Co se to sakra děje?

Ahoj,

 už je to opět nějakou dobu co jsem nic nenapsala.

Je pravdou, že za tu dobu se mi stalo spousty věcí. Jak jsem psala o těch pomyslných výtazích, které Tě celý den vozí nahoru a dolu co se Tvých myšlenek a Tvého cítění týká. Tak takové výtahy se vyskytují i v životě a v tom co se skutečně odehrává.

Tam za dveřmi, kde není strach a rozum je úplně jiný svět.

Mám za sebou období, ve kterém jsem nejednou vyslovila tu větu " Co se to sakra děje???!" No musím se přiznat, že to sakra je jeden ze slušných výrazů, kterými jsem byla schopna častovat dané situace.

Víš zjistila jsem, že to čeho se nejvíc bojíš se kolikrát opravdu zhmotní. Strach, něco tak neviditelného, pro mnohé slovo nemající příliš velký význam. Ale pro někoho kostlivec ve skříni ať už v podobě dluhů nebo nějakého tajemství. Ale i v tom, jak ve strachu je člověk ochotný vytvářet scénáře situací, které se ještě ani nestaly. No jo, ale co když je ten strach opravdu neviditelný, ale i přesto mocný? Už jsi někdy usínal/a se strachem, s myšlenkou co kdyby, ne kdyby? S tím hnusným a tíživým pocitem?Já ano a ne jednou......

 Mám úžasnou maminku, maminku, která mne zasvěcuje do tajů tzv. hmotnění....
Hmotnění, než jsem pochopila jak to vše funguje a hlavně, že to funguje....No pochopila ještě dnes to asi ne uplně chápu..hmotnění opravdu funguje a funguje na spoustu věcí...Banální a pro mě tak dokonalý případ. Hodně jezdím do Prahy a víš co? Mám nastaveno to, že jakmile vjedu do Prahy, tak mám zažádáno o "zelenou vlnu". Již velmi dlouho jsem při odbočce ze směru Most, Slaný z dálnice na Dejvice na prvním semaforu nestála na červenou. A většinou projedu Prahu jako by nic a těch červených mi padne sporadicky. Dalších příkladů mám hodně.  Auto, dům apod. Nikdy nevím jak se ty věci daly do pohybu, nebo jak se to vůbec stalo, ale ono se to děje a přesně tak jak se to dít má. Ale to nikdy nevíš dopředu, hodně věcí dává smysl až s ohledem zpět.

Když maminka mi říkala vykašli na strach a rozum, to jsou špatní rádci, nějak tak to bylo a nevím to doslova. A já jsem jí asi špatně poslouchala, no ke mě si ten strach vždycky nějak cestu najde....Ty vado mám pocit, že strachy se hmotní jakoby rychleji, nebo je to jen můj pocit? No mě to tak opravdu přijde...A proto jsem svůj strach hodila za hlavu, kašlu na něj, protože to co se mi dělo poslední dobou, už nikdy více. Maminka je výborným učitelem a rádcem na cestě mým životem...ještě, kdybych jí vždycky poslouchala a naslouchala tomu co mi říká, mohla bych si spousty svých problémů ušetřit.

Je toho tolik co bych Ti chtěla vyprávět. A dává mi opravdu hodně práce, abych držela myšlenku a neskákala od tématu k tématu.....Tak doufám, že budeš rozumět tomu co Ti chci říct. Jsem plná dojmů a toho jak se vše tak jakoby událo.....

Teď momentálně mi dochází hodně věcí, mám dost často problém se nehroutit v mnoha ohledech mého života. No a myslím, že všechny jsou v celku dost zásadní....Peníze, děti, vztahy apod...

Aby jsem Tě uvedla do obrazu. Má situace se táhne již dlouhou dobu. Řekla bych dokonce, že teď je doba kdy se vše narovnává a začíná to jako kdyby znovu, ale v tom dobrém....Ale ještě nedávno bych takovou větu asi neřekla....

Minulý rok jsem dostala neuvěřitelnou šanci bydlet s mými holčičkami v úžasném domečku. Situace byla napjatá, ale říkala jsem si, že vše zvládnu. Tak jsem se dočkala a podepsala smlouvu. Nastěhovali jsme se celá rodina a tak jsme si žili. Jenže nastaly problémy ve vztahu mezi mnou a mým přítelem, a hodně věcí ohledně financí bylo na mě...a že toho nebylo málo :) Ale o tom až tak do široka nebudu psát. Přišel, ale čas, kdy mi skončil rodičovský příspěvek, se kterým jsem ke konci měla maličko problémy. A penízků bylo méně.....Vztah na tom byl čím dál hůř. A já to pořád nechtěla vidět. Ale jak jsem o tom hodně mluvila a byla na vážkách, o tom jestli zachraňovat, nebo opustit tak jsem vypozorovala jednu věc. Vždy, když jsem pro nesla větu "no on je takový a makový a já si ho nechám" tak mi to nejpozději do 24 hodin bylo ukázáno s velikým otazníkem jako "tohle opravdu chceš?" nebo "stojí Ti to za to?". Věř nebo ne, ale já to testovala a měřila jak dlouho od věty nastane ta pro mne "ukazující se" situace...Intervaly se zkracovaly. Což bylo celkem zajímavé :) Nebo když jsem řekla "tak mi to tedy ukažte, ukažte mi řešení" ono mi bylo ukázáno.....Zažívala jsem různé situace, které nebyly určitě příjemné a naváděli k jedinému možnému řešení. No jo, ale já jsem vždy udělala rozhodnutí a pak jsem ho vzala zpět a kolečko se opakovalo. Já opět viděla co mi mělo být ukázáno a najednou jako bych to nechtěla vidět a dostala strach z toho co mne čeká za tím rozhodnutím.....

