"Pro staré nemůže přijít nové"

Ahoj, tak se opět hlásím o slovo :)

Už je to opět nějakou dobu co jsem nepsala. A přitom se u mne stalo opět tolik věcí, které snad nemůžu stihnout popsat aniž bych Tě nenudila :)

Psala jsem o tom že se s mým přítelem rozcházíme...No a událostí se stalo mnohem více. Nastěhovala jsem do jiného domu, tedy změnila jsem pouze číslo popisné. A to z důvodů které nejsou úplně košér tedy né z mé strany nemysli si :) Ale popisovat je je snad zbytečné :)

Psala jsem Ti že chci být vizážistkou? Asi ano. Tak na ten kurz, který čítal něco kolem 50tis jsem nestihla našetřit. Ale nevzdala jsem to a navštívila kurzy podstatně levnější, a potkala jsem tam úžasnou lektorku, byla to zábava a přitom jsem se pár věcem přiučila :) Mě to tak hrozně moc baví :) Takže mám úspěšně za sebou dva certifikáty na foto a svatební líčení.  Oboje mne nadchlo a další certifikáty a vzdělávání se v tomto oboru na sebe jistě nenechá dlouho čekat, protože je to něco naprosto úžasného :) Jo a další schod v tomto oboru, který chci ovládat je filmové líčení, to se člověk musí vyřádit :)

Do toho příspěvku Ti přidám aktuální foto svého zevnějšku, protože dready jsou již pasé a nyní jsem úplně na blond :) No nikdy by mě nenapadlo, že já budu blondýna, ale moc se mi to líbí a cítím se velmi dobře.

Cítím v kostech, že tohle je jedna velká změna. Odpoutat se od starého a začít jinak, nově :) Bože jak já se na to těším :) Po dlouhé době mohu říci, že miluji svůj život, jsem šťastná za svá rozhodnutí a kluci vy víte co zrovna potřebuji :)

Neříkám, že vše je naprosto ideální a že si během dne nejezdím výtahem (jak jsem již dříve popsala) nahoru a dolů a je to tak jak má být. Neříkám že se nehroutím, když se v této fázi mého života vyrojí slovo peníze. Ale změna většinou přichází tehdy, když člověk padne na pomyslné dno. Jistě mám chvíle, kdy to chci vzdát, jít se zahrabat nebo usnou a vzbudit se až bude vše ok a růžové. Ale to bych nedošla svým pochopením a poznáním o které jsem dnes bohatší :) Moje maminka s oblibou říká       "pro staré nemůže přijít nové" v této větě se skrývá neskutečná pravda. Není to jenom o vztazích s lidmi, partnery apod. ale má v sobě neskutečnou pravdu ve všech oblastech života.....Pokud chceš změnu musíš ji chtít opravdu. A ne jen na oko, ale cítit tu potřebu uvnitř sebe sama.

Já tu změnu chci a úplně bytostně se na ni těším. Přebudovávám celý svůj život, své zvyky, vše co mi nevyhovuje a co nechci odbourávám. Ale musím říci ještě jednu pravdu. Mám kolem sebe neuvěřitelný tým. Tým lidí, kamarádek, které mne neustále podporují a říkají mi jaká jsem úžasná. Pravdou je, že nevím jak by vše bylo, kdybych po celé dlouhé roky neměla po boku tak úžasnou milující bytost, která je nejen mou maminkou ale i kamarádkou. A kdyby se nám ten tým za tu dobu nerozrostl nevím jak by to bylo. Tímto chci poděkovat všem Těm kdo mě drží nad vodou a když vidí že se "topím" sama ve svých myšlenkách tak podají záchranné lano :) Děkuji Ti maminko, Haničko, Irenko, Martinko a Ivčo. Ale v této vlně díků nemůžu opomenout mého úžasného taťku, cestu k vzájemné harmonii jsme měli dlouhou, ale došli jsme až sem, do bodu kde vím a cítím jeho bezpodmínečnou lásku a podporu. Dokáže dát najevo svůj názor, ale dokáže i obejmout a podpořit. Je to úžasný člověk a já děkuji všem silám co svedli jeho kroky až k mé úžasné mamince. Protože oni dva mají nasvědomí, že jsem taková jaká jsem :)

Takže veliké díky Vám všem :) :)

Abych Ti řekla pravdu, dnes se cítím tak nabitě, že nevím co s tou energií dělat. A to se dnes nic zvláštního nestalo :) Kupodivu dnes byl klidný den :)

Víš já se tak těším na to co vše přichází, na novou práci, nové lidi, úžasné spolupráce na všechny nové projekty. Na úžasné dny s úžasnými lidmi a se svými dětmi. Protože je potřeba užívat si každý den. A věř mi, že jsem spoustu dní jen přežívala a těšila se až skončí. To byly stavy no fůůůůůj. Já si přeji abych se cítila tak jako dnes už pořád. Nebo aby mé stavy nicoty, prázdnoty, zoufalství a sebe znevažování byly co nejméně a když přijdou jako že vždycky bude období, kdy přijdou, tak ať trvají čím dál méně...Dejme tomu pár minut....to bohatě stačí. Protože takovéhle stavy tak vycucávají energii a berou Ti sílu k čemukoliv,

Víš od doby co jsem psala naposledy se událo hrozně moc věcí, poznala jsem spousty pocitů a né úplně příjemných. Vím jaké to je, když máš pocit že jsi úplně na dně svých sil. Vím jaké to je, když se bytostně bojíš o střechu nad hlavou, o své děti. Vím jaké to je, když ráno otevřeš oči a máš pocit, že jsi mohl/a spát nanejvýš hodinu a že jsi víc rozlámaný/á než večer před spaním. Vím jaké o je, když se Ti absolutně nic nechce a vše děláš s velkou dávkou sebepřemlouvání. Ale také vím, jaké to je když všechno tohle překonáš. A věř mi stojí to za to.


