Ahooooj tak to vypadá, že s předsevzetím to vypadá nadějně :)
Už pár dní přemýšlím nad tím, jak se ten můj život ubírá a ubíhá.
Mám za sebou skoro 31 let. Oslavila jsem příchod Nového roku a udělala ve svém životě mnohé změny.
Mám pocit, že život je horská dráha, je to taková hra.....Představ si, že sedíš v tom vláčku....Když se narodíš, tak se pomalu rozjíždí, jede po rovince a pak tě vytáhne do kopce. Když dosáhneš puberty, tak přijde sešup dolů, protože vlastně ani nevíš kdo jsi, co od života čekáš. Najednou jsou tu rozhodnutí, která musíš dělat. Ze začátku je to o tom, jestli se budeš učit na písemku, s jakými se stýkáš lidmi, jestli půjdeš studovat a přicházejí takové ty opravdové lásky, které někomu vydrží i několik let..
Postupně se vytváří tvá osobnost a tvůj vláček z toho sešupu míří zase nahoru, záleží jak je tvá cesta dlouhá, jak dlouho vláčkem nahoru pojedeš a kdy přijde zase klesání.
Mám pocit, že můj život je jedna velká horská dráha a kopečky, co kopečky KOPCE se střídají více než by jsem chtěla a to ve všech oblastech....Ať už jde o chlapi, děti, peníze a s tím spojenou prácí....Vlastně není oblast, kde bych po těch KOPCÍCH necestovala.
Ale..
Světe div se...Pořád sedím ve svém vláčku, držím se zuby nehty a nechávám se vézt životem. Pokud čteš můj blog, tak víš, už jsem toho napsala spoustu.
V mém životě se stalo všechno možné, to co vymyslíš i to co by tě nenapadlo. Ale pořád zvládám, a i když jsem na dně, tak pořád věřím, pořád ve mě vládne optimismus. Dělám změny, ve všem. Někdy mi ty změny trvají déle, někdy se dějí hned. Ono záleží na tam o jakou oblast života jde a v jakém rozpoložení nebo nas..ní jsem.
Mám za sebou stavy, kdy jsem chtěla usnout a už se neprobudit, nebo probudit, až to bude lepší. Kdy jsem chtěla prospat celé dny, bez ohledu na to co se děje. Kdy jsem se stranila všech a všeho. Jsou tam dny naprostého zoufalství a pocitu selhání. A přebudovat tyhle stavy je opravdu velmi těžké, ale není to výmluva. Protože všechno bylo o mě, já jsem se musela postavit, musela jsem se nasrat a udělat naprosté ROZHODNUTÍ, že už to tak nechci. Zoufale jsem křičela ve své koupelně a ptala se sakra co se děje, jak z toho ven. Někdy jsem měla pocit, že jsem se z toho dostala jen napůl, možná mé ROZHODNUTÍ nebylo dost důrazné :)
Tyto dny samozřejmě střídaly dny, kdy mi šlo všechno na ruku. Rozhodla jsem se a ukončila vztah. Je pravda, že jsem byla s holkama sama....Pak jednou večer jsem zjistila, že děti nejsou doma, že já mám volný víkend a že jsem opravdu SAMA. Nikdy nezapomenu na ten večer. Nikdy nezapomenu na ten pocit, kdy jsem byla tak nasraná a zoufalá zároveň. Křičela, jsem ječela jsem, cítila všechno dohromady, ale byl to tak silný pocit, že už sama nechci být. Jestli je někde, někdo tak, že ho chci potkat, že chci mít toho svého MUŽE......Je to až neuvěřitelné protože hned druhý den jsem potkala svého nynějšího partnera.
Jde o to vyjevit své pocity, sám před sebou, když jsi sám. Protože když je držíš v sobě a říkáš jak je vše v pořádku, tak tě to uvnitř ubíjí. Myslím si, že vždycky, když jsem tohle udělala bylo to jako blesk. Když jsem dala já sama průchod svým emocím, a je jedno jakým způsobem: brek, křik, sprosté výrazy, já jsem i mlátila věcmi. Chvíli jsem se cítila trapně i sama před sebou. Nejsme zvyklý dávat najevo své emoce. Jsme zvyklí se schovávat a dělat, že je vše v pořádku. Okolnímu světu ok, ale kolik z nás takhle obelhává samu sebe. Já jsem to dělala roky.
Někdy když mám pocit, že vše na Ho...,, že se mi nic nedaří, že už zase jedu dolů, pomáhá mi to, že si vezmu papír a napíšu si, co se mi vlastně během nějaké doby povedlo,tím měním své rozpoložení, své nadšení a svůj vnitřní pocit. Někdy mi dojde, že to nejsou zrovna malé věci a dostanu se tím do úplně jiného pocitu. Každému pomáhá něco jiného, někdo si představuje výhru v loterii, někdo nakupuje auta se zlatou kartou :) :) Jde o to dostat se z pocitu selhání, ublížení do pocitu ve kterém cítíš radost. Ono se pak jinak věci řeší, jinak jdou věci, řešení na ruku :)
Dnes žiju jinak....Ne že bych zase něco nějak rapidně měnila. Ale já jsem jiná. Když jedu tím vláčkem dolů, dívám se na tu situaci a říkám, si jestli tohle chci, jestli to patří do mého života. Všimla jsem si, že když se nerozhodnu, tak se ty věci vrací, někdy více, někdy méně intenzivně.....Našla jsem svůj záměr. To co mě baví a už od toho neutíkám, poznávám nové lidi, z těch původních co jsem měla v životě zbylo opravdu velmi málo. Vědomě se rozhoduji co chci a co nechci, jak se chci cítit a jak nechci. Cokoli mi přijde do života a o čem jsem přesvědčená, že je to to, co chci a po čem toužím, tak to beru a neobcházím s větou možná jindy, teď není správná doba.
Doporučuji ti jednu věc. Z mého vlastního prožití, z mé vlastní zkušenosti. Podívej se na to co ti ve tvém životě nevyhovuje. Nevyhovuje ti práce? Hledej nové možnosti. Nevyhovuje ti vztah? Tak se zdravě nas..r a rozhodni zda to za to stojí, jestli chceš investovat to nejcenější co máš a to je tvůj čas.
Ve vztahu je to z mé zkušenosti to nejtěžší... Protože tam si člověk musí sáhnout až kraj, aby udělal ROZHODNUTÍ a z něj už nepolevil....Cokoli ti nevyhovuje můžeš změnit. Ale musíš to změnit ty. Vím, že nikdo nemá rád změny, a že ve spoustě případech převažuje zvyk a strach ze změn. Ale zase má zkušenost, změna nikdy není horší než ta situace, kterou člověk měnil.
Představ si, že každý den je nový start, každý den můžeš něco změnit, je jedno co, něco z toho co ti nevyhovuje. Každý den jsi na začátku. Každý nový den ti přináší nové možnosti.
Víš ona ta horská dráha skončí ve chvíli kdy umřu. Nikdy se nezastaví, protože život je cesta, někdy více či méně kopcovitá. Ale naše cesty dolů nás nutí dělat pokroky, nová poznání a nutí nás sami sebe posouvat zase o kus výš. Dnes nejsem stejný člověk, co před rokem, možná ani před měsícem....A je to dobře.
Upřímně jak dlouho by nás bavil život, ve kterém se nic neděje, je placatý bez nutnosti jakéhokoli rozhodnutí, bez nutnosti posouvat se o kus dál?
My jsme ti, co máme zodpovědnost za své životy. Maminky budou namítat, že mají zodpovědnost za své děti, rodinu......Ano, ale v první řadě mám zodpovědnost za sebe a pak až za ostatní. Protože když budu obětovat svůj život ostatním a nebudu na něj dávat důraz já...Tak nežiji svůj vlastní život.