Jenže pak přišla rána o které jsem věděla, že musí přijít. Jelikož jsem byla na hodně finančních věcí sama. Tak po skončení rodičovského příspěvku jsem se dostala do situace, kdy jsem neměla na nájem a obávala jsem se toho nejhoršího co maminu dvou dětí může potkat. A měla jsem z toho takový strach, že místo řešení jsem se schovávala a se strachem čekala kdy to přijde. Nezvládla jsem zaplatit 2x nájemné a co se mohlo stát, když se ta situace neřešila? No jestli čekáš to nejhorší v podobě příkazu k vystěhování, pak čekáš správně. Přišel den, kdy mi byl doručen dopis. Ve kterém stálo zrušení nájemní smlouvy. V tu chvíli se mi zastavil snad proud krve v těle. Pocit zoufalství, totální beznaděje, hrozný pocit selhání, pocit ztroskotance, strachu a já nevím čeho všeho. Ten den se mi zhroutil celý svět... Všechno to co se tak dlouho nevedlo se nakonec úplně s prominutím posralo.

Ale.....

Tato situace se nakonec vyřešila a sama. S horkou hlavou jsem nedokázala nic vymyslet, jediné co jsem v tu chvíli dokázala bylo to, že jsem k sobě pustila strach a paniku a rozum se všemi možnými konci a scénáři.

Hodně mi pomohla rodina v tom se uklidnit. Jela jsem k mé babičce na cigárko a během té doby se začaly věci dávat do pohybu. Má babička pronesla věty, které mě vrátily k sobě samé a jsem jí za to vděčná, stejně jako všem těm, kteří u mě byli probírali se mnou situaci sem a tam a tam a sem a hledali se mnou řešení.

Nakonec se i ukončil můj vztah s mým přítelem. Tak nějak sám. Po předložení dopisu kde stálo

Vždy se najde cesta 

datum vystěhování se přítel odstěhoval. Ale já se potom dozvěděla, že s holčičkama můžeme zůstat. Takže jsem oficiálně sama. Maminka dvou krásných chytrých holčiček......A co dál? Já nevím....vůbec nevím co bude dál. Po pravdě se teď vozím výtahem nahoru a dolu a hroutím se z peněz a vztahu :) Jaká je změna? Změna je taková, že už nemám strach. Rozhoduji se sama, intuicí podle toho jak to cítím. Ano hroutím se a neříkám, že první dny jsou lehké, nejsou a více času trávím ve sklepě. Ale nesnažím se ho uklízet. Snažím se rozpohybovat svůj výtah a nechat se vyvézt do vyšších pater, které jsou hezčí a je z nich i hezčí výhled.

V životě se dějí různé věci. Já ale u sebe zjistila, že jsem byla zaměřená jen na to co se nepovedlo, pokazilo nebo dokonce úplně posralo. Málo kdy jsem si sedla a mapovala to co je super, to co se povedlo :) Toho co se povedlo je víc než toho co ne. Ale to co se nepovedlo v nás nechává právě ty strachy a aktivuje se nám rozum. Jak říkám strach a rozum je špatný rádce a právě přišel čas se pořádně se naštvat a poslat je do háje. Protože já už se nebojím a co Ty?

Měj se krásně a nezapomeň, že na vše je řešení a nic není tak horké jak se zdá.

Petra

Jak nás ovlivňují různá setkání.

Ahoj,

dnes jsem přemýšlela na tím, kolik lidí člověk ve svém životě potká. Kolik lidí v našich životech zůstává a kolik jich odchází...

Konkrétně v mém životě se objevilo hodně lidí, když říkám hodně myslím opravdu hoooodně. Na některé z nich už si nevzpomenu. Na některé si vzpomenu, ale již si nevybavím jména. Některé si vybavím podobou, jménem i emocí....

Přemýšlela jsem o tom, že setkání v našich životech mají nějaký důvod. Ten kdo Tě má něco naučit splní svou úlohu a pak odejde. Já mám takovou zkušenost, že v mém životě již moc lidí nezůstalo. To proč, je můj subjektivní názor a málo kdy se asi shodne s názorem lidí, kteří mou cestu opustili a nadále ji nesdílí.

Nevím jak to popsat, nechci, aby to bylo domýšlivé nebo působilo odpudivě. V mém životě se prolínali lidičky, kteří mne určitě nějakým způsobem ovlivnili. Ovlivnili to co žiji teď. Ovlivnili má rozhodnutí a každopádně ovlivnili vše. Ovlivnili nemyslím to, že za mě učinili rozhodnutí, ale to jak jsem se rozhodla.

Některá má setkání bych označila za důležitá, většina setkání byla opravdu těžká. Těmi nejtěžšími označuji to, ze kkterého je má starší dcera. Myslím, že tato situace mne ovlivnila nejvíc. Paradoxně ta nejtěžší setkání mají za příčinu můj největší posun. Nebo, alespoň to tak cítím já.....To co si vybavím když si vzpomenu na setkání s tatínkem mé první dcery, je určitě velká míra sebeustávání. Toto setkání mne donutilo, ustát si vlastní rozhodnutí, nejen sama před sebou, ale i před veškerým mým okolím.

Abych Ti to vysvětlila.....

