Ať si každý myslí co chce....

Ahoj,

tak jsem zase tady a hlásím se o své slovo a Tvůj čas :)

Zjistila jsem, že lidé mají úžasnou schopnost a tou je sebe-znehodnocování, podceňování, snižování se. A i když se mnohdy jejich tvrzení o nich samotných nezakládá na pravdě, tak jsou přesvědčeni o tom, že to tak skutečně je...

Proč o tom píšu? No protože takové období znám taky a mám ho za sebou...ale čas od času se snaží tato přesvědčení zatnout svůj drápek  a dostat mě zase tzv. na dno ( to je asi trošku silný výraz, ale dejme tomu.). Mnoho z nás tráví svůj čas tím, že se zabývají tím co si ostatní myslí, jak je vidí, co o nich řeknou, nebo již říkají...Ale je jedno co si kdo myslí, nebo říká.....

A to je cesta k tomu, že se znevažují, sebe-znehodnocují, ponižují a nevím jaká další slova použít. Příliš mnoho času trávíme tím, jak se cítí ostatní a co si myslí. A to přesně snižuje jejich (naše) sebevědomí, víru v samu sebe a to jak se sami cítí (cítíme)....Je jedno co si kdo myslí, nebo říká. Důležití jsme my, každý z nás. Ať si každý myslí co chce, protože je vlastně důležité jen to si myslím JÁ.

Budeš se divit kolik toho mají na sobě děti, kolik z nich má pocit, že jsou k ničemu, nic neumí a že ať udělají cokoliv, že to nemá smysl. Kolik dětí je nešťastných ze školy, z učitelů, z jiných dětí kolem. Děti kolikrát řeší věci podobné těm, co řeší dospělí, akorát u dětí nás to ani nenapadne, protože na takové starosti jsou ještě malé.

Ale abych to taky vzala z jiného džbánku. To co cítíme a to jak reagujeme nemusí být vždy pravdou.
Všichni, je jedno jestli já nebo kdokoli jiný, reagujeme na energii jiných. Cítíme to co možná nikdy nebylo řečeno, reagujeme na to co k nám jiní vysílají ať už vědomě nebo nevědomě. Věnuji se energiím již nějakou dobu. Sama na sobě vnímám a vím, že se to tak děje, sama s tím pracuji ať už na sobě, nebo na jiných.

Vím, že to co píši Ti asi nedává úplně smysl a možná si teď i ťukáš na čelo, ale věř mi...jsou to mé vlastní zkušenosti. Nejsou to plané řeči, nebo vyčtené z chytré knížky.

Víš kolik lidí na sobě má energii někoho jiného. Víš kolik nepohodlí má na svědomí to, že vnímáme jinou energii, než-li tu naší? Tohle psát je i pro mě složité, protože mluvit veřejně o věcech, které nejsou úplně hmatatelné a měřitelné, není úplně jednoduché. Lidé k tomu mají různé postoje, když nevěří je to  jako kdyby jsi  někomu, kdo nikdy nedržel tužku v ruce řekl/a, že  je vlastně úplně jednoduché nakreslit reálný portrét :)

Ale já právě u toho kreslení vím, že to jednoduché je. Protože na mé kurzy zavítají lidé, kteří nevědí o tom, že nějaké energie jsou. Přichází s různými postoji a většinou se mě snaží přesvědčit o tom, že je kreslit nemohu naučit. Protože to neumí a nikdy to nezkoušeli a přece to jen tak nejde. A já jenom poslouchám a načítám energie, na začátku kreslení, během kreslení a kolikrát ještě než vůbec začne a i potom co skončí. Používám úžasnou metodu J.I.H - emoční naciťování, která mi to dovoluje.

Řízeně načítám energii jednotlivců a kolektivu. Sundavám z lidí sebehodnocení, porovnávání, znehodnocování, posuzování. Pocity nejde, neumím. U některých během kreslení dochází nejen k psychickému, ale i k fyzickému nepohodlí. Na začátku kurzu vysvětlím jak se co děje, jak pracuji. A poprosím skupinku, aby když někdo pocítí něco, co mu není pohodlné, aby mi o tom dali vědět (já to tedy cítím i když ruku nezvednou, ale když se to zvědomí a pojmenuje, tak je to lepší). Je skvělý pocit, když se přeci jen někdo přihlásí a já sundám co cítím....Když se po chvilce zeptám jestli stav stále přetrvává a ten dotyčný zvedne hlavu od čtvrtky a uvědomí si, že ho vlastně už ta hlava nebolí.....a podívá se na mě nevěřícným pohledem, mám tak obrovskou radost, že to nejde ani popsat.

Poslední dobou mi na kurzy chodí i děti, tuším, že nejmladší bylo 10 let. Ono se řekne, že to jsou děti, ale i ty děti si nesou své bolístky a své nepohodlí. A je úžasné, že během kreslení se mi povede sundat, vše co se tam sepne. A tím, že si po dvou dnech odnáší desky s reálnými výtvory a portréty tak se jim zvedne sebevědomí. Protože vidí, že to zvládly samy :)  Za dobu, co kurzy učím se mi nestalo, že by mi někdo nenakreslil vůbec nic. A musím říci, že někdy je pro mě kurz náročný, někdy náročný zase méně, ale mám štěstí na úžasné lidi. Vždy se mi sejde úžasná skupina a já tak mohu říci, že mám nejúžasnější práci na Světě.

Miluji kurzy z několika důvodů....Jeden je ten, že je to pro mne další výzva a možnost se potkat s novými lidmi. Druhý je ten, že vidím dospělé lidi sedět a jen tak tvořit. Třetí je to, že jim vyvrátím to, že to není možné. Čtvrtý je jejich neuvěřitelný pokrok během dvou dnů. Pátý je, že mě to neskutečně baví. Šestý je výraz v očích lidí, kteří nevěřili, že to dokážou a s každým tahem a hmatatelným výsledkem se mění jejich výraz ve tváři. Sedmý je to jak se mezi sebou baví, i když se třeba nikdy před tím neviděli. Sedmý je to jak se dokáží navzájem pochválit a povzbudit a navzájem si bourají pocit, že sousedův obrázek je hezčí. Osmý je jejich úsměv, za ten úsměv to stojí. Těch důvodů bych našla mnohem více. Další je ten, když mi napíší svou recenzi, nebo jen to, že se jim víkend líbil. Nebo když si mě vyhledají na fb a pošlou žádost, a nebo když potom začnou sdílet mé kurzy se svými známými a kamaráda.

Miluji svou práci....

Přeji Ti úžasňákový den a měj se krásně.

Petra