Nikdy v životě se bez naší aktivity nic nestane. Nic se nezmění a k lepšímu už vůbec ne. Znám to sama. Moje věty byly: "Až budu vydělávat dost peněz, vyřeším to". "Až přijde ten správný čas, ono se mi to ukáže". "Až budou děti starší, tak to vyřeším". "Tuhle práci budu moct dělat, až na to budu mít peníze". "Dnes ne, až zítra". "Letos to nedám, až příští rok". Říkám jim brzdící věty, ty jsem vymazala ze svého života. Protože pokud něco chcete, pokud po něčem toužíte, tak vás nic nezastaví....
Přišla mi nabídka na jeden casting, v úterý s tím, že konání je v pátek v Praze. Casting je o tom, že se půjdu někam ukázat a buď jo a nebo ne. Bude mě to stát cestu, čas a vlastně ani nevím jestli budu vhodným kandidátem. Do toho samozřejmě peníze, protože v sobotu mám další aktivitu s Tiande...Jsme bez dětí, tak to znamená, že můj chlap bude doma sám :)
Mohla jsem kývnout na to co vymyslela moje hlava. Otázka: Chceš to? Odpověď: Ano ALE "už jsem stará na takový věci, chybí mi zub a co když se jim nebudu líbit. Týjo, tam bude hezkejch holek, co já tam mezi něma asi tak budu dělat." Ještě je to někde v Praze, jak to tam asi budu hledat....A peníze? Zrovna teď se mi to moc nehodí."
Otázka: CHCEŠ TO? Odpověď:.....Jooooo "Tý jo, to by mohla být nová zkušenost, nový lidi, mohla bych zavolat mamce jestli nechce jet do Prahy o den dřív, že přespíme v centru a užijeme si holčičí odpoledne" V sobotu mám TianDe, tak aspoň nebudu muset jet z Mostu ráno SUPER". " No a co chlap, děti nejsou doma a já nemusím hlídat co dělá nebo nedělá. Takže pojedu, kdyby mě vybrali, to byla jízda"
Mohla jsem kývnout na obě možnosti, vybrala jsem si tu druhou. Protože je to skvělá příležitost. Zavolala jsem mamce, odvezu děti a pojedeme do Prahy, kde mě doprovodí na casting a pak uvidíme. Každopádně už se těším.
Upřímně před rokem možná i před půl rokem, bych nejela, protože by vyhrála možnost první a ta druhá by mě asi ani nenapadla.
Nevím jestli jsem všechno napsala jak jsem chtěla, nebo jestli ti to dává smysl. Ale já věřím, že ano a když ne teď, tak třeba v jiném čase, v jiném rozpoložení :)
Měj se krásně a nezapomeň je to hra a každý den máš možnost nového startu.
P.S.: Milionář stále nejsem....začnu s tím být desetitisícionář :) :) :)
čtvrtek 26. ledna 2017
úterý 17. ledna 2017
Pro jakou práci jsem se rozhodla?
Ahoooj...
Je to s podivem, ale jsem tu s novým příspěvkem.
Tentokrát budu psát na celkem čerstvé téma a to je má práce. Možná budeš překvapený/á. A dopředu prosím o to, abys to nebral/a jako propagaci. Ale především o informaci a možná i nějaké vysvětlení.
Pokud sleduješ můj blog, víš, že jsem opravdu zkoušela vydělat různými způsoby. Ať klasickým zaměstnáním, nebo podnikáním. Už je to nějaký ten měsíc, co jsem dala výpověď v jisté firmě a pak jsem psala příspěvek o tom jak je neúměrná rovnice: MŮJ ČAS = MÁ VÝPLATA. Mezi tím má maminka začala hledat nové pracovní možnosti s tím, že ukáže lidem dopad své práce na svou práci :) Zvláštní co? Začala s hledáním správného MLM (Multi-level marketing). Nevím přesně proč hledala MLM, ale dám pár příkladů, proč si myslím, že zvolila tento způsob práce, nebo proč jsem ho zvolila já.
1. V zahraničí je velmi rozšířený a neustále se jeho oblíbenost zvedá. (MLM) je nejrozšířenější formou odměňování distributorů v přímém prodeji. Tato marketingová strategie, na rozdíl od tzv. single-level marketingu je založena na tom, že prodejci (distributoři) nejsou odměňováni pouze za výrobky, které osobně prodají, ale získávají i podíl z prodejů uskutečněných jinými prodejci, které do systému přivedli.
2. Je to nejpravděpodobnější možnost vzrůstajícího výdělku.
3. Na tento způsob podnikání potřebuji opravdu minimální kapitál (nebavíme se o Letadle)
4. Nemám žádné náklady na své lidi, každý zodpovídá za sebe. Já jako lídr nemám žádné starosti a
lidi ve své síti (soc, zdrav, dovolená, nemoc). Pokud někdo v mém týmu nepracuje, jako lídr se mu
snažím pomoci, pokud to nejde mám možnost věnovat svou pozornost někomu jinému.
5. V naší společnosti je jedna velká výhoda, můžeme pracovat online, inzerujeme apod. Tak máme
opravdu hodně možností pro to, aby jsme byli úspěšní. Naše společnost nás opravdu velmi
podporuje.
6. Přijdu mezi nové lidi, práce mne baví, jsem svým pánem, plánuji si vše sama. A v této společnosti
mám volnost.
To je asi vše co mne napadá. Moje maminka dělá ve společnosti TianDe cca 8 měsíců je na pozici Perlového ředitele. A mě občas napadají myšlenky, že jsem se měla kousnout a začít rovnou s ní. Dnes bych totiž neřešila peníze atd. ALE došlo mi to!!!! Možná trošku později, ale došlo. Jde o to, že jsem byla na našem semináři, který byl fakt super. Žádný fanatismus, žádná kolečka se zvonečkem,nebo jiné šílenosti. Je to naprosto neuvěřitelné seskupení lidí, kteří si přejí úspěch a nevidí se jako konkurenci.....Skvělý. Produkty nám vysvětlila Hanička, která je mimochodem chemik a zná naše výrobky opravdu do detailů. A potom přišel můj čas. Přišla Kačka, která začala vysvětlovat Byznys, co je MLM a jak funguje v tom pravém slova smyslu. Bez toho aby někdo z lidí tahal peníze, podváděl apod. Protože Tiande je naprosto neuvěřitelná společnost s neuvěřitelnými produkty. Tak nebylo těžké se nadchnout a to především proto, že Tiande mám vyzkoušené. Je to kosmetika s velkým K. Přišel na řadu obrázek, který Kačka nakreslila.....Znám ho opravdu několik let, ale nikdy mi nedal takový smysl jako právě ten den....
Jsem nadšená. Protože za tu dobu, co moje maminka spolupracuje s touto společností vyrostlo mnoho úspěšných lidí. Kteří třeba někdy řekly tu samou větu jako já. ... "MLM nikdy, na to nemám", ale když tento způsob podnikání uchopíte tak, jak tato společnost umožňuje, je to úplně o něčem jiném než třeba znáte vy.
Je to s podivem, ale jsem tu s novým příspěvkem.
Tentokrát budu psát na celkem čerstvé téma a to je má práce. Možná budeš překvapený/á. A dopředu prosím o to, abys to nebral/a jako propagaci. Ale především o informaci a možná i nějaké vysvětlení.
Pokud sleduješ můj blog, víš, že jsem opravdu zkoušela vydělat různými způsoby. Ať klasickým zaměstnáním, nebo podnikáním. Už je to nějaký ten měsíc, co jsem dala výpověď v jisté firmě a pak jsem psala příspěvek o tom jak je neúměrná rovnice: MŮJ ČAS = MÁ VÝPLATA. Mezi tím má maminka začala hledat nové pracovní možnosti s tím, že ukáže lidem dopad své práce na svou práci :) Zvláštní co? Začala s hledáním správného MLM (Multi-level marketing). Nevím přesně proč hledala MLM, ale dám pár příkladů, proč si myslím, že zvolila tento způsob práce, nebo proč jsem ho zvolila já.