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, tak informace z tatínkovi strany byla taková, že miminko nechce. Mé rozhodnutí, ale bylo opačné. Po této informaci následoval samozřejmě i rozchod. Tím vznikly různé spekulace o mém těhotenství, z jednoho prostého důvodu. Aby se tatínek "osvobodil" od své zodpovědnosti, tak se začaly šířit různé pomluvy a na malém městě jsem si to opravdu užívala. Po nějaké době mého těhotenství se začalo spekulovat o tom, jak budu řešit otcovství v rodném listě a následné alimenty.

Pro spoustu lidí byl můj postoj naprosto nepochopitelný, vznikaly různé debaty. Protože já jsem zaujala postoj, že když on nechce své vlastní dítě, tak já mu ho nutit nebudu. Slýchala jsem názory, že pomluvy, které se šířily, jsou pravdivé (že on není otec, že jsem to na něj jen chtěla navlíknout apod.).
Protože kdyby byl opravdu otec, tak by jsem se jistě zachovala stejně jako ostatní v mé situaci a šla bych k soudu a žádala o určení otcovství apod.
Ale já jsem to tak nechtěla, řekla jsem, že to řešit nebudu. On to dítě nechtěl, zodpovědnost mu nic neříkala a já jsem se nechtěla domáhat soudními cestami. Nechtěla jsem mu dítě nutit, až dcera jednou doroste, tak jí řeknu jak vše bylo. Odvezu jí za ním, aby si to mohli vyříkat. A už je na nich jak se k tomu postaví. Tenkrát jsem opravdu k žádnému soudu nešla. V porodnici jsem nahlásila, že je otec neznámý....A co se mi tenkrát nestalo. Byla jsem v porodnici, kde se mi narodila má naprosto dokonalá první dcerka. A já byla nejšťastnější žena pod sluncem, dívala se na mě a já cítila, že i přes to jak se vše seběhlo, je to to nejkrásnější co se mi přihodilo. Když jsem přišla na pokoj, tak tam bylo více maminek. Jejich jména si už nepamatuji. Já jsem se zabydlovala a čekala jsem, až mi mojí holčičku přinesou. A mezi tím jsme s holkama drbaly. A víte co, v té samé porodnici, v ten samý měsíc rodila i sestra našeho "neznámého tatínka". Byla to neuvěřitelná náhoda, já vůbec netušila, že je to jeho sestra, nikdy o sobě nemluvil a to jsme spolu nebyly zrovna malou chvíli, no ona nebyla ani moc dlouhá.....Tak se mě holky ptaly, kde mám tatínka....A já v tom rozpoložení a emoci, jsem jim tam vše vyprávěla...Pomalu jsem viděla jak naše "teta" bledne. A pak se mě zeptala na jeho jméno a já jí ho samozřejmě řekla...No tu situaci nejde ani popsat. A nejlepší bylo i zjištění, že tato naše "teta" bydlí i ve stejné ulici jako moje maminka s tatínkem a nějakou dobu i já s miminkem :)

Žádný úžasný konec se nekonal. Tatínek nikdy nebyl tatínkem ve správném slova smyslu. Nikdy se na malou nezeptal, nikdy nás nekontaktoval. A s jeho rodinou jsem nikdy nenavázala žádný vztah. U soudu jsem nikdy nebyla a nikdy jsem od něj neměla alimenty. Vím že názory všech jsou různé, že jedni to vidí jako to že obírám své dítě, když jsem to nechtěla udělat pro sebe tak alespoň pro to dítě. Ale všichni mi dokázaly říci jako jediný důvod peníze.....Já nejsem milionář, ale řekla jsem, že se o ni postarám a opravdu se snažím, pracuji a pracovala jsem po dobu MD a pracuji pořád. I když je to jako na houpačce někdy lepší, někdy horší. Myslím, že má dcera (obě) mají všechno co potřebují a že jsou vychované :)

Toto bylo jedno z těch setkání, které označuji jako zásadní. Příkladů bych tady mohla uvést několik dalších, ale možná už by Tě to nebavilo číst. I o tomto období dokáži mluvit, dnes už i s úsměvem na rtech. Myslím, že není náhoda, že se to stalo zrovna takto. Že jsem to musela projít. Myslím, že mi toto období něco vzalo, ale daleko více mi dalo. Protože jsem se změnila. A myslím, že jsem se změnila v tom dobrém slova smyslu. Vůči necítím žádnou zášť, žádnou nenávist, žádné ublížení. Nemám vůči němu žádnou emoci. Bylo to jeho rozhodnutí a já jsem jej brala tak jak přišlo. Já jsem mu uvnitř sebe odpustila a poděkovala, že mi dal tak úžasný dar. Díky němu spatřilo světlo světa má první dcerka, která je naprosto dokonalá, úžasná a chytrá. Bez něj by tu být nemohla.

Všem co ovlivnili můj život, všichni, kteří zapříčinili mou změnu. Všem jsem v duchu poděkovala, protože to co Ti připadá těžké, nespravedlivé a pod. to Tě posílí. Když se podíváš zpět, tak uvidíš co vše jsi zvládl/a.

Odpouštěj všem co Ti ublíží. Když to uděláš a pochopíš co sis z té zkušenosti měl/a vzít, tak se Ti uleví. Dá Ti to smysl a uvidíš to jinak. Než když na to koukáš z pohledu ublížení.

Měj se krásně.
Petra

Ten nejhorší úsek Tvého života má dvě cesty.

Ahoj zdravím Tě a opět po dlouhé době.

Již jsem měla rozepsaných několik příspěvků za tu dobu co uběhla od toho posledního.
Především chci poděkovat, protože poslední příspěvek četlo 178 lidí. A v to jsem upřímně moc nedoufala. Jsem moc ráda, že se líbil.

