nich přemýšlím. Pak jsem dostala nápad, že se budeme věnovat kruhovým tréninkům a to z jednoho důvodu. Díky tomu, že jsem docela hodně zhubla, se mě dost mých klientek ptalo, jak jsem to udělala a když přišla řeč na pohyb a cvičení, téměř každá mi řekla, že do fitka nejde. Tak proto se mi hodil tento prostor. A Standa mi řekl, že ví že je vezmu hned o první chvíle, kdy jsem mu o nich řekla...nooo asi mě zná ten kluk 😂😃 Hlavně Standa dělá kruhové tréninky už více než 3 roky, tak jsem mu řekla svůj plán napsala rozpis "kruháčů" a podělila hodiny mezi něj, sebe a mou kamarádku Ivanu. Protože já sama bych to faaakt nedala 😊😊😊😊 Díky nim mohl začít vznikat tento nový projekt a vtipné na tom bylo to, že jsem seděla pár dní před tím ve svém studiu, které už začínalo být téměř hotové a říkala jsem si co bubu dělat teď 😂😂😂😂 Takže v únoru budeme otevírat naše Move studio - které má opravdu mno
ho možností 😄 a já se těším na to jak tam bude rušno a jak tam budeme mít děti, které budou tvořit partu 😄 Protože máme kruhové tréninky pro děti a dospělé, no bude to fakt záživné 😄💞

Takžeeeee milionář nejsem, teda pořád ne a to zkouším i nějaké losy a podobné ptákoviny 😂 tak asi ani výhra nějaké nechutné sumy nebude mým osudem 😂😂😂😂 Nic méně, já sama si myslím, že úspěch není jen o penězích. Mám samozřejmě ještě pořád nějaké težkosti, pořád mám co kde uvádět do pořádku, ale snad už to bude jen čím dál jednodušší a při tom jak slibuje rok 2020 byl by v tom čert, kdyby ne. Ale můj úspěch je v několika věcech..... Mám krásné zdravé dcery, snad dobře vychované. Mám skvělého chlapa, který má i své mouchy, ale čím dál více si říkám, že čím těžší byly začátky, tím lepší snad bude to co nás čeká. Začaly jsme pátý rok, našeho společného života a zatím je to super a jsem ráda, že jsme se dostali až sem. Mám dva projekty jeden je Matušková visage a tím druhým je Move studio u kterého se těším na možnosti, které se otevírají.Je mezi nimi 1 rok.  Mám štěstí, že chodím do práce ráda, mám skvělé zákaznice, mohu plánovat a dělat svou práci tak jak chci já 😃😃😃😃😃😃 Takže? co teď 😂😂😂😂😂😂

Tímto přeji každému krásný, pozitivní a obrozující rok 2020....Ať každý z Vás najde svůj úspěch a najde to co ho bude naplňovat. Protože to je opravdu důležité ať máte vždy sílu jít neustále v před💕💞💝

Budu se snažit napsat Ti co nejdříve, ale znáš to, píši, když mám pocit že bych měla 😃 a nevím, jak si do hlavy nastavit, že intenzita mých příspěvků by měla být asi vyšší ..... ale ono to nějak bude.
Mým cílem je hlavně to, ukázat a sdílet změny v mém životě..Protože nejsou jen špatné chvíle. Ale pořád se mám co učit, pořád na sobě mám co měnit, pořád dělám chyby a je jedno jestli mi je o šest let více nebo méně 😮😩. Každopádně je to cesta k tomu být úspěšná...i když pro každého úspěch v něčem jiném💞


Měj se krásně 💕💞

Už je to zase doba :)

Ahoj tak jsem tady zas 😃

a téměř po roce jsem se rozhodla napsat Ti co se změnilo, psala jsem Ti o svém kynoucím problému, napsala jsem Ti co bylo jeho příčinou 😊 A tak bych ti mohla napsat co jsem s tím udělala..

Pravdou je, že jsem byla opravdu kousek ženy, vím, že spousta lidí, by mi řeklo, že to nebylo tak hrozný. Ale jde spíš o to, že já jsem se cítila opravdu nehezky, velká, oteklá matróna....A tak jsem hledala způsoby jak to změnit. V tomto ohledu jsem byla úplným nováčkem..A tak jsem hledala a poznávala jsem co jde a co ne.