1. V zahraničí je velmi rozšířený a neustále se jeho oblíbenost zvedá. (MLM) je nejrozšířenější formou odměňování distributorů v přímém prodeji. Tato marketingová strategie, na rozdíl od tzv. single-level marketingu je založena na tom, že prodejci (distributoři) nejsou odměňováni pouze za výrobky, které osobně prodají, ale získávají i podíl z prodejů uskutečněných jinými prodejci, které do systému přivedli.
2. Je to nejpravděpodobnější možnost vzrůstajícího výdělku.
3. Na tento způsob podnikání potřebuji opravdu minimální kapitál (nebavíme se o Letadle)
4. Nemám žádné náklady na své lidi, každý zodpovídá za sebe. Já jako lídr nemám žádné starosti a
lidi ve své síti (soc, zdrav, dovolená, nemoc). Pokud někdo v mém týmu nepracuje, jako lídr se mu
snažím pomoci, pokud to nejde mám možnost věnovat svou pozornost někomu jinému.
5. V naší společnosti je jedna velká výhoda, můžeme pracovat online, inzerujeme apod. Tak máme
opravdu hodně možností pro to, aby jsme byli úspěšní. Naše společnost nás opravdu velmi
podporuje.
6. Přijdu mezi nové lidi, práce mne baví, jsem svým pánem, plánuji si vše sama. A v této společnosti
mám volnost.
To je asi vše co mne napadá. Moje maminka dělá ve společnosti TianDe cca 8 měsíců je na pozici Perlového ředitele. A mě občas napadají myšlenky, že jsem se měla kousnout a začít rovnou s ní. Dnes bych totiž neřešila peníze atd. ALE došlo mi to!!!! Možná trošku později, ale došlo. Jde o to, že jsem byla na našem semináři, který byl fakt super. Žádný fanatismus, žádná kolečka se zvonečkem,nebo jiné šílenosti. Je to naprosto neuvěřitelné seskupení lidí, kteří si přejí úspěch a nevidí se jako konkurenci.....Skvělý. Produkty nám vysvětlila Hanička, která je mimochodem chemik a zná naše výrobky opravdu do detailů. A potom přišel můj čas. Přišla Kačka, která začala vysvětlovat Byznys, co je MLM a jak funguje v tom pravém slova smyslu. Bez toho aby někdo z lidí tahal peníze, podváděl apod. Protože Tiande je naprosto neuvěřitelná společnost s neuvěřitelnými produkty. Tak nebylo těžké se nadchnout a to především proto, že Tiande mám vyzkoušené. Je to kosmetika s velkým K. Přišel na řadu obrázek, který Kačka nakreslila.....Znám ho opravdu několik let, ale nikdy mi nedal takový smysl jako právě ten den....
Po opravdu dlouhé době jsem viděla tento kvadrant. Seděla jsem na svém místě a dívala se před sebe. A najednou mi všechno dávalo smyl. Tolikrát mi vše říkala moje maminka, že by byla ráda kdybych už začala. Kdyby mi to dalo smysl. Chci tím vším jenom říct, že všichni máme svůj čas, který je určený k našim pochopením. Někdy sedíte, slyšíte to samé, co už několikrát a najednou to dává daleko větší smysl. Já jsem ze semináře jela s tím, že začínám s TianDe naplno, že už si nenechám uniknout žádný další měsíc. Protože jsem si vyzkoušela mnoho produktů této společnosti. A nedám na ně dopustit, žádné slibování, žádné obelhávání. Jakoukoli kosmetiku, jakýkoli produkt jsem vyzkoušela nezbývalo mi jen s údivem pozorovat účinky. Jsme každý jiný, každému vyhovuje něco jiného, ale na to vše TianDe pamatuje. Je to společnost, která dbá na spokojenost svých zákazníků (samospotřebitelů) a na druhou stranu neuvěřitelně podporuje své distributory.
Jsem nadšená. Protože za tu dobu, co moje maminka spolupracuje s touto společností vyrostlo mnoho úspěšných lidí. Kteří třeba někdy řekly tu samou větu jako já. ... "MLM nikdy, na to nemám", ale když tento způsob podnikání uchopíte tak, jak tato společnost umožňuje, je to úplně o něčem jiném než třeba znáte vy.
Já už odmítám běhat krysí závod. Už odmítám vymýšlet jakým směrem půjdu ke své finanční nezávislosti a svobodě zároveň. Protože nikde jinde toho ani docílit nejde. A opravdu jsem přesvědčená o tom, že až my lidé odhodíme své předsudky a strachy, může nás být spokojených čím dál více.
Nedávno jsem četla článek First fc Class, kde je přesně na toto téma rozhovor s Donaldem Trumpem a zase mi dalo všechno o trošku větší smysl.
Popřemýšlej o tom co ti dává tvá práce, naplňuje tě, věříš tomu co děláš?
Já jsem takhle přemýšlela opravdu dlouho, zkoušela jsem možné i nemožné. Do všeho jsem vkládala všechno svoje nadšení, ale vždycky jsem se ocitla zase na začátku....
To je k mé práci...Odpověď na otázku co dělám a průběžně tě budu informovat o svých krocích a věřím, že i úspěších.
Jsem na začátku opět, ale věřím a cítím, že teď je to jiné. Protože na to nepotřebuji nic, jen odvahu oslovit lidi a nabídnout jim skvělý produkt (nesrovnatelný s tím co běžně koupíte) a nebo možnost spolupráce. Pak je nutnost PC a internetu, ale to se dá řešit operativně. A pak nepotřebuji už vůbec nic. Žádný kapitál, žádné zaměstnance, kancelář apod. Mohla jsem začít hned, jen jsem necítila to, co právě v tuto chvíli.
Pokud Tě zajímá více, pokud chceš vědět o co se jedná, zajímá tě právě tato kosmetika, nebo zrovna řešíš peníze, práci, budoucnost. Vůbec se nestyď a neboj se zeptat. Ráda ti pomůžu se vším co řešíš.
Neslibuji Ti, že se finance a vše vyřeší okamžitě, je to práce. Práce, která potřebuje tvou aktivitu, pozornost naučí tě pravidelnosti, která je potřeba. Ale zaručím ti, že rovnice ... MŮJ ČAS = MÁ VÝPLATA bude dávat daleko větší smysl.
Těším se na cokoli napíšeš. Můžeš spát na petruska.matuska@gmail.com.....
Měj se krásně.
Petra
čtvrtek 12. ledna 2017
Jak vnímám Vánoce a Nový rok :)
Ahoj...
máme tu rok 2017 a s ním nové začátky, nová očekávání.