Poslední dobou jsem zažívala opravdu nelehká období. A pořád jsem přemýšlela co mají za význam. Ono je to tak, že jsem opravdu před nedávnou dobou začala přemýšlet jinak, chovat se vědomě, vědomě se rozhoduji, kontroluji své myšlenky. A to má za dopad to, že věci v mém životě se mění.

No vše se mění trošku krkolomným způsobem, dá velikou práci ustát se v tom všem co se děje. Ustát svá rozhodnutí. Když uděláš rozhodnutí o tom, že chceš něco změnit, nikde totiž není psáno, že se to stane elegantně a jednoduše. Má zkušenost je ta, že se stanou situace ze kterých máš pocit, že jsi na úplném dně. Že snad nikdy z toho dna nevylezeš, že je to teď naprosto šílené období a s prominutím se Ti sere absolutně vše na co sáhneš, nic nefunguje tak rychle, aby to k něčemu bylo a ještě ke všemu se ty problémy nabalují.

Myslím že ve chvíli kdy se má vše změnit přijde taková zkouška, ze které jsou dvě cesty.

Jedna je ta, že se zhroutíš, vrátíš se zpět do svého původního života. Poslechneš rozum, který Ti našeptává, že jsi blázen, že to nelze vydržet, že se to nemůže změnit apod. Ale má rada je, že rozum je špatný rádce.

Druhá cesta je ta, že ustojíš své rozhodnutí. Jak sám/a před sebou, tak před všemi těmi, kteří Tě chtějí stáhnout zpět (leckdy nevědomě). Ustávání je to, že vždy najdeš ten pevný bod v sobě, který věří tomu, že nejsi blázen, že to co má přijít po tomhle krutě těžkém období bude lepší. Když uslyšíš šepot svého rozumu, vědomě se rozhodni a nenechej se ovlivnit. Je to těžké, je těžké tohle zvládnout. Ale buď silný/á protože výsledek opravdu stojí za to.

Jak jsem napsala již dříve. Zkoušela jsem dlouho různé druhy podnikání. Když jsem se já rozhodla, že své restaurace nechci. Neskončilo to nikterak elegantně. Prostě to k tomu dospělo a dospělo k tomu rychleji, když jsem nahlas vyslovila, že tu hospodu už nechci. Že nechci mít zaměstnance a neustále řešit problémy, výplaty apod. Když jsem toto vědomě rozhodla, bylo to rychlejší. Období po skončení mých podnikatelských aktivit v oblasti pohostinství se neodehrávalo nějakým super způsobem. Vše bylo těžké, bylo těžké vše rozhodnout a řešit všechny ty situace, které nastaly. Ať už to byly výplaty zaměstnanců, nájem na který se nevydělalo, zboží, které se nezaplatilo. Krádeže z řad lidí, na které se přišlo až po sléze. A že to byly a jsou docela zajímavé částky. V době kdy jsem ještě měla restauraci, jsem si vzala dům. Nebýt tak úžasného člověka, který je vůči mě hodně benevolentní, tak nevím kam by to dospělo...Ten baráček rozvedu v jiném příběhu. Situace a hlavně ta finanční byla opravdu namáhavá jak psychicky, tak potom i fyzicky.

Znám situaci, kdy nemáš na rohlík a děsíš se nájmu a poplatků. Znám jaké to je, když nemůžeš dostát svým závazkům a když Ti zvoní telefon a Ty  se bojíš ho zvednout. Zatahuješ závěsy doma, aby nikdo neviděl, že jsi doma a téměř nevycházíš ven. Znám velmi dobře pocit naprostého selhání, pocit, kdy na Tebe všichni hledí jak na největšího hajzla. Vím jaké to je, když Tě pomlouvají a mají své různé domněnky. I když je vše úplně jinak a lidé znají jen jednu verzi příběhu a Ty se hroutíš z toho, že to je jinak. Znám jaké to je, když spoléháš na něco co Ti někdo přislíbí a Ty věříš v to, že tě to zachrání a ono to nevyjde :( . Znám pocit, kdy hledíš na své děti a nemůžeš jim dopřát co by jsi chtěl/a.

Ale vydrž, lidi neřeš, neplýtvej energií na to, aby si vysvětloval/a jak to bylo, zastav se a každému z nich poděkuj (v sobě), nikomu nepřej nic zlého. Lidi stejně nezajímá co jim chceš říct a vyberou si tu atraktivnější variantu. Protože to jsou většinou lidi, co nevědí co mají dělat sami ve svém životě. A spousty z nich má své problémy, ale jednodušší je probírat ty Tvé. Ustávej svá rozhodnutí ať je to jakkoliv na houby.

Mě se stalo to, že jsem bydlela a bydlím v baráčku, který byl a ještě trošku je nad mé finanční možnosti. Přišla nabídka, že se mohu nastěhovat k mým milovaným rodičům. Já jsem mohla udělat rozhodnutí, že to vzdám, že to zabalím a vzdám se svého snu. Ale neudělala jsem to. Rozhodla jsem, že tahle situace brzdy skončí, že to zvládnu. Přišla další komplikace v mých financích. Ale já vytrvala ustála jsem své rozhodnutí a vyslala energii (myšlenku) pro řešení a ono přišlo v mnohem kratší době než dříve. Přišlo řešení v řádech dnů.....

