To moje napíši na blog zítra...no zítřek už je opravdu dlouhý....áááá tak ráda bych ti napsala, že jsem skoro milionář, nic mě netíží, nemám žádné problémy a můj život se stal
tím nejrůžovějším snem...
No není tomu tak 😏
Když jsem psala můj článek "Můj bože já kynuuu" netušila jsem co vše mě čeká. Mému kynutí předcházelo vysazení antikocepce. Ne proto, že bychom si doma řekli "hele dvě děti jsou málo, začneme si zadělávat na další", ale proto, že do budoucna takové plány máme a tak toto měla být jistá příprava. Samozřejmě mé tělo začalo reagovat a začalo růst. Ale za nedlouho jsem začala pociťovat těhotenské příznaky....A začalo moje náročné psychické i fyzické období. Protože moje tělo vykazovalo snad všechno možné i nemožné, no ale že by mi bylo dobře se nedalo říct.
Tak jsem přistoupila k možné i když nepravděpodobné variantě těhotenství a koupila jsem těhotenský test. Ten byl negativní a moje nervozita se začala stupňovat, začala jsem štvát své okolí a sama v sobě jsem vedla sáhodlouhé konstrukce a myšlenky na to co budu dělat. Myslím, že v tuto dobu jsem nadměrně zvýšila prodej těhotenských testů...a protože byly negativní a veškeré známky neustupovali, kupovala jsem další a další...No připadala jsem si jako magor a načetla jsem spousty diskuzí, možností, zkušeností všech možných žen (strýček google mám odpověď na mnoho otázek, jen si musíte vybrat, co z různých popírajících se variant, je zrovna ta vaše). V tu dobu se to stalo mým osobním projektem a vzhledem k tomu, jak toto období trvalo dlouho, vím toho opravdu hodně 😊Musela jsem všechny štvát, protože to bylo mnou velmi rozebírané téma 😞 Testy byli pořád negativní a já už byla šílená. Doma byla atmosféra různá, jednou tak, pak jinak. Rozhovory o tom co kdyby ne kdyby...nemělo to konce, tak jsem se odhodlala a zavolala jsem na gynekologii a objednala jsem se na termín prohlídky. Objednali mě za 14 dní. Neumíš si představit počet těhotenských testů, které jsem spotřebovala a kolik variant své budoucnosti jsem si dokázala vykonstruovat 😅
"dívej se do budoucnosti, a řekni si co chceš, aby tam bylo."Až přišel ten den, který měl vše rozlousknout, vysvětlila jsem svůj problém a začala prohlídka. Paní doktorka koukala na ultrazvuk a když jsem se tedy zeptala co vidí, páč pro mě je to jen šedočerná obrazovka a nechápu jak tam můžou něco vyčíst a z jejího zahloubaného výrazu jsem nebyla schopná cokoli předpokládat...bylo mi řečeno..."něco se tam chystá" a bylo. Já na ní koukala s nechápavým výrazem... prý mi to s určitostí neřekne, vzhledem k vysazení antikoncepce Depoprovera se moje tělo se ještě nestačilo uvést do normálu..(antikocepce byla injekční a její účinnost vypršela, další už jsem nedala a tohle bylo cca měsíc po jejím vysazení), tak neví jestli se to co se tam chystá vyvine v prosperující těhotenství. Tím jsme skončili, termín další prohlídky bude dle situace. No odešla jsem jak opařená a nebyla jsem o nic moudřejší, jen v tom že mám vydržet ještě 14 dní a udělat těhu test.
Pane bože já byla naštvaná, v hlavě už se rojily myšlenky na nemoci a moje zoufalost byla ještě větší. Měla jsem plán držet dietu a změnit své tělo, měla jsem plány, které bylo v tuto dobu lepší odsunout. Moje tělo bylo ještě větší, prsa mnohem větší, celkově stav blééé.