Pro mě osobně je příchod nového roku emotivnější než Vánoce. Neříkám, že bych Vánoce neměla ráda, ale....
upřímně jako pro mamku dvou malých dětí, jsou Vánoce obdobím stresu a příprav, které gradují s přicházejícím Štědrým dnem. Není to jenom o financích, je to o tom, kde vše schovat, aby nebylo nic objeveno, jestli mám pro každou stejné množství dárků, jestli jsme kápli na něco, co bude naprosté překvapení a top, jestli jsme to zvládli tak dobře, že jim prodloužíme ještě o nějakou dobu víru v něco krásného, úžasného a naprosto neuvěřitelného. Každý rok se po Štědrým večeru posadím na sedačku se sklenkou vína a užívám si klid....Dárky jsou rozbalené, děti spokojené, všude balící papír a já jen zírám a jsem šťastná. Uff zvládli jsme to :)
Oproti tomu Nový rok, je pro mne samotnou velmi emotivní. Možná je to zvláštní, ale já i zvláštně prožívám Silvestra. Nemyslím v tom pohledu, že se musím opít a slavit na povel. Je to pro mne konec něčeho starého. Nový rok mne vždy donutí k tomu, abych se zamyslela nad tím, co mám již za sebou. A nad tím co Nový rok přinese. Je to moje pomyslná hranice. Kdy si říkám uff, je to za mnou a teď už bude jen dobře. No je to velmi jednoduchý pohled. Protože v každém roce je něco dobré a něco špatné, nebo horší. Dostala jsem zajímavý úkol. Napsat si to, co se mi v roce 2016 povedlo a na druhou stranu napsat i to, co čekám v roce 2017. Upřímně jsem seděla nad prázdným papírem a přemýšlela co napsat. Nedalo mi to, tak jsem volala Martince.Ta mi začala říkat věci, co se mi povedly z jejího pohledu...A já jsem začala psát. Upřímně když jsem ten rok hodila na papír jen v tom pozitivním...měla jsem opravdu radost. Protože my lidé máme zvláštní vlastnost, dávat důraz na věci, které se nám nepovedly a díky kterým se nám dělo nějaké nepohodlí. Ale když dáte pozornost na to, co se vám povedlo...fíííha má nálada byla okamžitě jiná...Můj pohled na sebe sama se okamžitě změnil.....Týjo jsem fakt dobrá :)
Když jsem dokončila papír s nadpisem "Co se mi povedlo v roce 2016" a už nebylo místo pro další úspěch, nebo už jsem nevěděla co bych napsala...Připravila jsem si další papír s nadpisem "Co chci v roce 2017", nebudu lhát seděla jsem u něj o opět jsem nevěděla co psát. Ale jakmile jsem napsala první věc, tak jsem se rozepsala, napsala jsem vše co mě napadlo ať už to bylo více či méně ujeté :)
Velmi se držím rčení....jak na Nový rok tak po celý.
Nevím, jestli to má ještě někdo stejně, nebo podobně. Zkuste si také napsat své úspěchy v loňském roce a to co byste chtěli v roce novém. Papíry schovejte a podívejte se na ně za rok :)
Tímto vám všem přeji krásný start do Nového roku. Mnoho úspěchů a hlavně víry, že přeci jen je všechno zlé pro něco dobré. A nic není tak strašné, jak se na první pohled zdá.
PS.: Pořád nejsem milionář, ale o tom zase příště :)
Měj se krásně.
Petra
máme tu rok 2017 a s ním nové začátky, nová očekávání.
Pro mě osobně je příchod nového roku emotivnější než Vánoce. Neříkám, že bych Vánoce neměla ráda, ale....
upřímně jako pro mamku dvou malých dětí, jsou Vánoce obdobím stresu a příprav, které gradují s přicházejícím Štědrým dnem. Není to jenom o financích, je to o tom, kde vše schovat, aby nebylo nic objeveno, jestli mám pro každou stejné množství dárků, jestli jsme kápli na něco, co bude naprosté překvapení a top, jestli jsme to zvládli tak dobře, že jim prodloužíme ještě o nějakou dobu víru v něco krásného, úžasného a naprosto neuvěřitelného. Každý rok se po Štědrým večeru posadím na sedačku se sklenkou vína a užívám si klid....Dárky jsou rozbalené, děti spokojené, všude balící papír a já jen zírám a jsem šťastná. Uff zvládli jsme to :)
Oproti tomu Nový rok, je pro mne samotnou velmi emotivní. Možná je to zvláštní, ale já i zvláštně prožívám Silvestra. Nemyslím v tom pohledu, že se musím opít a slavit na povel. Je to pro mne konec něčeho starého. Nový rok mne vždy donutí k tomu, abych se zamyslela nad tím, co mám již za sebou. A nad tím co Nový rok přinese. Je to moje pomyslná hranice. Kdy si říkám uff, je to za mnou a teď už bude jen dobře. No je to velmi jednoduchý pohled. Protože v každém roce je něco dobré a něco špatné, nebo horší. Dostala jsem zajímavý úkol. Napsat si to, co se mi v roce 2016 povedlo a na druhou stranu napsat i to, co čekám v roce 2017. Upřímně jsem seděla nad prázdným papírem a přemýšlela co napsat. Nedalo mi to, tak jsem volala Martince.Ta mi začala říkat věci, co se mi povedly z jejího pohledu...A já jsem začala psát. Upřímně když jsem ten rok hodila na papír jen v tom pozitivním...měla jsem opravdu radost. Protože my lidé máme zvláštní vlastnost, dávat důraz na věci, které se nám nepovedly a díky kterým se nám dělo nějaké nepohodlí. Ale když dáte pozornost na to, co se vám povedlo...fíííha má nálada byla okamžitě jiná...Můj pohled na sebe sama se okamžitě změnil.....Týjo jsem fakt dobrá :)
Když jsem dokončila papír s nadpisem "Co se mi povedlo v roce 2016" a už nebylo místo pro další úspěch, nebo už jsem nevěděla co bych napsala...Připravila jsem si další papír s nadpisem "Co chci v roce 2017", nebudu lhát seděla jsem u něj o opět jsem nevěděla co psát. Ale jakmile jsem napsala první věc, tak jsem se rozepsala, napsala jsem vše co mě napadlo ať už to bylo více či méně ujeté :)
Velmi se držím rčení....jak na Nový rok tak po celý.
Nevím, jestli to má ještě někdo stejně, nebo podobně. Zkuste si také napsat své úspěchy v loňském roce a to co byste chtěli v roce novém. Papíry schovejte a podívejte se na ně za rok :)Tímto vám všem přeji krásný start do Nového roku. Mnoho úspěchů a hlavně víry, že přeci jen je všechno zlé pro něco dobré. A nic není tak strašné, jak se na první pohled zdá.
PS.: Pořád nejsem milionář, ale o tom zase příště :)
Měj se krásně.
Petra
úterý 20. září 2016
Tak uvidíme co dál :)
Ahooj zdravím tě....
začnu svou obligátní větou, že už jsem dlouho nenapsala, ale právě to napravuji :) ....