Pokud máš nějakou těžkou chvíli ve svém životě. Neboj ona přejde. A nikdy nejsi jediný člověk, který tuto situaci zažil a nebo zrovna prožívá. Věř mi lidé mají hodně společného, ale záleží na tom kdo jaký postoj zaujme :)

Měj se krásně a přeji Ti hodně sil....Protože když je zlé musí přijít i dobré :)

Zatím papapapapa

Peníze, peníze, peníze .....a zase peníze

Ahoj,


nedávno jsem psala o tom co zrovna řeším v mém životě. Moc ráda bych napsala, že už je vše v pořádku a já jsem neskutečně free a happy.

Na místo toho se neskutečně hroutím, když se řekne slovo peníze.....Protože peníze jsou potřeba úplně na vše. Na opravu auta, na jídlo, na oděv, na bydlení, na léky prostě úplně na vše. A jich mám celkově nedostatek a ne a ne to změnit.

Nevím jestli to tak máš i Ty a upřímně bych Ti přála neskutečnou hojnost všeho co ve svém životě potřebuješ.

Zjistila jsem, že je úžasná doba, kdy můžeš prakticky cokoliv. Ale poslední dobou mám pocit, že na cokoliv sáhnu se nějak nedaří. Korunky přichází tak nějak spíše skrze někoho a tak náhodně a v daleko menším množství než bych potřebovala. Vím, že moje maminka je úžasná v tom jak dokáže hmotnit. Jak dokáže korunky dávat dohromady a to nejen pro sebe. Upřímně kdyby mých rodičů nebylo tak nevím jak by jsme na tom s holkama byly. Ale nějak nejsem schopná jí následovat.....

V poslední době prožívám finančně asi jedno z mých nejhorších období. Ne že by nikdy nebyly, ale s dětičkami je to trošku citelnější, znatelnější a více na ho.....

Víš pořád hledám kde bych co bych. Pak mě něco napadne a já jsem úplně nadšená, plná očekávání a tak udělám pár kroků v tom svém nadšení a pak čekám a ono nic. Tak mě mé nadšení pomalu opouští a tak to nechám rozpracované a hledám znovu a to většinou dopadne tak jak v předchozím případě.

Vím co by mě bavilo, ale přijdu si jak včela co hledá tu svou dokonalou květinu a pořád přesedá z květu na květ a stále neví. Tu sebere pyl, tu trošku, tu trošku více a pak se zase vrátí na tu první a posuzuje zda ten květ nebyl lepší než ty ostatní a tak se dostává do začarovaného kruhu. Kde je občas lépe tu a pak zase tady a ve výsledku je ulítaná, zblblá, hlavu plnou rozhodování a pořád vlastně neví tak se takhle honí, aby uspokojila alespoň minimální potřeby ostatních včel (dětí)...

No ale já už to takhle nechci. Ale pořád přemýšlím jak to udělat, jak si vybrat správně. Jak tomu všemu věnovat čas. Jenže jediný problém je právě ten čas. Protože úspěch není přes noc. A penízky nejsou volně dostupné a hlavně všichni co je od Tebe čekají ne vždycky chtějí čekat až až až....
A to je asi ten největší kámen úrazu....

Už jsem slyšela hodně názorů jako, hlavně že jsou zdravé děti atd. Ale já přeci chci mít zdravé děti, chci mít zdravou rodinu a každého člena v ní. Chci mít hojnost a být spokojená. Chci být úspěšná ve svém životě a to nejen po finanční stránce. Chci si koupit hezké nové auto, chci si koupit telefon třeba když se mi rozbije. Chci mít všechno co dnešní svět nabízí. Slova mé maminky jsou, že všechno co tu je, je dostupné pro nás všechny a ne jen po ty vyvolené. Už vím, že problém není v tom  jak žijí ostatní, v tom jak je to podle ostatních správné, to kdo mi co jak udělal a jestli to bylo fér.
Problém je ve mě samotné.....Já se musím rozmyslet co chci, jestli chci dělat to nebo ono.

A víš co rozhodla jsem se vše změnit, změnit hlavně sama sebe a svůj přístup k věcem. Musím konečně přestat rozstřelovat svou energii a čas mezi miliardu věcí a konečně začít dělat vše proto, abych jednou mohla říct, že jsem vše udělala sama za sebe...Ještě nevím co to bude, jaká bude má práce. Jestli budu zaměstnanec tak chci práci takovou aby finančně uspokojila všechny mé potřeby a pokud budu podnikatel jako už několikrát. Tak aby mé podnikání bylo nad má očekávání úspěšné :)

Když jsem se rozhodla, že ukončím svůj vztah. Tak jsem byla plná očekávání, koho potkám a jak bude úspěšný on. Přemýšlela jsem nad tím, jestli bude mít tolik nebo tolik peněz, jaký bude mít auto a pod. Pak jsem se nad sebou musela zamyslet, protože jsme přemýšlela jako normální zlatokopka.
Až jsem se před sebou styděla. Já přeci nejsem zlatokopka. A hmotnit přes někoho jiného přeci není cesta, teda alespoň pro mne ne. Já chci být sama tak úspěšná. A tímto jsem chtěla svou cestu zjednodušit, urychlit nebo já nevím co....

Tím rozhodně nechci moralizovat, pokud zrovna Ty jsi měl/a štěstí svou cestu takto obohatit tak Ti to z celého srdce přeji :)

No tak já jdu něco dělat.....Snad jsou blízko dny, kdy budu sama moci napsat jsem SPOKOJENÁ a myslet to na všechny oblasti mého života. Protože chci být spokojená celkově a ne jenom napůl a spokojit se s málem......

Jestli se mi to podaří, velmi ráda budu předávat své zkušenosti, které nasbírám a které již sbírám nějakou dobu a budu moci navést i ostatní a poradit, aby nás úspěšných bylo co nejvíce.....

Měj se krásně. A přeji Ti krásné dne než Ti zase napíši :)


Jak říká moje maminka:

KAŽDÝ Z NÁS MŮŽE COKOLIV, JEN SE ROZHODNOUT A ZDRAVĚ SE NASRAT!!!!!!!!