Píši Ti to proto, že to opravdu funguje. Tvá myšlenka se stává silnější. Když vytrváš, intervaly se zkracují. Když ustáváš sám sebe a stojíš za změnou, kterou sis myšlenkou přál/a, stane se vše jednodušší. Neříkám Ti, že je to jednoduché, že je to hned. Ale nic se neděje hned. Když podnikáš a chceš být úspěšný, úspěch taky nepřijde hned jako mávnutím proutku. Ale přijde to rychleji. Rychleji se vše odehraje. Rychleji přijdou sklepy, ale rychleji Tě z nich Tvůj výtah vyveze vzhůru.

To že se Ti děje něco hrozného, těžkého. Tak je to třeba potřeba Tvé změny a Ty máš vždy možnost rozhodnutí. Buď se v tom sklepě schováš a zůstaneš v něm neúměrně dlouho nebo se lekneš a řekneš si, že Tvůj dosavadní život není vlastně tak hrozný. A nebo se rozhodneš a uděláš krok k tomu, co Tě může čekat po tomto období. A když ten krok do toho neznáma uděláš tak Ti mohu slíbit, že to stojí za to.

Neznamená to, že už nikdy sklepy nebudou, že už nikdy nebudou problémy. Budou, ale Ty už je budeš zvládat lépe. Už nikdy se nestane to, že budeš pochybovat. Ale budeš hledat důvod. Budeš přemýšlet nad řešením a nad tím co si z toho sklepa můžeš odnést. Kam Tě může posunout. Vše se bude odehrávat v daleko kratší době. A když se ohlédneš zpět, přijde Ti neuvěřitelné, že se vše odehrálo za tak krátkou dobu a co vše si během té krátké doby zvládl/a.


Jsem Tvou podporou. Jsem ten co Ti maximálně drží palce. Jsem Ten co Ti dá sílu svým příběhem. Jsem Ten co ví že jsi jedinečný/á a úžasný/a. Vím, že vše má důvod a že náhody nejsou. Jsem ten co v Tebe věří.

Proto vytrvej, buď silný/á. Protože život může být jednodušší, krásný a může Ti dávat neskutečný smysl. I když to teď tak nevypadá a myslíš si, že je to úplně na ho.no.


P.S.: Viděl/a jsi někdy orchestr a dirigenta? Víš jak tato hudba funguje? Jak všichni kdo drží v ruce nástroj poslouchají pokyn dirigenta? Jak se potom spojí v celek a ta hudba co vydávají společně,  má neskutečnou sílu a emoci?

Tak si představ, že ty jsi dirigent. Dirigent, který vysílá myšlenku a všechny nástroje se spojí. Spojí se proto, aby se Tvá myšlenka uskutečnila a ve výsledku byl celek, který dá neskutečný smysl.








Měj se krásně
Petra

To nejhorší může být tím nejlepším co se Ti stalo....

Ahoj,

Už dlouho jsem Ti nic nenapsala. A dnes jsem celou dobu přemýšlela o tom co psát. Za tu dobu co jsem ti psala naposledy se toho odehrálo opravdu hodně...

Víš i u mě je to jednou horší a jednou lepší. Slyšela jsem krásný přirovnání. Je to jako kdyby jsi jel/a výtahem. Někdy se dostaneš až do toho nejvyššího patra a je to tam krásný. Ty se tam cítíš tak přirozeně, krásně, je Ti tam fajn. Ale pak přijde myšlenka, okamžik pochybnosti, událost. A Tvůj výtah se rozjede směrem dolů. Díváš se jak projíždíš jedno patro za druhým. V lepší případě zastavíš někde nad přízemím, v tom horším se ocitneš ve sklepě. Babráš se tam se svým rozumem, ten Ti tam podsouvá pochybnosti a myšlenky. Které Tě v tom sklepě udržují. Z mé vlastní zkušenosti dělám to, že se tam nechci zdržovat. Nechci v tom hnusným sklepě být. Samozřejmě Tě tam nemusí dostat jen myšlenky, ale i okolnosti. Něco co Ti není zrovna příjemné. I já se nacházím na různých patrech. Někde je to lepší někdy naopak úplně hrozný.

Ale víš co? Řeknu Ti tajemství.......

Ten sklep je možná to nejhorší v tom tvém aktuálním prožitku. Ale ten sklep je pro Tebe jako osobu to nejvíc co se Ti může stát. Vím že pokud teď zrovna máš toto období, tak si budeš ťukat na čelo, v tom smyslu, že tu něco plkám. Ale až to období přejde a Ty se podíváš zpět určitě to jednou budeš moci říci i Ty. Jde o to, že každá špatná zkušenost, každá nepříjemná věc, vše co se Ti děje. Tě jako osobu někam posouvá. Určitě každý kdo je ve sklepě udělá nějaké pochopení, prožije nějaký svůj AHA moment.