tenhle článek je jako prvníí potom, co jsem se dostala za pomyslnou hranici 30-ti let. Nevím jestli tento příspěvek bude více smyslný, oduševnělý, nebo celkově jiný...No to se pozná na konci :)
Musím upřímně říct, že se asi cítím jinak...Pořád mám tendenci myslet na to, že dvacítka už nejsem, a že ten život by to chtělo dostat do nějaké další roviny.... Nevím jaká rovina by to měla být, možná taková stabilnější, úspěšnější? Páč jsem to nestihla do třiceti, tak bych to mohla stihnou teď? No přiznám se, že bych ráda začala tento příspěvek nějakou řachou...jako podívej, je ze mě milionář, nebo aspoň statisícionář a udělala jsem to tak a tak :), no asi budeš muset ještě chvíli počkat :) :)
Ne, jedna věc pro mě mooooc příjemná se stala.... Zase jsem přičichla k té ženské kráse a k té kreativitě s ní spojenou.... Párkrát za tu dobu co jsem nepsala, jsem prodloužila vlásky, líčila jsem, po opravdu dlouhé době a vyzkoušela jsem si jaké to je být vizážistkou nevěsty :) Byla to pro mě úžasná zkušenost a čest. Mám tento obor opravdu velmi ráda a musím se pochválit, myslím, že jsem dobrá :) (vím, že sebechvála smrdí, ale jednou za čas to nevadí :))
Chtěla bych být plnohodnotným stylistou, vizážistkou a spojit vše s úžasnou kosmetikou...jen to ještě uvést do praxe. Musím opět zmínit svou maminku...Která mi v tomto směru pořád znovu a znovu ukazuje, že peníze jsou možné vydělávat i jinak, než klasickým zaměstnáním. Že můžeš vydělávat peníze svobodně...Skrze mojí maminku jsem poznala opravdu úžasnou kosmetiku TianDe.... Neříkám to často, ale jsem úplně nadšená...Nepoznala jsem ucelenější a účinnější kosmetiku než právě TianDe. Postupně zkouším její výrobky, postupně se s nimi seznamuji a je to neskutečná radost. Protože tato kosmetika mě naučila pečovat sama o sebe a věnovat svému tělu pozornost, kterou si zaslouží. Já se tak těším do sprchy, abych na sebe použila všechny ty voňavé věci, na to až svůj obličej ošetřím úžasnou řadou kosmetiky :) A když jsem se po nějaké době používání podívala do zrcadla...jáááááá nemám vrásku mez obočím a celkově má pleť, vlasy a všechno je mnohem lepší... Když jsem obdarovaná touto kosmetikou například k svátku, tak mám takovou radost :) Víš, že se tomuto oboru věnuji dlouho.... a opravdu jsem nic lepšího nepozanala...můžeš mi věřit nebo nemusíš, je to na tobě..ale já jsem tak nadšená :)
Další věc je, že tato kosmetika není nikde v klasických prodejnách a je postavena jako MLM...Já vím teď ti vstávají vlasy hrůzou...ale já jsem taky říkala MLM nikdy. Už o této kosmetice vím vše, vím jak funguje, co na jakou problematiku použít, vím jak s ní vydělávat peníze. Pravda je taková, že holky (mamka, Hanička, Irenka, Ivanka...) začaly dříve než já...a už mají výsledky, které mi otevřely pusu dokořán..Mám hmatatelný důkaz, že to funguje...A už se těším, až o této kosmetice dám vědět. Ano je to bezvadný, když si můžete přivydělat, tím, že nabízíte nějaký produkt a budujete svůj tým, protože pracujete pro sebe. Ale když můžete nabízet to z čeho jste sami nadšený a věříte tomu tak je to ještě větší upgrade. A i když jsem byla přesvědčená, že MLM nikdy, teď na to mám jiný pohled. Protože nemusí vše fungovat stejně......Takže ano, zkouším tuto cestu ke své vlastní svobodě....
Mám před sebou další rozhodnutí.....dostala jsem totiž nabídku na takovou práci, která je finančně velmi zajímavá a já se mám do konce října rozhodnout zda ji vezmu... Je to práce pro opravdu velkou společnost a jak jsem napsala finančně zajímavá ( pokud hned neodečteme náklady s touto prací spojené, jako je třeba hlídání dětí v době mé nepřítomnosti atd.), ale opět stojím před tím jak se rozhodnout. Do nedávné doby jsem byla máma, která dávala přednost své práci, před časem stráveným s dětmi. Je to hloupé takhle psát, ale opravdu jsem měla práci a peníze na prvním místě. A myslela jsem, že je to tak v pořádku. Ale s rostoucími dětmi a s přibývajícím věkem se asi změnily mé priority. Bude to hloupé, ale asi nechci většinu svého času trávit plněním cílů pro jistou firmu a vracet se domů, když mé děti půjdou spát...Abych předala jejich výchovu nějaké paní na hlídání....Protože dokud jsou ještě malé a tak nějak mě potřebují ( no já si spíš myslím, že mě potřebují :) , ale v osmi a čtyřech letech mají mé děti celkem jasno :) ), tak si je chci užít. Možná později než u většiny z vás, ale přece.
Vím, že někdo z vás namítne, že pokud je to dobře placené, tak že bych to měla vzít a vykašlat se na sny o kosmetice apod. ..... Peníze jsou důležité, to víme všichni, ale jsou opravdu všechno? Jsou důležité až tak, že kvůli nim obětujeme opravdu hodně svého času? Já vím, že o tomhle jsem psala v minulém příspěvku, který jsem ti psala, ale mě se tato otázka opravdu pořád vrací. Mění se náš život, ale především my sami.
Já chci mít takovou práci, kde budu dělat to co mě baví, budu si práci řídit podle sebe, budu mít čas na svou rodinu a ještě budu moci vydělávat bez omezení ...... Hááááá a jak to udělat???
Neboj budu tě informovat o svém rozhodnutí a o jeho dopadu na náš život :) Každopádně věřím, že se rozhodnu tak, jak je to správné....Pokud víš jaké řešení by bylo dle tebe správné, klidně mi to napiš..:) Pokud chceš namítnout, že kvůli mým závazkům z dřívějších dob bych měla využít pracovní nabídku namísto snění a pod.... tak tímto předbíhám tvou myšlenku....je totiž i moje :)
Nic méně...nebudeme se bavit jen o práci...Musím tě trošku informovat i o svém životě :) Můj partner, přítel no prostě můj chlap.....je pořád můj, no spíš náš a já jsem na něj hrdá... i on buduje svůj projekt a já jsem ráda, že můžu být ten co je podporou :) Holky ho milují a fungují spolu skvěle...Musím říct, že když se na ně všechny dívám už mi ani nedochází, že to bylo někdy jinak. Nebudu ti tu malovat růžová srdíčka, samozřejmě řešíme i my své problémy, které někdy jsou někdy nejsou...Vztah, kde se nikdy nic neřeší asi není a možná by nás ani nebavil. Ale nehádáme se a myslím, že jsme celek, který tak funguje. Je pravda, že jsme nedávno oslavili malé roční výročí...Bože už je to rok a pořád jsme tady spolu :) Je to pro mě takový malý zázrak. Zažili jsme toho opravdu hodně, jak je mým zvykem ani vztah nepokulhává a je to jako horská dráha...Máme za sebou několikáté stěhování, naše Vali změnila již podruhé školu (na své přání) a začínají se nám ty děti věnovat různým aktivitám...Nikol má pořád své rozumy a kolikrát se musíme opravdu hodně smát, jsou to naše rozumbrady..A co se týká rodinného života jsem opravdu šťastná, samozřejmě jsou dny, kdy to člověku tak nepřipadá, ale pak když sedne a píše o tom jak se cítí a začne dávat pozornost svému pocitu...........Ano jsem šťastná...Neříkám, že bude svatba a nebo další mrňous...ale jednou možná...kdo ví....
Jsem ráda, že jsem si dnes udělala čas a napsala ti...Přeji ti úspěch a štěstí, ať se ti daří a záříš spokojeností....
Zase napíšu, měj se krásně :)
začnu svou obligátní větou, že už jsem dlouho nenapsala, ale právě to napravuji :) ....