Nicméně, jsem nakupovala spousty produktů na hubnutí a to nebyla opravdu levná záležitost. Zakoupila jsem si balíček Ketodiet za docela velké peníze. Neříkám, že je to úplně zlé, ale já nejsem typ na tento styl sáčkového stravování. Ale je pravda, že jsem si z toho vybrala pár věcí, které jsou v případě nouze ok. Zkoušela jsem teď rostoucí a propagovanou značku Mana a to opravdu není můj šálek kávy, zkoušela jsem i ochucenou verzi, a to mě taky úplně neoslovilo. Chápu, že někomu to vyhovuje, ale já mám jídlo docela ráda... Tak jsem hledala dál.

Chytlo mě to pro některé nepochopitelně, ale asi 12.12. jsem začala držet dietu, která je pro mě úplně nejlepší a to je low carb nízkosacharidové stravování. Je to asi to nejlepší co jsem zkusila a to díky tomu, co se může jíst a jak je to rozmanité a chutné. Musela jsem samozřejmě omezit nebo úplně odstranit velké množství jídel ze svého jídelníčku, ale chtěla jsem se sebou něco dělat a to bylo důvodem proč jsem vůbec něco hledala. Tato "dieta" se stala mým životním stylem a užívám si to.

Od 12.12. za 2 měsíce jsem zhubla 10kg...a opravdu cítím skvěle, lehce a je mi prostě dobře. To byl a je stále můj cíl. Nejsem typ co to drží striktně a nikdy nezhřeší...Udělala jsem si pondělky, kdy si dám k jídlu co chci...a paradoxně v pondělí jím úplně nejzdravěji :) Začínám pokukovat po nějakém pohybu...jen nemám parťáka co by mě donutil a vzhledem k pracovní vytíženosti, k tomu není úplně prostor no a doma se nedonutím.... Ale neberu to jako selhání, až ten čas přijde tak přijde. Nic neženu na sílu...Moje období diety taky přišlo a nemusela jsem k tomu nutit. Prostě jsem se jeden den vzbudila a začala jsem. A tak věřím tomu, že pohyb na tom bude stejně :)

No a určitě Tě zajímá jak jsem pokročila na své cestě být úspěšnou :) Budeš se divit, ale pořád tu cestu hledám...Milionář nejsem, ale až Ti budu psát co vše jsem za poslední dobu řešila, tak se budeš asi smát. No jo no, pokud čteš moje příspěvky tak asi víš, že jsem jak na horské dráze.

Co se týká mého vztahu, tak změny zatím nejsou. Standu mám pořád, neříkám, že je to úplně bezproblémový vztah, a že jsme jako hrdličky co si hledí do očí a samou láskou jen vrkají...Přeci jen už jedeme čtvrtý rok, uff vidíš, a to jsem myslela, že umřu sama.  Zatím to vypadááá... Néé, dost srandy. Víš, každý z nás má nějaké svoje cosi. Rozchod u nás byl ve vzduchu už párkrát...Ale nikdy ani jeden z nás neudělal ten krok k tomu, aby k tomu skutečně došlo. Měli jsme i pár hádek, ty na které si vzpomeneš...Ale pořád jsme spolu, snažíme se komunikovat a nějakým způsobem náš vztah rozvíjet. Na vztahu se musí pracovat, stejně tak, jako na výchově dětí, na fungujícím byznyse...Prostě je to další část našeho žití, které se musíme věnovat. A pokud nechceme fungovat tak, že když je problém tak to utnu a odejdu. Tak je potřeba i vztah budovat. Někdy je to fakt těžký, a někdy už to prostě nejde. Ale dokud je co budovat, dokud jsou naše cesty společné a dokud se máme jeden od druhého co učit, stojí to za to. Jednou se možná ohlédnu a budu vzpomínat co mě Standa naučil a co jsme spolu prožili, nebo se otočím a budu ho moci obejmout, protože bude pořád vedle mě. Nevíme ani co bude zítra, zbytečně hledáme to co bude za měsíc, dva, rok....

Je jedno jak to všechno dopadne. Lidé moc času tráví v minulosti a moc času přemýšlením nad budoucností. Nezapomínejme na to, že nejdůležitější okamžik je Tady a Teď....Nic jiného totiž není reálné. Nic jiného si nemůžeme užít.....

Já jsem teď zrovna spokojená, mám jeden den volna, ležím v posteli píši Ti po tak hrozně dlouhé době, protože jsem nějak cítila, že to mám udělat :) Za chvilku přijdou moje holčičky a Standa z práce...Tak půjdeme ven, venku začíná jaro a to já miluju :)

Měj se krásně a jsem vděčná, že Ti můžu napsat...
Zatím pa.

Petra


PS: Nic neslibuji, ale možná se ozvu dřív...mám spousty novinek, které Ti chci napsat :)

😇😇😇

No tak to jsem nečekala....