Když jsi ve sklepě, tak je Ti špatně, nevidíš nic, žádný pozitivum na své situaci. Ale když uděláš nějaké své pochopení. Nebo najdeš způsob jak se z toho sklepa dostat. Tak Tě to posílí. Nebo alespoň já mám takovou zkušenost. Nedalo mi to vždy smysl hned, ale když se podívám zpětně na svůj život já. Tak mohu určitě říct, že mé sklepy mi něco daly. Určitě jsem na tom dně leccos pochopila. Něco uvnitř mě se změnilo. Bylo to třeba jenom rozhodnutí, které jsem si ustála přede všemi, ale hlavně sama před sebou. Mé sklepy byly třeba tím důvodem, proč teď píši tento blog. Proč teď pracuji úplně v jiném oboru než jsem si kdy myslela. Mých aha momentů bylo hodně a paradoxně většina byla právě v pomyslném sklepě. I když se Ti to období zdá hrozné. Tak Ti určitě něco dá. Zkus věci nechat, zkus se na to všechno dívat jako pozorovatel. Má zkušenost je taková, že čím víc se na ty věci soustředím, čím víc o nich přemýšlím, když zaměstnávají mou hlavu natolik, že ani snad nepřemýšlím nad ničím jiným. Tak si to akorát prodlužuji. Když přestanu přemýšlet, znehodnocovat samu sebe, vymýšlet různé scénáře a hroutit s z toho "co se mi zase děje" a "proč teď" . Tak se ten výtah zanedlouho zase rozjede. Není to třeba až na vrchol, ale i jednička je proti sklepu fajn. Možná to není úplně ono ale už je to malinko lepší :) A z té jedničky už to jde lépe vzhůru.

Mě ten výtah jezdí různě. Do různých částí (podlaží) někdy mě sveze i několikrát za den, někdy jsou ty intervaly delší někdy kratší. Ale mám pocit že se zkracují. Že ta cesta je daleko jasnější. Ono opravdu něco zlé je pro něco dobré. Co když má odejít to co do Tvého života nepatří? Co když se práce má změnit k lepšímu? Co když máš najít jiného partnera? Můj názor je ten, že se nic neděje bez důvodu. Vše přichází tak jak má, nebo tak jak my si posíláme myšleny a přání :) Proto pozor na svá přání, na své myšlenky. Protože nikdy nevíte jak to přijde a jakou formou :)

Ony ty sklepy jsou tu pořád, můžeš být úspěšný/á můžeš mít i milion a spokojenou rodinu, ale ty sklepy nikam nezmizí, ty problémy jsou tu pořád. Tvůj rozum a myšlenky nikam neodejdou. Jen můžeš ovlivnit svým vědomím to jak dlouho v tom sklepě zůstaneš.

Mám pocit, že mé sklepy, pro mne jako Petru Matuškovou byly naprosto zásadní. Jsem jiný člověk, jsem jiná, přemýšlím jinak. Jako by má ozubená kolečka zapadaly do sebe a to po neskutečně dlouhé době :o) Je úplně jedno, jaký kdo má názor. Je jedno jestli se o Tobě povídá to nebo ono. Protože vždy nejdůležitější je být sám sebou. Věřit sám sobě. A každý ať si řeší a povídá co chce. Protože ten dotyčný má své sklepy. A tím že řeší jiné a ne sám sebe. Tak tam pořád něco poklízí, udržuje, voní, ale on je to pořád jen sklep. A vždy se to po čase jako sklep i ukáže.

Měj se krásně. Užívej života. A každý sklep ber jako svůj upgrade. Každý sklep ber jako příležitost pochopení, sebepoznání jako něco co Tě dostane o Level výš :)

Držím Ti palce. A klidně mi napiš. Ráda Ti poradím nebo s Tebou budu sdílet své zkušenosti.

Petra

No co tam ten člověk dělá? 

Proč v tom sklepě je tak dlouho a uklízí? Kdyby jel raději za mnou. No nic tak já počkám......

Beznaděj a zoufalství Vás posune dál. Pokud Vy sami chcete :)

Ahoj,

již dlouhou dobu jsem zde nic nenapsala. Protože jsem se nějak potácela mezi starým a novým pohledem na život. Včera jsem si povídala s holkama (maminkou Jaruškou a Haničkou) a zjistila jsem, že na semináři "Miliónová žena" jsme byly minulý víkend. Týjo mě to přišlo, jako kdyby uplynul minimálně měsíc.

Od té doby co jsem byla na semináři. Utekla tak krátká doba. Za tu dobu jsme stihly naplánovat společné akce na zbytek letošního roku, ale i na celý rok příští. Řekla bych, že se máte opravdu na co těšit. Vím že se toho udělalo hodně. Každou jednu z nás tento týden neskutečně posunul.

U mě se ten zmíněný týden střídaly pocity jako na horské dráze. Mohu říct, že jsem byla totálně rozhozená, možná ještě jsem. Nejen že není dlouhá doba od toho, kdy jsem začala svůj nový projekt, který jak se zdá je konečně na správné cestě, že je to ono. Úplně jsem se našla, už vím. Ale vím i to že všechno ještě nevím. Zajímavá věta, český jazyk je opravdu dokonalý :)

Jde o to, že ta práce na programech,práce na bussinesu někoho jiného, vymýšlení marketingových strategií a pod. je práce, která mne baví. Ale i tam jsem našla chvíle, kdy nejsem spokojená. Kdy mě přepadají takové ty nálady. No sama bych si nafackovala. Takový ten znuděný obličej...určitě to znáš. Jsem člověk, který když něco dělá chce vše hned, no už včera bylo pozdě, že? Ale u této práce, je důležitá trpělivost, trpělivost s lidmi, trpělivost sama se sebou a hlavně se svými dětmi. No tu poslední moc nezvládám. Vždy když si sednu ke své práci, tak najednou potřebují napít, najíst, nebo mají neskutečnou touhu po mně lézt a dělat bordel...Takže svou práci odkládám na večer :) Dnes jsem zkusila strategii domluvy. Zkouším své malé dvouleté dcerce vysvětlit, že musím pracovat a že si má hrát. Teď zrovna má moc velký zájem o to hrát si, ale problém je v tom, že si chce hrát s mou klávesnicí. Vždy něco zmáčkne, já se na ní rozzlobím a ona mě začne přesvědčovat, že se nic nestalo. No protože to nepípalo :) Kolikrát mě mé děti opravdu dostávájí, dokáží mě dostat až do stavu zoufalství. A já jsem  zjistila, že s tím musím něco dělat. Snažím se s tím pracovat. Jde to někdy hůř a někdy lépe. Jen mám pocit, že těch dní, kdy to jde hůř je nějak více :) Ale věřím tomu, že se to otočí :)