Zatím ahoj :)

Co se to sakra děje?

Ahoj,

 už je to opět nějakou dobu co jsem nic nenapsala.

Je pravdou, že za tu dobu se mi stalo spousty věcí. Jak jsem psala o těch pomyslných výtazích, které Tě celý den vozí nahoru a dolu co se Tvých myšlenek a Tvého cítění týká. Tak takové výtahy se vyskytují i v životě a v tom co se skutečně odehrává.

Tam za dveřmi, kde není strach a rozum je úplně jiný svět.

Mám za sebou období, ve kterém jsem nejednou vyslovila tu větu " Co se to sakra děje???!" No musím se přiznat, že to sakra je jeden ze slušných výrazů, kterými jsem byla schopna častovat dané situace.

Víš zjistila jsem, že to čeho se nejvíc bojíš se kolikrát opravdu zhmotní. Strach, něco tak neviditelného, pro mnohé slovo nemající příliš velký význam. Ale pro někoho kostlivec ve skříni ať už v podobě dluhů nebo nějakého tajemství. Ale i v tom, jak ve strachu je člověk ochotný vytvářet scénáře situací, které se ještě ani nestaly. No jo, ale co když je ten strach opravdu neviditelný, ale i přesto mocný? Už jsi někdy usínal/a se strachem, s myšlenkou co kdyby, ne kdyby? S tím hnusným a tíživým pocitem?Já ano a ne jednou......

 Mám úžasnou maminku, maminku, která mne zasvěcuje do tajů tzv. hmotnění....
Hmotnění, než jsem pochopila jak to vše funguje a hlavně, že to funguje....No pochopila ještě dnes to asi ne uplně chápu..hmotnění opravdu funguje a funguje na spoustu věcí...Banální a pro mě tak dokonalý případ. Hodně jezdím do Prahy a víš co? Mám nastaveno to, že jakmile vjedu do Prahy, tak mám zažádáno o "zelenou vlnu". Již velmi dlouho jsem při odbočce ze směru Most, Slaný z dálnice na Dejvice na prvním semaforu nestála na červenou. A většinou projedu Prahu jako by nic a těch červených mi padne sporadicky. Dalších příkladů mám hodně.  Auto, dům apod. Nikdy nevím jak se ty věci daly do pohybu, nebo jak se to vůbec stalo, ale ono se to děje a přesně tak jak se to dít má. Ale to nikdy nevíš dopředu, hodně věcí dává smysl až s ohledem zpět.

Když maminka mi říkala vykašli na strach a rozum, to jsou špatní rádci, nějak tak to bylo a nevím to doslova. A já jsem jí asi špatně poslouchala, no ke mě si ten strach vždycky nějak cestu najde....Ty vado mám pocit, že strachy se hmotní jakoby rychleji, nebo je to jen můj pocit? No mě to tak opravdu přijde...A proto jsem svůj strach hodila za hlavu, kašlu na něj, protože to co se mi dělo poslední dobou, už nikdy více. Maminka je výborným učitelem a rádcem na cestě mým životem...ještě, kdybych jí vždycky poslouchala a naslouchala tomu co mi říká, mohla bych si spousty svých problémů ušetřit.

Je toho tolik co bych Ti chtěla vyprávět. A dává mi opravdu hodně práce, abych držela myšlenku a neskákala od tématu k tématu.....Tak doufám, že budeš rozumět tomu co Ti chci říct. Jsem plná dojmů a toho jak se vše tak jakoby událo.....

Teď momentálně mi dochází hodně věcí, mám dost často problém se nehroutit v mnoha ohledech mého života. No a myslím, že všechny jsou v celku dost zásadní....Peníze, děti, vztahy apod...

Aby jsem Tě uvedla do obrazu. Má situace se táhne již dlouhou dobu. Řekla bych dokonce, že teď je doba kdy se vše narovnává a začíná to jako kdyby znovu, ale v tom dobrém....Ale ještě nedávno bych takovou větu asi neřekla....

Minulý rok jsem dostala neuvěřitelnou šanci bydlet s mými holčičkami v úžasném domečku. Situace byla napjatá, ale říkala jsem si, že vše zvládnu. Tak jsem se dočkala a podepsala smlouvu. Nastěhovali jsme se celá rodina a tak jsme si žili. Jenže nastaly problémy ve vztahu mezi mnou a mým přítelem, a hodně věcí ohledně financí bylo na mě...a že toho nebylo málo :) Ale o tom až tak do široka nebudu psát. Přišel, ale čas, kdy mi skončil rodičovský příspěvek, se kterým jsem ke konci měla maličko problémy. A penízků bylo méně.....Vztah na tom byl čím dál hůř. A já to pořád nechtěla vidět. Ale jak jsem o tom hodně mluvila a byla na vážkách, o tom jestli zachraňovat, nebo opustit tak jsem vypozorovala jednu věc. Vždy, když jsem pro nesla větu "no on je takový a makový a já si ho nechám" tak mi to nejpozději do 24 hodin bylo ukázáno s velikým otazníkem jako "tohle opravdu chceš?" nebo "stojí Ti to za to?". Věř nebo ne, ale já to testovala a měřila jak dlouho od věty nastane ta pro mne "ukazující se" situace...Intervaly se zkracovaly. Což bylo celkem zajímavé :) Nebo když jsem řekla "tak mi to tedy ukažte, ukažte mi řešení" ono mi bylo ukázáno.....Zažívala jsem různé situace, které nebyly určitě příjemné a naváděli k jedinému možnému řešení. No jo, ale já jsem vždy udělala rozhodnutí a pak jsem ho vzala zpět a kolečko se opakovalo. Já opět viděla co mi mělo být ukázáno a najednou jako bych to nechtěla vidět a dostala strach z toho co mne čeká za tím rozhodnutím.....