Ahoj tak jsem si řekla, že už bych měla opravdu napsat...
To moje napíši na blog zítra...no zítřek už je opravdu dlouhý....áááá tak ráda bych ti napsala, že jsem skoro milionář, nic mě netíží, nemám žádné problémy a můj život se stal
tím nejrůžovějším snem...

No není tomu tak 😏
Když jsem psala můj článek "Můj bože já kynuuu" netušila jsem co vše mě čeká. Mému kynutí předcházelo vysazení antikocepce. Ne proto, že bychom si doma řekli "hele dvě děti jsou málo, začneme si zadělávat na další", ale proto, že do budoucna takové plány máme a tak toto měla být jistá příprava. Samozřejmě mé tělo začalo reagovat a začalo růst. Ale za nedlouho jsem začala pociťovat těhotenské příznaky....A začalo moje náročné psychické i fyzické období. Protože moje tělo vykazovalo snad všechno možné i nemožné, no ale že by mi bylo dobře se nedalo říct.



Tak jsem přistoupila k možné i když nepravděpodobné variantě těhotenství a koupila jsem těhotenský test. Ten byl negativní a moje nervozita se začala stupňovat, začala jsem štvát své okolí a sama v sobě jsem vedla sáhodlouhé konstrukce a myšlenky na to co budu dělat. Myslím, že v tuto dobu jsem nadměrně zvýšila prodej těhotenských testů...a protože byly negativní a veškeré známky neustupovali, kupovala jsem další a další...No připadala jsem si jako magor a načetla jsem spousty diskuzí, možností, zkušeností všech možných  žen (strýček google mám odpověď na mnoho otázek, jen si musíte vybrat, co z různých popírajících se variant, je zrovna ta vaše). V tu dobu se to stalo mým osobním projektem a vzhledem k tomu, jak toto období trvalo dlouho, vím toho opravdu hodně 😊Musela jsem všechny štvát, protože to bylo mnou velmi rozebírané téma 😞 Testy byli pořád negativní a já už byla šílená. Doma byla atmosféra různá, jednou tak, pak jinak. Rozhovory o tom co kdyby ne kdyby...nemělo to konce, tak jsem se odhodlala a zavolala jsem na gynekologii a objednala jsem se na termín prohlídky. Objednali mě za 14 dní. Neumíš si představit počet těhotenských testů, které jsem spotřebovala a kolik variant své budoucnosti jsem si dokázala vykonstruovat 😅

"dívej se do budoucnosti, a řekni si co chceš, aby tam bylo."

Až přišel ten den, který měl vše rozlousknout, vysvětlila jsem svůj problém a začala prohlídka. Paní doktorka koukala na ultrazvuk a když jsem se tedy zeptala co vidí, páč pro mě je to jen šedočerná obrazovka a nechápu jak tam můžou něco vyčíst a z jejího zahloubaného výrazu jsem nebyla schopná cokoli předpokládat...bylo mi řečeno..."něco se tam chystá" a bylo. Já na ní koukala s nechápavým výrazem... prý mi to s určitostí neřekne, vzhledem k vysazení antikoncepce Depoprovera se moje tělo se ještě nestačilo uvést do normálu..(antikocepce byla injekční a její účinnost vypršela, další už jsem nedala a tohle bylo cca měsíc po jejím vysazení), tak neví jestli se to co se tam chystá vyvine v prosperující těhotenství. Tím jsme skončili, termín další prohlídky bude dle situace. No odešla jsem jak opařená a nebyla jsem  o nic moudřejší, jen v tom že mám vydržet ještě 14 dní a udělat těhu test.

Pane bože já byla naštvaná, v hlavě už se rojily myšlenky na nemoci a moje zoufalost byla ještě větší. Měla jsem plán držet dietu a změnit své tělo, měla jsem plány, které bylo v tuto dobu lepší odsunout. Moje tělo bylo ještě větší, prsa mnohem větší, celkově stav blééé.