Byla jsem zvyklá vždy dělat práci, která byla vidět. Když to byly Farmářské trhy, tak to bylo znát nejen v pokladně, ale i v tom, že na stánku na konci trhu většinou nebylo žádné zboží. Když to byly nehty, tak na konci byl hotový produkt. Když to byly řasy, tak na konci to byl výraz očí, které byly zvýrazněné mou prací. Když jsem dělala portrét, tak na konci bylo něco co bylo vidět. Ať to bylo cokoliv, tak jsem měla pocit, že ta práce je vidět.

Teď mám trošku problém v tom, že mám pocit sama v sobě, že jsem nic neudělala. Že vlastně nic není. Že jsem k ničemu. Naštěstí tento pocit netrvá nikdy příliš dlouho. Naopak se opakuje čím dál méně a na kratší dobu. Paradoxně mě tento pocit vede k něčemu víc. Vymyslet víc, zajímat se o další a další věci. Tento pocit mě donutí k tomu, aby jsem se začala zajímat třeba i o něco jiného :) Tento pocit mám teď z důvodu, že má práce není vidět. Ale za chvíli to může být jiný důvod, třeba že nejsem dobrá máma nebo co já vím.

Když o tom tak píšu, tak jsem zjistila, že má práce je úžasná v tom, že vedu lidi. Vedu ty co podnikají, nebo chtějí podnikat. Dávám jim plán, jak rozvinout podnikání k úspěšnosti. Jak začít s jejich nápadem. Jak to udělat, aby byli úspěšnými. A když k nim mluvím, je úžasné jak se dívají. Že jim má slova dávají smysl. Spousty lidiček, se na mě dívají tak, že mě to hřeje. Je krásné dívat se, jak se jim pomalu rozzáří oči, když vidí zase novou cestu. Když jim povím jak jejich podnikání dovést o level dál :)

Jak o tom píšu, tak mi to došlo. Tak jsem vlastně zjistila, že je to něco více než řasy, než nehty, než úbytek zboží ve stánku. Pomáhat lidem, a dávat jim novou cestu a naději, že to jde. Že to vlastně může být lepší. To je to, to je to ono. To je důvod proč to dělám.

Víš co děkuji Ti, děkuji Ti za to, že jsem dnes měla potřebu psát článek. Protože tímto článkem jsem dnes pomohla i sobě a svému vlastnímu pochopení...

Síla myšlení

Ahoj zdravím Tě :)

Víš tak jsem přemýšlela o tom jak to je, když někdo řekne síla myšlení....

Já sama jsem tomu vůbec nevěřila. Myslela, že to jsou nějaké tlachy. Ale postupem času, jsem dospěla k tomu že to funguje. Poznala jsem to sama na sobě. Nemůže být všechno náhoda, myslím si že náhody nejsou. V poslední době jsem to poznala hned několikrát..

Ty víš jak to bylo se mnou a mými restauracemi, víš že jsem ukončila jejich provoz. Ono to, s odstupem času vidím jinak. Před tím jsem to viděla z pozice ublížení....Takové to, podívej co se mi staloo, proč se mi to dějee apod.

Teď když se podívám s odstupem času, uvědomila jsem si, že jsem myslela na to, že takhle žít nechci. Že s těmi restauracemi je spousty práce, že už nechci mít zaměstnance apod. Je jedno jak se to stalo, jak to proběhlo. Ale má myšlenka se stala skutečností. Když už jsem neměla restaurace, tak jsem logicky přemýšlela co bude. Co budu dělat, potřebuji peníze pro děti, na zaplacení domu...Prostě nemůžu být doma jen tak. Potřebuji víc peněz než mateřskou. Tenkrát jsem narazila na úžasnou věc a tou je ebook. Pokud chceš vědět jak ebook použit pro sebe, jak vydělávat peníze tak se podívej na toto http://www.jak-napsat-ebook.cz/?a_box=mfa5kpd2 . Potřebovala jsem získat informace, chtěla jsem vědět, proč mé pokusy o podnikání neskončily úspěchem. Bylo to jako by mě někdo bodal uvnitř hlavy, přemýšlela jsem nad tím pořád. Zjistila jsem, že jsem nedávala dostatečný důraz marketingu. Že o mě nikdo nevěděl. Louny přece nestačí, když chceš být úspěšný musíš obsáhnou co nejvíce lidí. Musí se o Tobě dozvědět kdo jsi a co děláš, musíš je přesvědčit o tom že jsi ten nejlepší, že to co děláš je úplně to nej.

Když už jsem zjistila to na co jsem zapomínala, tak jsem zjistila i kolik odvětví marketingu je. Že je ho tolik druhů a prakticky nejdůležitějším středobodem jsou kontakty. Nevěděla jsem jak na to. Ale už to vím, přišel do života úspěšný projekt, projekt který je tu pro nás všechny. Dnes už vím jak na to, které programy jsou nejlepší. A jsem přesvědčená, že Ti mohu pomoci.