tenhle článek je jako prvníí potom, co jsem se dostala za pomyslnou hranici 30-ti let. Nevím jestli tento příspěvek bude více smyslný, oduševnělý, nebo celkově jiný...No to se pozná na konci :)
Musím upřímně říct, že se asi cítím jinak...Pořád mám tendenci myslet na to, že dvacítka už nejsem, a že ten život by to chtělo dostat do nějaké další roviny.... Nevím jaká rovina by to měla být, možná taková stabilnější, úspěšnější? Páč jsem to nestihla do třiceti, tak bych to mohla stihnou teď? No přiznám se, že bych ráda začala tento příspěvek nějakou řachou...jako podívej, je ze mě milionář, nebo aspoň statisícionář a udělala jsem to tak a tak :), no asi budeš muset ještě chvíli počkat :) :)
Chtěla bych být plnohodnotným stylistou, vizážistkou a spojit vše s úžasnou kosmetikou...jen to ještě uvést do praxe. Musím opět zmínit svou maminku...Která mi v tomto směru pořád znovu a znovu ukazuje, že peníze jsou možné vydělávat i jinak, než klasickým zaměstnáním. Že můžeš vydělávat peníze svobodně...Skrze mojí maminku jsem poznala opravdu úžasnou kosmetiku TianDe.... Neříkám to často, ale jsem úplně nadšená...Nepoznala jsem ucelenější a účinnější kosmetiku než právě TianDe. Postupně zkouším její výrobky, postupně se s nimi seznamuji a je to neskutečná radost. Protože tato kosmetika mě naučila pečovat sama o sebe a věnovat svému tělu pozornost, kterou si zaslouží. Já se tak těším do sprchy, abych na sebe použila všechny ty voňavé věci, na to až svůj obličej ošetřím úžasnou řadou kosmetiky :) A když jsem se po nějaké době používání podívala do zrcadla...jáááááá nemám vrásku mez obočím a celkově má pleť, vlasy a všechno je mnohem lepší... Když jsem obdarovaná touto kosmetikou například k svátku, tak mám takovou radost :) Víš, že se tomuto oboru věnuji dlouho.... a opravdu jsem nic lepšího nepozanala...můžeš mi věřit nebo nemusíš, je to na tobě..ale já jsem tak nadšená :)
Další věc je, že tato kosmetika není nikde v klasických prodejnách a je postavena jako MLM...Já vím teď ti vstávají vlasy hrůzou...ale já jsem taky říkala MLM nikdy. Už o této kosmetice vím vše, vím jak funguje, co na jakou problematiku použít, vím jak s ní vydělávat peníze. Pravda je taková, že holky (mamka, Hanička, Irenka, Ivanka...) začaly dříve než já...a už mají výsledky, které mi otevřely pusu dokořán..Mám hmatatelný důkaz, že to funguje...A už se těším, až o této kosmetice dám vědět. Ano je to bezvadný, když si můžete přivydělat, tím, že nabízíte nějaký produkt a budujete svůj tým, protože pracujete pro sebe. Ale když můžete nabízet to z čeho jste sami nadšený a věříte tomu tak je to ještě větší upgrade. A i když jsem byla přesvědčená, že MLM nikdy, teď na to mám jiný pohled. Protože nemusí vše fungovat stejně......Takže ano, zkouším tuto cestu ke své vlastní svobodě....
Mám před sebou další rozhodnutí.....dostala jsem totiž nabídku na takovou práci, která je finančně velmi zajímavá a já se mám do konce října rozhodnout zda ji vezmu... Je to práce pro opravdu velkou společnost a jak jsem napsala finančně zajímavá ( pokud hned neodečteme náklady s touto prací spojené, jako je třeba hlídání dětí v době mé nepřítomnosti atd.), ale opět stojím před tím jak se rozhodnout. Do nedávné doby jsem byla máma, která dávala přednost své práci, před časem stráveným s dětmi. Je to hloupé takhle psát, ale opravdu jsem měla práci a peníze na prvním místě. A myslela jsem, že je to tak v pořádku. Ale s rostoucími dětmi a s přibývajícím věkem se asi změnily mé priority. Bude to hloupé, ale asi nechci většinu svého času trávit plněním cílů pro jistou firmu a vracet se domů, když mé děti půjdou spát...Abych předala jejich výchovu nějaké paní na hlídání....Protože dokud jsou ještě malé a tak nějak mě potřebují ( no já si spíš myslím, že mě potřebují :) , ale v osmi a čtyřech letech mají mé děti celkem jasno :) ), tak si je chci užít. Možná později než u většiny z vás, ale přece.
Vím, že někdo z vás namítne, že pokud je to dobře placené, tak že bych to měla vzít a vykašlat se na sny o kosmetice apod. ..... Peníze jsou důležité, to víme všichni, ale jsou opravdu všechno? Jsou důležité až tak, že kvůli nim obětujeme opravdu hodně svého času? Já vím, že o tomhle jsem psala v minulém příspěvku, který jsem ti psala, ale mě se tato otázka opravdu pořád vrací. Mění se náš život, ale především my sami.
Já chci mít takovou práci, kde budu dělat to co mě baví, budu si práci řídit podle sebe, budu mít čas na svou rodinu a ještě budu moci vydělávat bez omezení ...... Hááááá a jak to udělat???
Neboj budu tě informovat o svém rozhodnutí a o jeho dopadu na náš život :) Každopádně věřím, že se rozhodnu tak, jak je to správné....Pokud víš jaké řešení by bylo dle tebe správné, klidně mi to napiš..:) Pokud chceš namítnout, že kvůli mým závazkům z dřívějších dob bych měla využít pracovní nabídku namísto snění a pod.... tak tímto předbíhám tvou myšlenku....je totiž i moje :)
Nic méně...nebudeme se bavit jen o práci...Musím tě trošku informovat i o svém životě :) Můj partner, přítel no prostě můj chlap.....je pořád můj, no spíš náš a já jsem na něj hrdá... i on buduje svůj projekt a já jsem ráda, že můžu být ten co je podporou :) Holky ho milují a fungují spolu skvěle...Musím říct, že když se na ně všechny dívám už mi ani nedochází, že to bylo někdy jinak. Nebudu ti tu malovat růžová srdíčka, samozřejmě řešíme i my své problémy, které někdy jsou někdy nejsou...Vztah, kde se nikdy nic neřeší asi není a možná by nás ani nebavil. Ale nehádáme se a myslím, že jsme celek, který tak funguje. Je pravda, že jsme nedávno oslavili malé roční výročí...Bože už je to rok a pořád jsme tady spolu :) Je to pro mě takový malý zázrak. Zažili jsme toho opravdu hodně, jak je mým zvykem ani vztah nepokulhává a je to jako horská dráha...Máme za sebou několikáté stěhování, naše Vali změnila již podruhé školu (na své přání) a začínají se nám ty děti věnovat různým aktivitám...Nikol má pořád své rozumy a kolikrát se musíme opravdu hodně smát, jsou to naše rozumbrady..A co se týká rodinného života jsem opravdu šťastná, samozřejmě jsou dny, kdy to člověku tak nepřipadá, ale pak když sedne a píše o tom jak se cítí a začne dávat pozornost svému pocitu...........Ano jsem šťastná...Neříkám, že bude svatba a nebo další mrňous...ale jednou možná...kdo ví....
Jsem ráda, že jsem si dnes udělala čas a napsala ti...Přeji ti úspěch a štěstí, ať se ti daří a záříš spokojeností....
Zase napíšu, měj se krásně :)
PS.: Kdyby tě zajímala kosmetika, o které jsem básnila a básním můžeš se podívat na mé stránky, kde si můžeš zdarma stáhnout katalog a podívat se....
Ahooj zdravím tě....
začnu svou obligátní větou, že už jsem dlouho nenapsala, ale právě to napravuji :) ....