Když jsem to psala Standovi, že teda pořád nic nevíme, jeho odpověď mě pobavila...."já nejsem doktor a vidím to" 😅 Měla jsem před sebou dalších 14 dní...prášky na hubnutí a s nimi všechny svoje plány jsem dala do prozatimního šuplíku a dále jsem nic nevěděla. No počet dalších těhotenských testů v naší domácnosti už hraničil s magorismem.... Tak jsem se odhodlala a zašla si na krevní test jako samoplátce...výsledek měl být jasný do hodiny od odběru. Já myslela, že tu hodinu už nepřežiju, že už to budu vědět a budu si plánovat svůj život ať už s přírůstkem nebo bez něj, ale už nějak. Tak jsem se s klepající rukou odhodlala zavolat na telefonní číslo uvedené na kartičce co mi dali. Ozval se hlas na druhé straně, tak jsem oznámila na jaké výsledky čekám. A bylo mi řečeno. Paní Matušková, HCG (hormon prokazující těhotenství) je ve vyšších hodnotách, ale podle pravidel naší laboratoře, označujeme tento test jako negativní. Nicméně chovejte se jako těhotná a za pár dní si udělejte těhotenský test...Já myslela, že mě klepne, víš kolik mě ty testy stály??? Vyzkoušela jsem od těch nejlevnějších po ty nejdražší....a samozřejmě tam byly i nějaké ty "špatné testy". Tak jsem si jela svoje kolečko zoufalství a magorismu dál. Doma padlo rozhodnutí, že dítě bychom si nechali a nějak bychom se naučili plánovat ještě důsledněji. A moje práce? Už i to jsem měla vymyšlené. Moje tělo pořád bylo "těhotné" moje mysl snad i napadená mlíkem co se mi udělalo. Ale testy pořád negativní, já už nemohla ani spát, byla jsem podrážděná...mému okolí se tímto omlouvám 😊

Ale pak to přišlo, seděla jsem v práci a řekla jsem Danušce, že si jdu koupit test a pokud bude i ten negativní, že na to kašlu a začnu si dělat vše podle toho co jsem měla v plánu, před tímto obdobím. Přišla jsem zpět do práce (pominu, že v lékarně už na mě koukali opravdu jako na magooraa) a šla na záchod. Odložila jsem test a začala jsem si dělat svou práci, které nebylo málo. Po nějaké chvíli mi došlo, že vlastně čekám na výsledek....A test byl pozitivní....No můj pocit? Jestli si myslíš, že se mi ulevilo tak se pleteš, přišla panika....AAA co jako budu dělat? Do toho deprese...je mi 32, 2 děti a pořád svobodná? No tak si porodím třetí a budu doufat, že se někdy i vdám a budu vést NORMÁLNÍ život (co je ale normální viď). Tak jsem přišla domu, vytasila jsem z kabelky test a říkám koukej. No u Standy by se krve nedořezal😳, ale nějak to zvládl. Volala jsem tedy na gynekologii, protože jsme se mimo jiné za nějakou krátkou chvíli chystali na dovolenou do Chorvatska. Jelikož jsem jediný řidič, čekala mě cesta v noci a já teda nevěděla jestli to zvládnu, protože moje tělo bylo všechno jen ne použitelné....Takže další stres, co teda a jak teda....Řekli mi, že mám udělat kontrolní test a zajít si na odběr. Na odběru, mi řekli, že je to jako pozitivní, ale že se jim ty hodnoty nezdají (v tomto předpokládaném termínu těhu mají být vyšší), že mám počkat pár dní a udělat obyč test a ten už by měl ukázat skutečný stav. Počkala jsem a další test byl "slabě" pozitivní (testovací čárka byla slabší než kontrolní), po 48 hodinách se hormon HCG zdvojnásobuje, tak by čárka měla sílit, ale další test už byl negativní (no neboj udělala jsem jich ještě pár, co kdyby byl vadnej, viď 😂). Po konzultaci s doktory (dvěma) jsem dostala rozhřešení celé situace. Jednalo se tzv. Zamlklé těhotenství. Což je prý celkem běžná věc, jen moje tělo reaguje velmi rychle a tak se začalo připravovat na těhotenství. Ale  většina žen ani neví, že se to stalo.

Bude to znít hloupě, ale mě se tááák ulevilo...nejsem magoor, moje tělo není magoor, moje kruté dny skončily. Já jsem věděla, co se stalo a nebylo mi to líto 😓, ono to tak mělo být. Dovedlo mě to i k zamyšlení, že další dítě si chci naplánovat, chci to mít hezké a ne chaotické a jako že se to stalo...Nejsem bezcitná a byla jsem rozhodnutá věc přijmout jak je...Ale mě ti bylo tak dobře. Mohla jsem vyndat své prášky na odvodnění bez výčitek a pustit se do svého plánu :)

Ale o tom ti napíši v nejbližších dnech, protože příspěvky na blogu by prý neměly být příliš dlouhé 😏no to asi stejně nikdy nesplním 😃

Mám ti toho tolik co napsat, ale dnes už budu končit.