Ale zpět k tomu myšlení. Když už jsem měla informace o tom jak je marketing důležitý. Myslela jsem neustále na to, že potřebuji aby mi někdo ukázal jak použít internet správně...Začala jsem hledat. Hledala jsem dlouho. A našla. Našla jsem školící středisko, které má akreditaci ministerstva školství. Možnost proplacení kurzu úřadem práce se mě netýkala. Když jsem viděla cenu, tak mě málem ranilo. V mé situaci naprosto nemožné. Ale já jsem řekla, že to nějak udělám, že to potřebuji...Tak jsem vyplnila přihllášku. Po tom co jsem ji vyplnila, se mi úplně ulevilo. Řekla jsem si, že to určitě vyřeším. Že to dopadne dobře. Když jsem ráno vstala, tak jsem sedla k počítači a dívala se na ty stránky znovu. Ale něco bylo jinak. Na těch stránkách přibyla informace. Informace, která vše změnila. Informace, která mi vlila krev do žil nové nadšení. Na těch stránkách nabízely možnost splácení kurzu až po té co kurz doděláte. No není to paráda? A to ještě nebyl konec. Napsala  jsem jim že jsem na RČ a potřebuji využít jejich nabídky kurzu na splátky.

Na dotaz nikdo neodpověděl. Volala jsem a nikdo nebral telefon. Za pár hodin mi zvonil telefon, z druhé strany se ozvalo "Dobrý den, mám zmeškaný hovor." Ano byla to firma nabízejíci ten kurz. Vše jsme si řekli a domluvili se. Druhý den mi přišla sms z téhož telefonního čísla. Kde mi napsali, že pro mne mají nabídku. Nabídly nejen to, že mohu splácet, po menších splátkách, ale ještě mi dali brutální slevu!!!!!

Jsem přesvědčena o tom, že myšlení má neuvěřitelnou sílu. Pokud nechceš, aby se Ti děly špatné věci, tak si je myšlenkou nepřivolávej a mysli na to, že to co vysíláš, to se Ti vrací. Proto mysli pozitivně :) Někdy je to težké, ale jde to :)

Na závěr vtip, který mi řekla má maminka. Ale pozor skrývá v sobě tolik pravdy:

Sedí muž v tramvaji, za ním sedí jeho Anděl a drží na klíně velikou knihu, do které zapisuje.

Pán sedí a nadává: život zkur...., děti mě se....,  peníze nemám!

Anděl sedí za ním, zapisuje, kroutí hlavou a

říká si:

"Ten má dívná přání, ale když to tak chce, má to mít"..

Třeba máš i Ty nějaké momenty, které Ti to potvrdí.
Měj se krásně.  A přeji mnoho pozitivních myšlenek.

Petra

              

Musím se s Tebou podělit :)

Ahoj :)                                                                            

Musím se s Tebou podělit. Mám za sebou krásný víkend. Byla jsem na úžasném semináři s názvem Milionová Žena :)

Byl to naprosto vyčerpávající víkend. Plný nových lidiček, hlavně informací a těch opravdu bylo hóóódně. Byl to nejhezčí zážitek za poslední dobu. Zažila jsem tolik pozitiv jako už dlouho ne.

Celý víkend byl o čerpání informací, jak o sobě samé tak i o tom jak správně pracovat. Jak správně využívat internet tak, aby byl prospěšný Tvému podnikání. Aby bylo jednodušší nastartovat podnikání správným směrem tak, aby bylo úspěšné. Po tomto víkendu už vím, jak získat ty důležité kontakty. Jak udělat to, aby se o Tobě, o mě dozvědělo co nejvíce lidí. Tak aby jsi mohl/a prodávat více svých služeb nebo produktů.

Konečně vím jak realizovat svůj záměr pomoci všem začínajícím podnikatelům tak, aby se jim nemohlo stát to, co se již několikrát stalo mě. Aby bylo jejich podnikání úspěšné. Vím, že je možné touto cestou udělat tzv. refresh podnikání. A to jsou pro mne ty nejdůležitější a nejcenější informace. Už vím, že nestačí pouze Facebook a webové stránky k tomu být úspěšný. Vím i to jak prodávat, přes to, že Ty nemáš žádný produkt, který by jsi mohl nabízet.

Má rada je. Investuj do svého vzdělání, pokud chceš podnikat a být úspěšný. Tak si zjisti nejprve vše co jde, k tomu, aby vše vedlo k Tvé úspěšnosti. Dnes lidé mají zažitá různá dogmata (přesvědčení) o tom jak podnikat, že si peníze musíš vydřít, znáš to přísloví "Bez práce nejsou koláče". Ale k tomu být úspěšný nemusíš sedřít ze svého těla kůži. Stačí mít dostatek informací k tomu, aby jsi věděl jak na to.

Pokud Tě zajímá jedna z těchto věcí podívej se na to, co otevřelo oči mě. Předám Ti to, co začalo u mě bourat právě zažitá přesvědčení. Pokud Tě to zajímá, tak se podívej na link který uvádím na této stránce. Podívej se jak to dělají jiní. Možná Tě to zaujme, ale možná taky ne. Je možné že Tě zaujme některá z mých dalších rad nebo odkazů. Mé krédo je "Uč se od těch nejlepších"..

http://www.jak-napsat-ebook.cz/?a_box=mfa5kpd2

Pokud Tě zajímá co píši a chceš dostávat mé příspěvky do emailu petruska.matuska@gmail.com. Napiš mi zprávu a do předmětu napiš ano. Neboj se. Mé příspěvky jsou zdarma. A určitě tam najdeš i nějakou radu. Pokud máš nějaký dotaz neváhej mne kontaktovat. Jsem tu pro Tebe.

Měj se krásně a měj úspěšný den.

Petra