Jenže pak přišla rána o které jsem věděla, že musí přijít. Jelikož jsem byla na hodně finančních věcí sama. Tak po skončení rodičovského příspěvku jsem se dostala do situace, kdy jsem neměla na nájem a obávala jsem se toho nejhoršího co maminu dvou dětí může potkat. A měla jsem z toho takový strach, že místo řešení jsem se schovávala a se strachem čekala kdy to přijde. Nezvládla jsem zaplatit 2x nájemné a co se mohlo stát, když se ta situace neřešila? No jestli čekáš to nejhorší v podobě příkazu k vystěhování, pak čekáš správně. Přišel den, kdy mi byl doručen dopis. Ve kterém stálo zrušení nájemní smlouvy. V tu chvíli se mi zastavil snad proud krve v těle. Pocit zoufalství, totální beznaděje, hrozný pocit selhání, pocit ztroskotance, strachu a já nevím čeho všeho. Ten den se mi zhroutil celý svět... Všechno to co se tak dlouho nevedlo se nakonec úplně s prominutím posralo.

Ale.....

Tato situace se nakonec vyřešila a sama. S horkou hlavou jsem nedokázala nic vymyslet, jediné co jsem v tu chvíli dokázala bylo to, že jsem k sobě pustila strach a paniku a rozum se všemi možnými konci a scénáři.

Hodně mi pomohla rodina v tom se uklidnit. Jela jsem k mé babičce na cigárko a během té doby se začaly věci dávat do pohybu. Má babička pronesla věty, které mě vrátily k sobě samé a jsem jí za to vděčná, stejně jako všem těm, kteří u mě byli probírali se mnou situaci sem a tam a tam a sem a hledali se mnou řešení.

Nakonec se i ukončil můj vztah s mým přítelem. Tak nějak sám. Po předložení dopisu kde stálo

Vždy se najde cesta 

datum vystěhování se přítel odstěhoval. Ale já se potom dozvěděla, že s holčičkama můžeme zůstat. Takže jsem oficiálně sama. Maminka dvou krásných chytrých holčiček......A co dál? Já nevím....vůbec nevím co bude dál. Po pravdě se teď vozím výtahem nahoru a dolu a hroutím se z peněz a vztahu :) Jaká je změna? Změna je taková, že už nemám strach. Rozhoduji se sama, intuicí podle toho jak to cítím. Ano hroutím se a neříkám, že první dny jsou lehké, nejsou a více času trávím ve sklepě. Ale nesnažím se ho uklízet. Snažím se rozpohybovat svůj výtah a nechat se vyvézt do vyšších pater, které jsou hezčí a je z nich i hezčí výhled.

V životě se dějí různé věci. Já ale u sebe zjistila, že jsem byla zaměřená jen na to co se nepovedlo, pokazilo nebo dokonce úplně posralo. Málo kdy jsem si sedla a mapovala to co je super, to co se povedlo :) Toho co se povedlo je víc než toho co ne. Ale to co se nepovedlo v nás nechává právě ty strachy a aktivuje se nám rozum. Jak říkám strach a rozum je špatný rádce a právě přišel čas se pořádně se naštvat a poslat je do háje. Protože já už se nebojím a co Ty?

Měj se krásně a nezapomeň, že na vše je řešení a nic není tak horké jak se zdá.

Petra

Jak nás ovlivňují různá setkání.

Ahoj,

dnes jsem přemýšlela na tím, kolik lidí člověk ve svém životě potká. Kolik lidí v našich životech zůstává a kolik jich odchází...

Konkrétně v mém životě se objevilo hodně lidí, když říkám hodně myslím opravdu hoooodně. Na některé z nich už si nevzpomenu. Na některé si vzpomenu, ale již si nevybavím jména. Některé si vybavím podobou, jménem i emocí....

Přemýšlela jsem o tom, že setkání v našich životech mají nějaký důvod. Ten kdo Tě má něco naučit splní svou úlohu a pak odejde. Já mám takovou zkušenost, že v mém životě již moc lidí nezůstalo. To proč, je můj subjektivní názor a málo kdy se asi shodne s názorem lidí, kteří mou cestu opustili a nadále ji nesdílí.

Nevím jak to popsat, nechci, aby to bylo domýšlivé nebo působilo odpudivě. V mém životě se prolínali lidičky, kteří mne určitě nějakým způsobem ovlivnili. Ovlivnili to co žiji teď. Ovlivnili má rozhodnutí a každopádně ovlivnili vše. Ovlivnili nemyslím to, že za mě učinili rozhodnutí, ale to jak jsem se rozhodla.

Některá má setkání bych označila za důležitá, většina setkání byla opravdu těžká. Těmi nejtěžšími označuji to, ze kkterého je má starší dcera. Myslím, že tato situace mne ovlivnila nejvíc. Paradoxně ta nejtěžší setkání mají za příčinu můj největší posun. Nebo, alespoň to tak cítím já.....To co si vybavím když si vzpomenu na setkání s tatínkem mé první dcery, je určitě velká míra sebeustávání. Toto setkání mne donutilo, ustát si vlastní rozhodnutí, nejen sama před sebou, ale i před veškerým mým okolím.

Abych Ti to vysvětlila.....

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, tak informace z tatínkovi strany byla taková, že miminko nechce. Mé rozhodnutí, ale bylo opačné. Po této informaci následoval samozřejmě i rozchod. Tím vznikly různé spekulace o mém těhotenství, z jednoho prostého důvodu. Aby se tatínek "osvobodil" od své zodpovědnosti, tak se začaly šířit různé pomluvy a na malém městě jsem si to opravdu užívala. Po nějaké době mého těhotenství se začalo spekulovat o tom, jak budu řešit otcovství v rodném listě a následné alimenty.