Měj se krásně, a nezoufej vše je tak jak má být. I když dnes ještě nevím kam to vede :) Pro nás toto období byla zkouška, která nás dovedla k tomu si o všem promluvit a říct si jak to chceme :)

PS.: Když jsem byla v Římě tak jsem měla takový pocit, že už je čas na to mít malého prďolku, a dokonce jsem to napsala i Standovi a veřejně jsem mluvila o tom, že už bych to chtěla. Co když mi tohle všechno mělo položit otázku JAK OPRAVDU TO CHCI A JESTLI UŽ JE OPRAVDU TEN ČAS.

Božžžééé jáá kynuuu .....

 Božžžééé jáá kynuuu .....

Ahoj tak jsem tady s tím slibovaným článkem....Slíbila jsem ti ho ve svém videu, překonala jsem totiž svojí další hranici a začala natáčet videa...zatím jsem absolutní amatér, videa neumělkuji, ani se na ně nijak neupravuji, prostě mám nápad tak to udělám....tak mě prosím nesuď :)

Proč jsem natočila tohle video? No nebudu ti lhát, natočila jsem ho jako výzvu sama pro sebe..Aby jsem zase necukla z pocitu, že musím začít něco dělat...Protože to tak je...řekneš si ve středu, v sobotu, zítra, pozítří, po narozkách, po vánocích a pak koukneš a zjistíš, že už je to fakt průů....




 Nemysli si, vím, že je to v mezích únosnosti. Že nemám až tak velký problém a obezitou asi fakt netrpím. Přece jen jsem zjistila, že mi bude 32 a došlo mi, že pokud chci dělat změny, měla bych začít...Dooobřřřeee asi mám před narozeninami a s tím mě možná chytá nějaká deprese nebo co :)

    Každopádně se přestávám cítit dobře. Nohy se mi šourají o sebe, zadek mi naopak povadl a tak nějak se rozbokovatěl, madýlka lásky už jsou madla. Začaly se mi dělat záhyby na zádech a moje břicho je nějaké náladové, někdy v poho a někdy si tam jako tak visí a při sezení se mi tak jako přelévá přes kalhoty.A když si to uvědomím vybaví se mi slova mojí mamky, když se baví o mých tetováních "počkej až přibereš tak tu růži nikdo neuvidí" nebo to bude "kytkaaa" 😊  asi to taky znáš...Ale mě je v tom tak nějak nepohodlně a chci se dokopat k tomu o tomu, jenom nemluvit a začít něco dělat...Neboj se nic...našla jsem skulinku i v tomhle systému...Stačí o tom videu nedat vědět a pak se divit že se na to nikdo nekoukl a když se nikdo nekoukl tak to vlastně neplatí...nooo ale jsem silná žena, tak jsem natočila číslo 2 a zveřejnila svoje plány...Zítra nebo už vlastně dnes na ten Piloxing fakt půjdu :)

  Nechci ti připadat malicherná a ani se nerouhám...Moje tělo je fakt držák, to co už zvládlo je fakt super...A přece jenom tu chci ještě pár desítek let být, tak se o něj musím začít starat. Víš moje životospráva je fakt na pováženou a já pořád oddaluji změny...Jako od zítra začnu pít i něco jiného než kávu, a začnu jíst vitamíny a budu jíst pravidelně..Ale mě to nějak nejde...

  Večer přijdu domu úplně ko a zjistím, že jsem neměla k pití nic jiného než kafe...a to asi není dobrý, nebo že jsem jedla jen oběd...Víš co je můj problém, taková ta pevná vůle. Co se týká práce tam mi nechybí, ale co se týká mě, jídla, pití...tak tam mi to nějak nefunguje. Chtěla bych to umět jak Standa, ten se ke všemu dokope ať se děje co se děje. Občas se přistihnu s myšlenkou, že je to držák :) Ale to neříkáme nahlas, že? :)

 V tom videu jsem slíbila i to, že přidám své nějaké fotky a tak se k tomu tak jako chystám, je to další výstup z mojí komfortní zóny, tak snad ten článek nebude úplně dlouhý 😊

  Upřímně se na to těším, těším se na to, že začnu aktivně cvičit a věnovat se sobě. Víš takovou tu hodinku ze dne, kdy vypnu hlavu, vyženu všechny myšlenky...A vědomě se budu soustředit na to co bude a jestli to přežiju, nebo umřu 😉

  Než jsem si narazila rameno, začínala jsem sportovat poměrně aktivně....A zjistila jsem, že byť nesnáším kolektivní cvičení, že STEP je super...Páč tam jsem vždy jak trdlo, nechápavě koukám na instruktorku, co že a kam že patří ta noha...a kterou vlastně začít a tak pekelně se soustředím, že se mi do té hlavy nedostane absolutně žádná jiná myšlenka...No a Piloxing je to samé...Super relax a já se na to zítra, vlastně už dnes opravdu těším.