Když jsem to psala Standovi, že teda pořád nic nevíme, jeho odpověď mě pobavila...."já nejsem doktor a vidím to" 😅 Měla jsem před sebou dalších 14 dní...prášky na hubnutí a s nimi všechny svoje plány jsem dala do prozatimního šuplíku a dále jsem nic nevěděla. No počet dalších těhotenských testů v naší domácnosti už hraničil s magorismem.... Tak jsem se odhodlala a zašla si na krevní test jako samoplátce...výsledek měl být jasný do hodiny od odběru. Já myslela, že tu hodinu už nepřežiju, že už to budu vědět a budu si plánovat svůj život ať už s přírůstkem nebo bez něj, ale už nějak. Tak jsem se s klepající rukou odhodlala zavolat na telefonní číslo uvedené na kartičce co mi dali. Ozval se hlas na druhé straně, tak jsem oznámila na jaké výsledky čekám. A bylo mi řečeno. Paní Matušková, HCG (hormon prokazující těhotenství) je ve vyšších hodnotách, ale podle pravidel naší laboratoře, označujeme tento test jako negativní. Nicméně chovejte se jako těhotná a za pár dní si udělejte těhotenský test...Já myslela, že mě klepne, víš kolik mě ty testy stály??? Vyzkoušela jsem od těch nejlevnějších po ty nejdražší....a samozřejmě tam byly i nějaké ty "špatné testy". Tak jsem si jela svoje kolečko zoufalství a magorismu dál. Doma padlo rozhodnutí, že dítě bychom si nechali a nějak bychom se naučili plánovat ještě důsledněji. A moje práce? Už i to jsem měla vymyšlené. Moje tělo pořád bylo "těhotné" moje mysl snad i napadená mlíkem co se mi udělalo. Ale testy pořád negativní, já už nemohla ani spát, byla jsem podrážděná...mému okolí se tímto omlouvám 😊
Ale pak to přišlo, seděla jsem v práci a řekla jsem Danušce, že si jdu koupit test a pokud bude i ten negativní, že na to kašlu a začnu si dělat vše podle toho co jsem měla v plánu, před tímto obdobím. Přišla jsem zpět do práce (pominu, že v lékarně už na mě koukali opravdu jako na magooraa) a šla na záchod. Odložila jsem test a začala jsem si dělat svou práci, které nebylo málo. Po nějaké chvíli mi došlo, že vlastně čekám na výsledek....A test byl pozitivní....No můj pocit? Jestli si myslíš, že se mi ulevilo tak se pleteš, přišla panika....AAA co jako budu dělat? Do toho deprese...je mi 32, 2 děti a pořád svobodná? No tak si porodím třetí a budu doufat, že se někdy i vdám a budu vést NORMÁLNÍ život (co je ale normální viď). Tak jsem přišla domu, vytasila jsem z kabelky test a říkám koukej. No u Standy by se krve nedořezal😳, ale nějak to zvládl. Volala jsem tedy na gynekologii, protože jsme se mimo jiné za nějakou krátkou chvíli chystali na dovolenou do Chorvatska. Jelikož jsem jediný řidič, čekala mě cesta v noci a já teda nevěděla jestli to zvládnu, protože moje tělo bylo všechno jen ne použitelné....Takže další stres, co teda a jak teda....Řekli mi, že mám udělat kontrolní test a zajít si na odběr. Na odběru, mi řekli, že je to jako pozitivní, ale že se jim ty hodnoty nezdají (v tomto předpokládaném termínu těhu mají být vyšší), že mám počkat pár dní a udělat obyč test a ten už by měl ukázat skutečný stav. Počkala jsem a další test byl "slabě" pozitivní (testovací čárka byla slabší než kontrolní), po 48 hodinách se hormon HCG zdvojnásobuje, tak by čárka měla sílit, ale další test už byl negativní (no neboj udělala jsem jich ještě pár, co kdyby byl vadnej, viď 😂). Po konzultaci s doktory (dvěma) jsem dostala rozhřešení celé situace. Jednalo se tzv. Zamlklé těhotenství. Což je prý celkem běžná věc, jen moje tělo reaguje velmi rychle a tak se začalo připravovat na těhotenství. Ale většina žen ani neví, že se to stalo.
Bude to znít hloupě, ale mě se tááák ulevilo...nejsem magoor, moje tělo není magoor, moje kruté dny skončily. Já jsem věděla, co se stalo a nebylo mi to líto 😓, ono to tak mělo být. Dovedlo mě to i k zamyšlení, že další dítě si chci naplánovat, chci to mít hezké a ne chaotické a jako že se to stalo...Nejsem bezcitná a byla jsem rozhodnutá věc přijmout jak je...Ale mě ti bylo tak dobře. Mohla jsem vyndat své prášky na odvodnění bez výčitek a pustit se do svého plánu :)
Ale o tom ti napíši v nejbližších dnech, protože příspěvky na blogu by prý neměly být příliš dlouhé 😏no to asi stejně nikdy nesplním 😃
Mám ti toho tolik co napsat, ale dnes už budu končit.
Měj se krásně, a nezoufej vše je tak jak má být. I když dnes ještě nevím kam to vede :) Pro nás toto období byla zkouška, která nás dovedla k tomu si o všem promluvit a říct si jak to chceme :)
PS.: Když jsem byla v Římě tak jsem měla takový pocit, že už je čas na to mít malého prďolku, a dokonce jsem to napsala i Standovi a veřejně jsem mluvila o tom, že už bych to chtěla. Co když mi tohle všechno mělo položit otázku JAK OPRAVDU TO CHCI A JESTLI UŽ JE OPRAVDU TEN ČAS.