Pro spoustu lidí byl můj postoj naprosto nepochopitelný, vznikaly různé debaty. Protože já jsem zaujala postoj, že když on nechce své vlastní dítě, tak já mu ho nutit nebudu. Slýchala jsem názory, že pomluvy, které se šířily, jsou pravdivé (že on není otec, že jsem to na něj jen chtěla navlíknout apod.).
Protože kdyby byl opravdu otec, tak by jsem se jistě zachovala stejně jako ostatní v mé situaci a šla bych k soudu a žádala o určení otcovství apod.
Ale já jsem to tak nechtěla, řekla jsem, že to řešit nebudu. On to dítě nechtěl, zodpovědnost mu nic neříkala a já jsem se nechtěla domáhat soudními cestami. Nechtěla jsem mu dítě nutit, až dcera jednou doroste, tak jí řeknu jak vše bylo. Odvezu jí za ním, aby si to mohli vyříkat. A už je na nich jak se k tomu postaví. Tenkrát jsem opravdu k žádnému soudu nešla. V porodnici jsem nahlásila, že je otec neznámý....A co se mi tenkrát nestalo. Byla jsem v porodnici, kde se mi narodila má naprosto dokonalá první dcerka. A já byla nejšťastnější žena pod sluncem, dívala se na mě a já cítila, že i přes to jak se vše seběhlo, je to to nejkrásnější co se mi přihodilo. Když jsem přišla na pokoj, tak tam bylo více maminek. Jejich jména si už nepamatuji. Já jsem se zabydlovala a čekala jsem, až mi mojí holčičku přinesou. A mezi tím jsme s holkama drbaly. A víte co, v té samé porodnici, v ten samý měsíc rodila i sestra našeho "neznámého tatínka". Byla to neuvěřitelná náhoda, já vůbec netušila, že je to jeho sestra, nikdy o sobě nemluvil a to jsme spolu nebyly zrovna malou chvíli, no ona nebyla ani moc dlouhá.....Tak se mě holky ptaly, kde mám tatínka....A já v tom rozpoložení a emoci, jsem jim tam vše vyprávěla...Pomalu jsem viděla jak naše "teta" bledne. A pak se mě zeptala na jeho jméno a já jí ho samozřejmě řekla...No tu situaci nejde ani popsat. A nejlepší bylo i zjištění, že tato naše "teta" bydlí i ve stejné ulici jako moje maminka s tatínkem a nějakou dobu i já s miminkem :)

Žádný úžasný konec se nekonal. Tatínek nikdy nebyl tatínkem ve správném slova smyslu. Nikdy se na malou nezeptal, nikdy nás nekontaktoval. A s jeho rodinou jsem nikdy nenavázala žádný vztah. U soudu jsem nikdy nebyla a nikdy jsem od něj neměla alimenty. Vím že názory všech jsou různé, že jedni to vidí jako to že obírám své dítě, když jsem to nechtěla udělat pro sebe tak alespoň pro to dítě. Ale všichni mi dokázaly říci jako jediný důvod peníze.....Já nejsem milionář, ale řekla jsem, že se o ni postarám a opravdu se snažím, pracuji a pracovala jsem po dobu MD a pracuji pořád. I když je to jako na houpačce někdy lepší, někdy horší. Myslím, že má dcera (obě) mají všechno co potřebují a že jsou vychované :)

Toto bylo jedno z těch setkání, které označuji jako zásadní. Příkladů bych tady mohla uvést několik dalších, ale možná už by Tě to nebavilo číst. I o tomto období dokáži mluvit, dnes už i s úsměvem na rtech. Myslím, že není náhoda, že se to stalo zrovna takto. Že jsem to musela projít. Myslím, že mi toto období něco vzalo, ale daleko více mi dalo. Protože jsem se změnila. A myslím, že jsem se změnila v tom dobrém slova smyslu. Vůči necítím žádnou zášť, žádnou nenávist, žádné ublížení. Nemám vůči němu žádnou emoci. Bylo to jeho rozhodnutí a já jsem jej brala tak jak přišlo. Já jsem mu uvnitř sebe odpustila a poděkovala, že mi dal tak úžasný dar. Díky němu spatřilo světlo světa má první dcerka, která je naprosto dokonalá, úžasná a chytrá. Bez něj by tu být nemohla.

Všem co ovlivnili můj život, všichni, kteří zapříčinili mou změnu. Všem jsem v duchu poděkovala, protože to co Ti připadá těžké, nespravedlivé a pod. to Tě posílí. Když se podíváš zpět, tak uvidíš co vše jsi zvládl/a.

Odpouštěj všem co Ti ublíží. Když to uděláš a pochopíš co sis z té zkušenosti měl/a vzít, tak se Ti uleví. Dá Ti to smysl a uvidíš to jinak. Než když na to koukáš z pohledu ublížení.

Měj se krásně.
Petra

Ten nejhorší úsek Tvého života má dvě cesty.

Ahoj zdravím Tě a opět po dlouhé době.

Již jsem měla rozepsaných několik příspěvků za tu dobu co uběhla od toho posledního.
Především chci poděkovat, protože poslední příspěvek četlo 178 lidí. A v to jsem upřímně moc nedoufala. Jsem moc ráda, že se líbil.

Poslední dobou jsem zažívala opravdu nelehká období. A pořád jsem přemýšlela co mají za význam. Ono je to tak, že jsem opravdu před nedávnou dobou začala přemýšlet jinak, chovat se vědomě, vědomě se rozhoduji, kontroluji své myšlenky. A to má za dopad to, že věci v mém životě se mění.

No vše se mění trošku krkolomným způsobem, dá velikou práci ustát se v tom všem co se děje. Ustát svá rozhodnutí. Když uděláš rozhodnutí o tom, že chceš něco změnit, nikde totiž není psáno, že se to stane elegantně a jednoduše. Má zkušenost je ta, že se stanou situace ze kterých máš pocit, že jsi na úplném dně. Že snad nikdy z toho dna nevylezeš, že je to teď naprosto šílené období a s prominutím se Ti sere absolutně vše na co sáhneš, nic nefunguje tak rychle, aby to k něčemu bylo a ještě ke všemu se ty problémy nabalují.

Myslím že ve chvíli kdy se má vše změnit přijde taková zkouška, ze které jsou dvě cesty.

Jedna je ta, že se zhroutíš, vrátíš se zpět do svého původního života. Poslechneš rozum, který Ti našeptává, že jsi blázen, že to nelze vydržet, že se to nemůže změnit apod. Ale má rada je, že rozum je špatný rádce.