  Zjistila jsem totiž, že mi chybí v hlavě to tlačítko pro vypnutí. Já neumím vypnout svou hlavu. Pořád mi tam všechno rotuje a koluje a občas se ještě něco přidá. Skáču z myšlenky na myšlenku jako opice z větve na větev. Malinko s nadsázkou...Noo s nadsázkou..V mojí hlavě je chvíli myšlenka na to že jsem chtěla napsat článek, nahrát video, nahrát body, zkontrolovat objednávky, zavolat zákazníkovi, udělat objednávku, naplánovat Valinky narozeniny, uklidit doma, co Standa, děti, doma bordel, co udělám k večeři, dám si kafe, napíšu příspěvky do fb skupin, vlastně jsem chtěla něco na instáč, co ten twitter, buduj si síť, jak jsou na tom body a mohla bych pokračovat dál a dál...Je to páté přes deváté. práce, rodina, moje tianDe no mazec ti řeknu v tom aby se čert vyznal....a pak máš vidět ty co se mnou pracují a já od počítače pronesu něco nedokončím a zase mlčím a jedu si svou párty 😊😊😊

Máme to tak všichni, pokud si našel/našla tlačítko na vypnutí (nemyslím alkohol, ten mě nevypíná 😅) tak se se mnou poděl... Já jsem našla zatím to cvičení a docela to zapadá do té mojí výzvy....

A samozřejmě to neber tak, že si stěžuji, tohle je sdílení 😉

Vím, že to tak má hodně lidí, a já jsem zvědavá na své výsledky :) Jdu překonat svou další hranici a vložím sem ty fotky, víš jak se to dělá...nejdřív PŘED a pak PO tak jsem zvědavá jaký tam bude rozdíl 😏

Měj se moc hezky.

Zatím ahoj Petra

Život je neuvěřitelná hra :)

Ahooooj,

to koukáš viď :) AAAaa pořád nejsem milionář :)

Chci ti něco napsat. Celý svůj dospělý život se někde za někoho schovávám, pořád jsem  žila tak jako po tajnu, nevím jestli to znáš zrovna ty, ale měla jsem pocit, že mě nesmí nikdo vidět, protože mám ty dluhy a můj život není tak úplně v pořádku...

Je to asi dva dny co jsem se rozhodla, že už to tak nechci...Začala jsem intenzivně pracovat na všech svých stránkách a dokonce jsem natočila své první video. Víš došla mi jedna věc. Rozhodla jsem se, že budu dělat MLM a to nějak nejde bez toho, aby lidé věděli kdo jsi, a že vůbec jsi :) Pracovala jsem v Ústí pro tianDe, teď pracuji pro tianDe v Mostě. A ve svém vlastním byznysu jsem to měla jako výmluvu, nemůžu pracovat pro sebe a na svém růstu, protože pracuji pro ostatní a na sebe nemám čas. Mě moje tianDe funguje, ale neroste tak rychle jak by mohlo....Noo a mě to došlo, že vlastně potřebuji čas i pro to abych mohla budovat moje vlastní podnikání, a neschovávat se pořád do druhé pozice. Tak jsem to začala dělat, hele asi to není úplně komfortní pocit, ale jsem hrdá, že jsem vylezla ze své ulity a překonala další strachy. Neříkám, že už se ničeho nebojím a že teď dělám vše dokonale. Nedělám a pořád dělám chyby. A pořád mám co překovávat, ale tím mám možnost vše posouvat zase o kousek dál :)


Dala jsem příklad na sobě, a chci tím říct, že je potřeba překonávat samu sebe a to ve všech směrech u každého z nás je to něco jiného. Je potřeba najít svůj směr, mít svůj cíl, nebo záměr a k tomu vše směřovat. Musím říct, že mě se mnoho věcí již splnilo a na dalších pracuji... A je super pocit, že to ještě nekončí, že pořád možnost něco měnit :) Já miluju, takovou tu tvořivost, kterou život přináší. Dělám nová a nová rozhodnutí a pořád posouvám hranice celé své rodiny....Není to jednoduché a sama se na tom někdy zruším. Ale já to tak potřebuji, už nechci být čekatel až někdy něco. Beze mě nebude nikdy nic. Potřebuji žít aktivně, měnit různé věci....Musím mít cíle, abych se měla na co těšit...Mám to rozdělené na různá období,  ke kterým se čas postupně sune a já dělám vše proto, abych cíl splnila :)

Dřív když jsem měla potřebu něco ve svém životě změnit, tak jsem se přestěhovala, ale to už dnes není to co by uspokojilo tu mojí potřebu, dokonce bydlím už druhý rok v jednom bytě (ten kdo mě zná ví jaký je to úspěch) a jestli se budu někdy stěhovat tak do vlastního bydlení, které bude přesně podle mých představ.