tenhle článek je jako prvníí potom, co jsem se dostala za pomyslnou hranici 30-ti let. Nevím jestli tento příspěvek bude více smyslný, oduševnělý, nebo celkově jiný...No to se pozná na konci :)
Musím upřímně říct, že se asi cítím jinak...Pořád mám tendenci myslet na to, že dvacítka už nejsem, a že ten život by to chtěla dostat do nějaké další roviny.... Nevím jaká rovina by to měla být, možná taková stabilnější, úspěšnější? Páč jsem to nestihla do třiceti, tak bych to mohla stihnou teď? No přiznám se, že bych ráda začala tento příspěvek nějakou řachou...jako podívej, je ze mě milionář, nebo aspoň statisícionář a udělala jsem to tak a tak :), no asi budeš muset ještě chvíli počkat :) :)
Ne jedna věc pro mě mooooc příjemná se stala.... Zase jsem přičichla k té ženské kráse a k té kreativitě s ní spojenou.... Párkrát za tu dobu co jsem nepsala, jsem prodloužila vlásky, líčila jsem po opravdu dlouhé době a vyzkoušela jsem si jaké to je být vizážistkou nevěsty :) Byla to pro mě úžasná zkušenost a čest. Mám tento obor opravdu velmi ráda a musím se pochválit, myslím, že jsem dobrá :) (vím, že sebechvála smrdí, ale jednou za čas to nevadí :))
Chtěla bych být plnohodnotným stylistou, vizážistkou a spojit vše s úžasnou kosmetikou...jen to ještě uvést do praxe. Musím opět zmínit svou maminku...Která mi v tomto směru pořád znovu a znovu ukazuje, že peníze jsou možné vydělávat i jinak, než klasickým zaměstnáním. Že můžeš vydělávat peníze svobodně...Skrze mojí maminku jsem poznala opravdu úžasnou kosmetiku TianDe.... Neříkám to často, ale jsem úplně nadšená...Nepoznala jsem ucelenější a účinnější kosmetiku než právě TianDe. Postupně zkouším její výrobky, postupně se s nimi seznamuji a je to neskutečná radost. Protože tato kosmetika mě naučila pečovat sama o sebe a věnovat svému tělu pozornost, kterou si zaslouží. Já se tak těším do sprchy, abych na sebe použila všechny ty voňavé věci, na to až svůj obličej ošetřím úžasnou řadou kosmetiky :) A když jsem se po nějaké době používání podívala do zrcadla...jáááááá nemám vrásku mez obočím a celkově má pleť, vlasy a všechno je mnohem lepší... Když jsem obdarovaná touto kosmetikou například k svátku, tak mám takovou radost :) Víš, že se tomuto oboru věnuji dlouho.... a opravdu jsem nic lepšího nepozanala...můžeš mi věřit nebo nemusíš, je to na tobě..ale já jsem tak nadšená :)
Další věc je, že tato kosmetika není nikde v klasických prodejnách a je postavena jako MLM...Já vím teď ti vstávají vlasy hrůzou...ale já jsem taky říkala MLM nikdy. Už o této kosmetice vím vše, vím jak funguje, co na jakou problematiku použít, vím jak s ní vydělávat peníze. Pravda je taková, že holky (mamka, Hanička, Irenka, Ivanka...) začaly dříve než já...a už mají výsledky, které mi otevřely pusu dokořán..Mám hmatatelný důkaz, že to funguje...A už se těším, až o této kosmetice dám vědět. Ano je to bezvadný, když si můžete přivydělat, tím, že nabízíte nějaký produkt a budujete svůj tým, protože pracujete pro sebe. Ale když můžete nabízet to z čeho jste sami nadšený a věříte tomu tak je to ještě větší upgrade. A i když jsem byla přesvědčená, že MLM nikdy, teď na to mám jiný pohled. Protože nemusí vše fungovat stejně......Takže ano, zkouším tuto cestu ke své vlastní svobodě....
Mám před sebou další rozhodnutí.....dostala jsem totiž nabídku na takovou práci, která je finančně velmi zajímavá a já se mám do konce října rozhodnout zda ji vezmu... Je to práce pro opravdu velkou společnost a jak jsem napsala finančně zajímavá ( pokud hned neodečteme náklady s touto prací spojené, jako je třeba hlídání dětí v době mé nepřítomnosti atd.), ale opět stojím před tím jak se rozhodnout. Do nedávné doby jsem byla máma, která dávala přednost své práci, před časem stráveným s dětmi. Je to hloupé takhle psát, ale opravdu jsem měla práci a peníze na prvním místě. A myslela jsem, že je to tak v pořádku. Ale s rostoucími dětmi a s přibývajícím věkem se asi změnily mé priority. Bude to hloupé, ale asi nechci většinu svého času trávit plněním cílů pro jistou firmu a vracet se domů, když mé děti půjdou spát...Abych předala jejich výchovu nějaké paní na hlídání....Protože dokud jsou ještě malé a tak nějak mě potřebují ( no já si spíš myslím, že mě potřebují :) , ale v osmi a čtyřech letech mají mé děti celkem jasno :) ), tak si je chci užít. Možná později než u většiny z vás, ale přece.
Vím, že někdo z vás namítne, že pokud je to dobře placené, tak že bych to měla vzít a vykašlat se na sny o kosmetice apod. ..... Peníze jsou důležité, to víme všichni, ale jsou opravdu všechno? Jsou důležité až tak, že kvůli nim obětujeme opravdu hodně svého času? Já vím, že o tomhle jsem psala v minulém příspěvku, který jsem ti psala, ale mě se tato otázka opravdu pořád vrací. Mění se náš život, ale především my sami.
Já chci mít takovou práci, kde budu dělat to co mě baví, budu si práci řídit podle sebe, budu mít čas na svou rodinu a ještě budu moci vydělávat bez omezení ...... Hááááá a jak to udělat???
Neboj budu tě informovat o svém rozhodnutí a o jeho dopadu na náš život :) Každopádně věřím, že se rozhodnu tak, jak je to správné....Pokud víš jaké řešení by bylo dle tebe správné, klidně mi to napiš..:) Pokud chceš namítnout, že kvůli mým závazkům z dřívějších dob bych měla využít pracovní nabídku namísto snění a pod.... tak tímto předbíhám tvou myšlenku....je totiž i moje :)
Nic méně...nebudeme se bavit jen o práci...Musím tě trošku informovat i o svém životě :) Můj partner, přítel no prostě můj chlap.....je pořád můj, no spíš náš a já jsem na něj hrdá... i on buduje svůj projekt a já jsem ráda, že můžu být ten co je podporou :) Holky ho milují a fungují spolu skvěle...Musím říct, že když se na ně všechny dívám už mi ani nedochází, že to bylo někdy jinak. Nebudu ti tu malovat růžová srdíčka, samozřejmě řešíme i my své problémy, které někdy jsou někdy nejsou...Vztah, kde se nikdy nic neřeší asi není a možná by nás ani nebavil. Ale nehádáme se a myslím, že jsme celek, který tak funguje. Je pravda, že jsme nedávno oslavili malé roční výročí...Bože už je to rok a pořád jsme tady spolu :) Je to pro mě takový malý zázrak. Zažili jsme toho opravdu hodně, jak je mým zvykem ani vztah nepokulhává a je to jako horská dráha...Máme za sebou několikáté stěhování, naše Vali změnila již podruhé školu (na své přání) a začínají se nám ty děti věnovat různým aktivitám...Nikol má pořád své rozumy a kolikrát se musíme opravdu hodně smát, jsou to naše rozumbrady..A co se týká rodinného života jsem opravdu šťastná, samozřejmě jsou dny, kdy to člověku tak nepřipadá, ale pak když sedne a píše o tom jak se cítí a začne dávat pozornost svému pocitu...........Ano jsem šťastná...Neříkám, že bude svatba a nebo další mrňous...ale jednou možná...kdo ví....
Jsem ráda, že jsem si dnes udělala čas a napsala ti...Přeji ti úspěch a štěstí, ať se ti daří a záříš spokojeností....