Druhá cesta je ta, že ustojíš své rozhodnutí. Jak sám/a před sebou, tak před všemi těmi, kteří Tě chtějí stáhnout zpět (leckdy nevědomě). Ustávání je to, že vždy najdeš ten pevný bod v sobě, který věří tomu, že nejsi blázen, že to co má přijít po tomhle krutě těžkém období bude lepší. Když uslyšíš šepot svého rozumu, vědomě se rozhodni a nenechej se ovlivnit. Je to těžké, je těžké tohle zvládnout. Ale buď silný/á protože výsledek opravdu stojí za to.

Jak jsem napsala již dříve. Zkoušela jsem dlouho různé druhy podnikání. Když jsem se já rozhodla, že své restaurace nechci. Neskončilo to nikterak elegantně. Prostě to k tomu dospělo a dospělo k tomu rychleji, když jsem nahlas vyslovila, že tu hospodu už nechci. Že nechci mít zaměstnance a neustále řešit problémy, výplaty apod. Když jsem toto vědomě rozhodla, bylo to rychlejší. Období po skončení mých podnikatelských aktivit v oblasti pohostinství se neodehrávalo nějakým super způsobem. Vše bylo těžké, bylo těžké vše rozhodnout a řešit všechny ty situace, které nastaly. Ať už to byly výplaty zaměstnanců, nájem na který se nevydělalo, zboží, které se nezaplatilo. Krádeže z řad lidí, na které se přišlo až po sléze. A že to byly a jsou docela zajímavé částky. V době kdy jsem ještě měla restauraci, jsem si vzala dům. Nebýt tak úžasného člověka, který je vůči mě hodně benevolentní, tak nevím kam by to dospělo...Ten baráček rozvedu v jiném příběhu. Situace a hlavně ta finanční byla opravdu namáhavá jak psychicky, tak potom i fyzicky.

Znám situaci, kdy nemáš na rohlík a děsíš se nájmu a poplatků. Znám jaké to je, když nemůžeš dostát svým závazkům a když Ti zvoní telefon a Ty  se bojíš ho zvednout. Zatahuješ závěsy doma, aby nikdo neviděl, že jsi doma a téměř nevycházíš ven. Znám velmi dobře pocit naprostého selhání, pocit, kdy na Tebe všichni hledí jak na největšího hajzla. Vím jaké to je, když Tě pomlouvají a mají své různé domněnky. I když je vše úplně jinak a lidé znají jen jednu verzi příběhu a Ty se hroutíš z toho, že to je jinak. Znám jaké to je, když spoléháš na něco co Ti někdo přislíbí a Ty věříš v to, že tě to zachrání a ono to nevyjde :( . Znám pocit, kdy hledíš na své děti a nemůžeš jim dopřát co by jsi chtěl/a.

Ale vydrž, lidi neřeš, neplýtvej energií na to, aby si vysvětloval/a jak to bylo, zastav se a každému z nich poděkuj (v sobě), nikomu nepřej nic zlého. Lidi stejně nezajímá co jim chceš říct a vyberou si tu atraktivnější variantu. Protože to jsou většinou lidi, co nevědí co mají dělat sami ve svém životě. A spousty z nich má své problémy, ale jednodušší je probírat ty Tvé. Ustávej svá rozhodnutí ať je to jakkoliv na houby.

Mě se stalo to, že jsem bydlela a bydlím v baráčku, který byl a ještě trošku je nad mé finanční možnosti. Přišla nabídka, že se mohu nastěhovat k mým milovaným rodičům. Já jsem mohla udělat rozhodnutí, že to vzdám, že to zabalím a vzdám se svého snu. Ale neudělala jsem to. Rozhodla jsem, že tahle situace brzdy skončí, že to zvládnu. Přišla další komplikace v mých financích. Ale já vytrvala ustála jsem své rozhodnutí a vyslala energii (myšlenku) pro řešení a ono přišlo v mnohem kratší době než dříve. Přišlo řešení v řádech dnů.....

Píši Ti to proto, že to opravdu funguje. Tvá myšlenka se stává silnější. Když vytrváš, intervaly se zkracují. Když ustáváš sám sebe a stojíš za změnou, kterou sis myšlenkou přál/a, stane se vše jednodušší. Neříkám Ti, že je to jednoduché, že je to hned. Ale nic se neděje hned. Když podnikáš a chceš být úspěšný, úspěch taky nepřijde hned jako mávnutím proutku. Ale přijde to rychleji. Rychleji se vše odehraje. Rychleji přijdou sklepy, ale rychleji Tě z nich Tvůj výtah vyveze vzhůru.

To že se Ti děje něco hrozného, těžkého. Tak je to třeba potřeba Tvé změny a Ty máš vždy možnost rozhodnutí. Buď se v tom sklepě schováš a zůstaneš v něm neúměrně dlouho nebo se lekneš a řekneš si, že Tvůj dosavadní život není vlastně tak hrozný. A nebo se rozhodneš a uděláš krok k tomu, co Tě může čekat po tomto období. A když ten krok do toho neznáma uděláš tak Ti mohu slíbit, že to stojí za to.

Neznamená to, že už nikdy sklepy nebudou, že už nikdy nebudou problémy. Budou, ale Ty už je budeš zvládat lépe. Už nikdy se nestane to, že budeš pochybovat. Ale budeš hledat důvod. Budeš přemýšlet nad řešením a nad tím co si z toho sklepa můžeš odnést. Kam Tě může posunout. Vše se bude odehrávat v daleko kratší době. A když se ohlédneš zpět, přijde Ti neuvěřitelné, že se vše odehrálo za tak krátkou dobu a co vše si během té krátké doby zvládl/a.


Jsem Tvou podporou. Jsem ten co Ti maximálně drží palce. Jsem Ten co Ti dá sílu svým příběhem. Jsem Ten co ví že jsi jedinečný/á a úžasný/a. Vím, že vše má důvod a že náhody nejsou. Jsem ten co v Tebe věří.