V roce 2017 jsem se rozhodla pro insolvenci a bylo to jedno z prvních rozhodnutí, které vedli k tomu přestat se bát a vylézt z ulity a překonat svůj největší strach. Toto rozhodnutí bylo opravdu jedno z nejtěžších a trvalo mi opravdu dlouho. Ale jsem za něj opravdu ráda. A jsem vděčná za tuto možnost.

Ráda bych ti předala svoje nadšení, které cítím, protože život je neuvěřitelně kreativní a je až neuvěřitelné jak dokáže ovlivnit tvůj/můj život jedno malé rozhodnutí. Dokázala jsem se ze stavu, kdy nebylo na rohlík a ze zoufale se snažící matky uživit své děti, zase o trošku dál. Není to jen o penězích, je to taky o práci sama se sebou...A já jsem úplně hotová jak se věci dějí......Nejvíc mě baví to, že je všechno možné. Jednou ti budu vyprávět příběh o otevření servisního centra tianDe v Mostě. Ale to je zase z jiného soudku.

Já věřím, že tahle moje cesta vede k mým cílům a jsem neskutečně ráda, že jsem ji našla :) A tobě přeji to samé...opravdu z celého srdce....

Měj se krásně a já ti zase napíšu :)

Najdete mě na facebooku 

také mi můžete napsat email: petruska.matuska@gmail.com

a nově na youtube  zatím tam toho není moc, ale pracuju na tom :)

Kam se to posunulo aneb začátek roku 2018

Opět musím začít svou obligátní větou....

   Ahoj, už dlouho jsem nic nenapsala :), ale tentokrát je fakt pravda protože je to skoro rok od mého posledního příspěvku, a musím ti říct, že ani nevím kde začít..

V posledním příspěvku jsem ani netušila jak velkou pravdu měl ten nadpis a jak velká horská dráha to byla....

Týýýjoo tak jak začít...Asi tě zajímá, jestli už jsem milionář....Nooo nejsem....namísto toho jsem vytáhla své kostlivce ze skříně a snad se postavila čelem ke svým finančním závazkům a podala jsem žádost o insolvenci. Protože ať jsem se snažila jak jsem se snažila, mé peníze nestačily na pokrytí všech požadavků a s nastavením zákonů, bych vše asi ani do své smrti nesplatila...využila jsem této možnosti, ne že bych dlužila milióny ale úroky a poplatky všem těm exekutorům se vyšplhaly nad výši mých dluhů a to opravdu nad míru únosnosti. Musím říct, že na to nejsem hrdá, ale na druhou stranu jsem vylezla z ulity a začala jsem řešit problém, který byl časovaná bomba a komplikace ve všech směrech života...)

Tak tím jsem začala asi tím nejtěžší tématem, které jsem mohla otevřít hned na začátek mého článku :) Další co by tě mohlo zajímat, je posun v mém osobním životě a těch bylo hodně fááákt..ale pořád nejsem vdaná, nemám ani další dítě (kupodivu) a ani nepřibylo žádné zvířátko......

Na nový rok jsem opět číhla instagram a fb a řekla jsem si, že asi začnu zase cvičit, zhubnu a začnu žít zdravě :) :) :) Noooo tak uvidíme....řekla jsem si, že to budu dokumentovat tak uvidíme, víš taky jak to bude viď......No nic tak popojedem :)

S mým přítelem už jsme spolu skoro dva a půl roku....a prý se asi jednou vezeme je odpověď, když uhodím na toto téma....nooo, nebudu ho nutit a snad k tomu dojde sám, že beze mě nemůže žít :) :)
Já pořád doufám, že se mi to jednou stane a budu mladá paní. Nic méně spolu jdeme tím naším životem a myslím, že nám to docela jde :) Nebudeme si lhát není to úplně vždycky růžové a není to vztah ve kterém bychom se nehádali a žili sluníčkově jak v románu....Máme své dny, máme své hádky, máme věci co nám vadí...ale ustáváme, řešíme, a děláme vše tak, že jdeme stále dál a ten náš vztah se tak nějak vyvíjí...


Mé děti rostou..je to k neuvěření, ale když se na ně dívám, říkám si, kdy se tohle stalo :) Nejmladší jde v září do první třídy a starší už jde do páté...Upřímně jsem na ně pyšná a nemyslím, to kvůli prospěchu nebo tak...Ale mohla bych Nikol hraje házenou, Vali zpívá ve sboru a od září zajedeme další kroužky....Myslím to ale jinak, možná to je tím, že jsem je z větší části vychovávala sama, ale jsou fakt skvělé....Ony tak poslouchají, nemám s nimi problémy, neodmlouvají, když něco provedou je to zřídka, tak jim stačí vysvětlit co a jak. Ony mě tak podporují...Vím, že to zní divně, vím že si řekneš, že mámy tak mluví o svých dětech...ale já jsem asi dost přísná máma, a tem kdo mé děti zná musí mi dát za pravdu. Neznám jiné sourozence, kteří by se tak upřímně milovali a dokázali si spolu celé dny hrát bez větších hádek a nedorozumění. Jsou skvělé a já si jich neuvěřitelně vážím. Mého přítele Standu neuvěřitelně zbožňují a troufám si říct že on je taky. Přijaly ho do našeho života, tak jako by s námi byl odjakživa.....Mám neuvěřitelné štěstí :)

A co moje prááááceee?????

No tak to je taky pěkná kapitola mého života....Už nejsem včelička, který lítá jak trdlo a hledá svůj směr (řasy, vlasy, nehty ,vizážistika, webovky,kurzy kreslení a já nevím co ještě). Myslím, že už jsem ti psala, že dělám MLM a u toho jsem zůstala....Mým životem se stalo tiaDne...buduji svou síť, která roste a je tu velký potenciál....Mám cíl a za ním jdu, věnuji veškerý svůj čas této kosmetice, používám ji v soukromém životě, protože je boží, všude je tianDe....Upřímně, díky této společnosti už nemusím koukat na každou cedulku s cenou, nemusím přemýšlet o tom jestli k rohlíkům koupím i sýr....Poslechla jsem svou mamku a přidala se a do konce svých dní, za to budu mamce vděčná, proč? Protože měla a má pravdu....Dokonce se našel člověk, který zainvestoval franšízu tianDe v Mostě, kde jsme otevřeli prodejnu i eshop této společnosti..

www.tiandeprozdravi.cz je doména, kterou nikdy nezapomenu, protože díky ní a adrese Třída Budovatelů 2957/108, 43401 Most se změnil už tak změněný život. Pracuji tam společně s mou mamkou,taťkou, Haničkou a Danuškou.....Staráme se o to, aby všichni kdo u nás nakupují byli spokojení, vymýšlíme různé akce a tak se realizujeme a víš co mě to hrozně baví..Můžu říct že moje vášeň a moje hobby se stalo mou prací. A je to ohromné štěstí, protože mám cíl, vím kam vede a vím že už to nikdy nebude horší...

Musím ti říct, že až dnes vidím různé dopady mých snů a rozhodnutí...a kdyby jich nebylo, asi bych dnes nepsala tyto řádky.... Tobě tím nechci ukazovat jak jsem dobrý a plácat se po zádech....Na tom co se děje dnes jsem pracovala roky, začínala jsem s prací sama na sobě a hledala jsem....Prosila jsem o cestu a dělala rozhodnutí, která byla více či méně těžká...Přijímala jsem výzvy a stavila se za svoje průšvihy...Píši to proto, abych ti mohla říct jak důležitá je víra, rozhodnutí, že to chceš jinak....přes všechny karamboly se zvednout a jít....znovu a znovu, ať už je to jakkoli ubíjející...Já jsem překonávala svou slabost kvůli holkám...a kvůli tomu, že já jsem to chtěla jinak. Samozřejmě pořád řeším problémy i teď řeším spoustu věcí i peníze....ale řeším je jinak, vím totiž, že to jde...Pořád dělám nová rozhodnutí, pořád posouvám své cíle..a pořád překonávám samu sebe...A tobě chci dát odvahu ke změně k rozhodnutí, které ti třeba překope život od samého základu, ale pokud cítíš, že to chceš jinak udělej to a na nic nečekej...

Je nový rok, rok 2018 a moje mamka říká, že si máme položit osmičku a je z toho nekonečno, nekonečno možností, nekonečno možností ke změně a novým začátkům...Pro mě byl rok 2017 plný změn, stalo se hrozně moc věcí a já si troufám říct, že to byl rok šťastný....a přeji si aby rok 2018 byl ještě šťastnější...Tobě přeji jen to nejlepší, neboj se svých cílů, dělej rozhodnutí a měj své sny...Nezapomínej snít, protože snění a sny dělají vše hezčí a jednodušší :)


Měj se krásně a já brzy zase napíšu :) posílám jedno velké objetí :)
(noooo snad dřív než za skoro rok )



Petra