Proto vytrvej, buď silný/á. Protože život může být jednodušší, krásný a může Ti dávat neskutečný smysl. I když to teď tak nevypadá a myslíš si, že je to úplně na ho.no.


P.S.: Viděl/a jsi někdy orchestr a dirigenta? Víš jak tato hudba funguje? Jak všichni kdo drží v ruce nástroj poslouchají pokyn dirigenta? Jak se potom spojí v celek a ta hudba co vydávají společně,  má neskutečnou sílu a emoci?

Tak si představ, že ty jsi dirigent. Dirigent, který vysílá myšlenku a všechny nástroje se spojí. Spojí se proto, aby se Tvá myšlenka uskutečnila a ve výsledku byl celek, který dá neskutečný smysl.








Měj se krásně
Petra

To nejhorší může být tím nejlepším co se Ti stalo....

Ahoj,

Už dlouho jsem Ti nic nenapsala. A dnes jsem celou dobu přemýšlela o tom co psát. Za tu dobu co jsem ti psala naposledy se toho odehrálo opravdu hodně...

Víš i u mě je to jednou horší a jednou lepší. Slyšela jsem krásný přirovnání. Je to jako kdyby jsi jel/a výtahem. Někdy se dostaneš až do toho nejvyššího patra a je to tam krásný. Ty se tam cítíš tak přirozeně, krásně, je Ti tam fajn. Ale pak přijde myšlenka, okamžik pochybnosti, událost. A Tvůj výtah se rozjede směrem dolů. Díváš se jak projíždíš jedno patro za druhým. V lepší případě zastavíš někde nad přízemím, v tom horším se ocitneš ve sklepě. Babráš se tam se svým rozumem, ten Ti tam podsouvá pochybnosti a myšlenky. Které Tě v tom sklepě udržují. Z mé vlastní zkušenosti dělám to, že se tam nechci zdržovat. Nechci v tom hnusným sklepě být. Samozřejmě Tě tam nemusí dostat jen myšlenky, ale i okolnosti. Něco co Ti není zrovna příjemné. I já se nacházím na různých patrech. Někde je to lepší někdy naopak úplně hrozný.

Ale víš co? Řeknu Ti tajemství.......

Ten sklep je možná to nejhorší v tom tvém aktuálním prožitku. Ale ten sklep je pro Tebe jako osobu to nejvíc co se Ti může stát. Vím že pokud teď zrovna máš toto období, tak si budeš ťukat na čelo, v tom smyslu, že tu něco plkám. Ale až to období přejde a Ty se podíváš zpět určitě to jednou budeš moci říci i Ty. Jde o to, že každá špatná zkušenost, každá nepříjemná věc, vše co se Ti děje. Tě jako osobu někam posouvá. Určitě každý kdo je ve sklepě udělá nějaké pochopení, prožije nějaký svůj AHA moment.

Když jsi ve sklepě, tak je Ti špatně, nevidíš nic, žádný pozitivum na své situaci. Ale když uděláš nějaké své pochopení. Nebo najdeš způsob jak se z toho sklepa dostat. Tak Tě to posílí. Nebo alespoň já mám takovou zkušenost. Nedalo mi to vždy smysl hned, ale když se podívám zpětně na svůj život já. Tak mohu určitě říct, že mé sklepy mi něco daly. Určitě jsem na tom dně leccos pochopila. Něco uvnitř mě se změnilo. Bylo to třeba jenom rozhodnutí, které jsem si ustála přede všemi, ale hlavně sama před sebou. Mé sklepy byly třeba tím důvodem, proč teď píši tento blog. Proč teď pracuji úplně v jiném oboru než jsem si kdy myslela. Mých aha momentů bylo hodně a paradoxně většina byla právě v pomyslném sklepě. I když se Ti to období zdá hrozné. Tak Ti určitě něco dá. Zkus věci nechat, zkus se na to všechno dívat jako pozorovatel. Má zkušenost je taková, že čím víc se na ty věci soustředím, čím víc o nich přemýšlím, když zaměstnávají mou hlavu natolik, že ani snad nepřemýšlím nad ničím jiným. Tak si to akorát prodlužuji. Když přestanu přemýšlet, znehodnocovat samu sebe, vymýšlet různé scénáře a hroutit s z toho "co se mi zase děje" a "proč teď" . Tak se ten výtah zanedlouho zase rozjede. Není to třeba až na vrchol, ale i jednička je proti sklepu fajn. Možná to není úplně ono ale už je to malinko lepší :) A z té jedničky už to jde lépe vzhůru.

Mě ten výtah jezdí různě. Do různých částí (podlaží) někdy mě sveze i několikrát za den, někdy jsou ty intervaly delší někdy kratší. Ale mám pocit že se zkracují. Že ta cesta je daleko jasnější. Ono opravdu něco zlé je pro něco dobré. Co když má odejít to co do Tvého života nepatří? Co když se práce má změnit k lepšímu? Co když máš najít jiného partnera? Můj názor je ten, že se nic neděje bez důvodu. Vše přichází tak jak má, nebo tak jak my si posíláme myšleny a přání :) Proto pozor na svá přání, na své myšlenky. Protože nikdy nevíte jak to přijde a jakou formou :)

Ony ty sklepy jsou tu pořád, můžeš být úspěšný/á můžeš mít i milion a spokojenou rodinu, ale ty sklepy nikam nezmizí, ty problémy jsou tu pořád. Tvůj rozum a myšlenky nikam neodejdou. Jen můžeš ovlivnit svým vědomím to jak dlouho v tom sklepě zůstaneš.

Mám pocit, že mé sklepy, pro mne jako Petru Matuškovou byly naprosto zásadní. Jsem jiný člověk, jsem jiná, přemýšlím jinak. Jako by má ozubená kolečka zapadaly do sebe a to po neskutečně dlouhé době :o) Je úplně jedno, jaký kdo má názor. Je jedno jestli se o Tobě povídá to nebo ono. Protože vždy nejdůležitější je být sám sebou. Věřit sám sobě. A každý ať si řeší a povídá co chce. Protože ten dotyčný má své sklepy. A tím že řeší jiné a ne sám sebe. Tak tam pořád něco poklízí, udržuje, voní, ale on je to pořád jen sklep. A vždy se to po čase jako sklep i ukáže.

Měj se krásně. Užívej života. A každý sklep ber jako svůj upgrade. Každý sklep ber jako příležitost pochopení, sebepoznání jako něco co Tě dostane o Level výš :)

Držím Ti palce. A klidně mi napiš. Ráda Ti poradím nebo s Tebou budu sdílet své zkušenosti.

Petra

No co tam ten člověk dělá? 

Proč v tom sklepě je tak dlouho a uklízí? Kdyby jel raději za mnou. No nic tak já počkám......

Beznaděj a zoufalství Vás posune dál. Pokud Vy sami chcete :)

Ahoj,

již dlouhou dobu jsem zde nic nenapsala. Protože jsem se nějak potácela mezi starým a novým pohledem na život. Včera jsem si povídala s holkama (maminkou Jaruškou a Haničkou) a zjistila jsem, že na semináři "Miliónová žena" jsme byly minulý víkend. Týjo mě to přišlo, jako kdyby uplynul minimálně měsíc.

Od té doby co jsem byla na semináři. Utekla tak krátká doba. Za tu dobu jsme stihly naplánovat společné akce na zbytek letošního roku, ale i na celý rok příští. Řekla bych, že se máte opravdu na co těšit. Vím že se toho udělalo hodně. Každou jednu z nás tento týden neskutečně posunul.

U mě se ten zmíněný týden střídaly pocity jako na horské dráze. Mohu říct, že jsem byla totálně rozhozená, možná ještě jsem. Nejen že není dlouhá doba od toho, kdy jsem začala svůj nový projekt, který jak se zdá je konečně na správné cestě, že je to ono. Úplně jsem se našla, už vím. Ale vím i to že všechno ještě nevím. Zajímavá věta, český jazyk je opravdu dokonalý :)

Jde o to, že ta práce na programech,práce na bussinesu někoho jiného, vymýšlení marketingových strategií a pod. je práce, která mne baví. Ale i tam jsem našla chvíle, kdy nejsem spokojená. Kdy mě přepadají takové ty nálady. No sama bych si nafackovala. Takový ten znuděný obličej...určitě to znáš. Jsem člověk, který když něco dělá chce vše hned, no už včera bylo pozdě, že? Ale u této práce, je důležitá trpělivost, trpělivost s lidmi, trpělivost sama se sebou a hlavně se svými dětmi. No tu poslední moc nezvládám. Vždy když si sednu ke své práci, tak najednou potřebují napít, najíst, nebo mají neskutečnou touhu po mně lézt a dělat bordel...Takže svou práci odkládám na večer :) Dnes jsem zkusila strategii domluvy. Zkouším své malé dvouleté dcerce vysvětlit, že musím pracovat a že si má hrát. Teď zrovna má moc velký zájem o to hrát si, ale problém je v tom, že si chce hrát s mou klávesnicí. Vždy něco zmáčkne, já se na ní rozzlobím a ona mě začne přesvědčovat, že se nic nestalo. No protože to nepípalo :) Kolikrát mě mé děti opravdu dostávájí, dokáží mě dostat až do stavu zoufalství. A já jsem  zjistila, že s tím musím něco dělat. Snažím se s tím pracovat. Jde to někdy hůř a někdy lépe. Jen mám pocit, že těch dní, kdy to jde hůř je nějak více :) Ale věřím tomu, že se to otočí :)

Byla jsem zvyklá vždy dělat práci, která byla vidět. Když to byly Farmářské trhy, tak to bylo znát nejen v pokladně, ale i v tom, že na stánku na konci trhu většinou nebylo žádné zboží. Když to byly nehty, tak na konci byl hotový produkt. Když to byly řasy, tak na konci to byl výraz očí, které byly zvýrazněné mou prací. Když jsem dělala portrét, tak na konci bylo něco co bylo vidět. Ať to bylo cokoliv, tak jsem měla pocit, že ta práce je vidět.

Teď mám trošku problém v tom, že mám pocit sama v sobě, že jsem nic neudělala. Že vlastně nic není. Že jsem k ničemu. Naštěstí tento pocit netrvá nikdy příliš dlouho. Naopak se opakuje čím dál méně a na kratší dobu. Paradoxně mě tento pocit vede k něčemu víc. Vymyslet víc, zajímat se o další a další věci. Tento pocit mě donutí k tomu, aby jsem se začala zajímat třeba i o něco jiného :) Tento pocit mám teď z důvodu, že má práce není vidět. Ale za chvíli to může být jiný důvod, třeba že nejsem dobrá máma nebo co já vím.

Když o tom tak píšu, tak jsem zjistila, že má práce je úžasná v tom, že vedu lidi. Vedu ty co podnikají, nebo chtějí podnikat. Dávám jim plán, jak rozvinout podnikání k úspěšnosti. Jak začít s jejich nápadem. Jak to udělat, aby byli úspěšnými. A když k nim mluvím, je úžasné jak se dívají. Že jim má slova dávají smysl. Spousty lidiček, se na mě dívají tak, že mě to hřeje. Je krásné dívat se, jak se jim pomalu rozzáří oči, když vidí zase novou cestu. Když jim povím jak jejich podnikání dovést o level dál :)

Jak o tom píšu, tak mi to došlo. Tak jsem vlastně zjistila, že je to něco více než řasy, než nehty, než úbytek zboží ve stánku. Pomáhat lidem, a dávat jim novou cestu a naději, že to jde. Že to vlastně může být lepší. To je to, to je to ono. To je důvod proč to dělám.

Víš co děkuji Ti, děkuji Ti za to, že jsem dnes měla potřebu psát článek. Protože tímto článkem jsem dnes pomohla i sobě a svému vlastnímu pochopení...