Zase napíšu, měj se krásně :)
PS.: Kdyby tě zajímala kosmetika, o které jsem básnila a básním můžeš se podívat na mé stránky, kde si můžeš zdarma stáhnout katalog a podívat se.... Když budeš chtít kontaktuj mě a já ti řeknu jak mít z cen v katalogu 35% slevy a nebude tě to nic stát :)
začnu svou obligátní větou, že už jsem dlouho nenapsala, ale právě to napravuji :) ....
tenhle článek je jako prvníí potom, co jsem se dostala za pomyslnou hranici 30-ti let. Nevím jestli tento příspěvek bude více smyslný, oduševnělý, nebo celkově jiný...No to se pozná na konci :)
Ne jedna věc pro mě mooooc příjemná se stala.... Zase jsem přičichla k té ženské kráse a k té kreativitě s ní spojenou.... Párkrát za tu dobu co jsem nepsala, jsem prodloužila vlásky, líčila jsem po opravdu dlouhé době a vyzkoušela jsem si jaké to je být vizážistkou nevěsty :) Byla to pro mě úžasná zkušenost a čest. Mám tento obor opravdu velmi ráda a musím se pochválit, myslím, že jsem dobrá :) (vím, že sebechvála smrdí, ale jednou za čas to nevadí :))
Chtěla bych být plnohodnotným stylistou, vizážistkou a spojit vše s úžasnou kosmetikou...jen to ještě uvést do praxe. Musím opět zmínit svou maminku...Která mi v tomto směru pořád znovu a znovu ukazuje, že peníze jsou možné vydělávat i jinak, než klasickým zaměstnáním. Že můžeš vydělávat peníze svobodně...Skrze mojí maminku jsem poznala opravdu úžasnou kosmetiku TianDe.... Neříkám to často, ale jsem úplně nadšená...Nepoznala jsem ucelenější a účinnější kosmetiku než právě TianDe. Postupně zkouším její výrobky, postupně se s nimi seznamuji a je to neskutečná radost. Protože tato kosmetika mě naučila pečovat sama o sebe a věnovat svému tělu pozornost, kterou si zaslouží. Já se tak těším do sprchy, abych na sebe použila všechny ty voňavé věci, na to až svůj obličej ošetřím úžasnou řadou kosmetiky :) A když jsem se po nějaké době používání podívala do zrcadla...jáááááá nemám vrásku mez obočím a celkově má pleť, vlasy a všechno je mnohem lepší... Když jsem obdarovaná touto kosmetikou například k svátku, tak mám takovou radost :) Víš, že se tomuto oboru věnuji dlouho.... a opravdu jsem nic lepšího nepozanala...můžeš mi věřit nebo nemusíš, je to na tobě..ale já jsem tak nadšená :)
Další věc je, že tato kosmetika není nikde v klasických prodejnách a je postavena jako MLM...Já vím teď ti vstávají vlasy hrůzou...ale já jsem taky říkala MLM nikdy. Už o této kosmetice vím vše, vím jak funguje, co na jakou problematiku použít, vím jak s ní vydělávat peníze. Pravda je taková, že holky (mamka, Hanička, Irenka, Ivanka...) začaly dříve než já...a už mají výsledky, které mi otevřely pusu dokořán..Mám hmatatelný důkaz, že to funguje...A už se těším, až o této kosmetice dám vědět. Ano je to bezvadný, když si můžete přivydělat, tím, že nabízíte nějaký produkt a budujete svůj tým, protože pracujete pro sebe. Ale když můžete nabízet to z čeho jste sami nadšený a věříte tomu tak je to ještě větší upgrade. A i když jsem byla přesvědčená, že MLM nikdy, teď na to mám jiný pohled. Protože nemusí vše fungovat stejně......Takže ano, zkouším tuto cestu ke své vlastní svobodě....
Mám před sebou další rozhodnutí.....dostala jsem totiž nabídku na takovou práci, která je finančně velmi zajímavá a já se mám do konce října rozhodnout zda ji vezmu... Je to práce pro opravdu velkou společnost a jak jsem napsala finančně zajímavá ( pokud hned neodečteme náklady s touto prací spojené, jako je třeba hlídání dětí v době mé nepřítomnosti atd.), ale opět stojím před tím jak se rozhodnout. Do nedávné doby jsem byla máma, která dávala přednost své práci, před časem stráveným s dětmi. Je to hloupé takhle psát, ale opravdu jsem měla práci a peníze na prvním místě. A myslela jsem, že je to tak v pořádku. Ale s rostoucími dětmi a s přibývajícím věkem se asi změnily mé priority. Bude to hloupé, ale asi nechci většinu svého času trávit plněním cílů pro jistou firmu a vracet se domů, když mé děti půjdou spát...Abych předala jejich výchovu nějaké paní na hlídání....Protože dokud jsou ještě malé a tak nějak mě potřebují ( no já si spíš myslím, že mě potřebují :) , ale v osmi a čtyřech letech mají mé děti celkem jasno :) ), tak si je chci užít. Možná později než u většiny z vás, ale přece.
Vím, že někdo z vás namítne, že pokud je to dobře placené, tak že bych to měla vzít a vykašlat se na sny o kosmetice apod. ..... Peníze jsou důležité, to víme všichni, ale jsou opravdu všechno? Jsou důležité až tak, že kvůli nim obětujeme opravdu hodně svého času? Já vím, že o tomhle jsem psala v minulém příspěvku, který jsem ti psala, ale mě se tato otázka opravdu pořád vrací. Mění se náš život, ale především my sami.
Já chci mít takovou práci, kde budu dělat to co mě baví, budu si práci řídit podle sebe, budu mít čas na svou rodinu a ještě budu moci vydělávat bez omezení ...... Hááááá a jak to udělat???
Neboj budu tě informovat o svém rozhodnutí a o jeho dopadu na náš život :) Každopádně věřím, že se rozhodnu tak, jak je to správné....Pokud víš jaké řešení by bylo dle tebe správné, klidně mi to napiš..:) Pokud chceš namítnout, že kvůli mým závazkům z dřívějších dob bych měla využít pracovní nabídku namísto snění a pod.... tak tímto předbíhám tvou myšlenku....je totiž i moje :)
Nic méně...nebudeme se bavit jen o práci...Musím tě trošku informovat i o svém životě :) Můj partner, přítel no prostě můj chlap.....je pořád můj, no spíš náš a já jsem na něj hrdá... i on buduje svůj projekt a já jsem ráda, že můžu být ten co je podporou :) Holky ho milují a fungují spolu skvěle...Musím říct, že když se na ně všechny dívám už mi ani nedochází, že to bylo někdy jinak. Nebudu ti tu malovat růžová srdíčka, samozřejmě řešíme i my své problémy, které někdy jsou někdy nejsou...Vztah, kde se nikdy nic neřeší asi není a možná by nás ani nebavil. Ale nehádáme se a myslím, že jsme celek, který tak funguje. Je pravda, že jsme nedávno oslavili malé roční výročí...Bože už je to rok a pořád jsme tady spolu :) Je to pro mě takový malý zázrak. Zažili jsme toho opravdu hodně, jak je mým zvykem ani vztah nepokulhává a je to jako horská dráha...Máme za sebou několikáté stěhování, naše Vali změnila již podruhé školu (na své přání) a začínají se nám ty děti věnovat různým aktivitám...Nikol má pořád své rozumy a kolikrát se musíme opravdu hodně smát, jsou to naše rozumbrady..A co se týká rodinného života jsem opravdu šťastná, samozřejmě jsou dny, kdy to člověku tak nepřipadá, ale pak když sedne a píše o tom jak se cítí a začne dávat pozornost svému pocitu...........Ano jsem šťastná...Neříkám, že bude svatba a nebo další mrňous...ale jednou možná...kdo ví....
Jsem ráda, že jsem si dnes udělala čas a napsala ti...Přeji ti úspěch a štěstí, ať se ti daří a záříš spokojeností....
Zase napíšu, měj se krásně :)
PS.: Kdyby tě zajímala kosmetika, o které jsem básnila a básním můžeš se podívat na mé stránky, kde si můžeš zdarma stáhnout katalog a podívat se.... Když budeš chtít kontaktuj mě a já ti řeknu jak mít z cen v katalogu 35% slevy a nebude tě to nic stát :)
úterý 3. května 2016
Bude mi 30ceeeeeeeeettttttttttt :)
Ahoj tak se opět hlásím o slovo....
já vím už je to zase nějakou dobu....
Představ si, žen tento rok mám své jubileum.....ANO už je to tak....již za necelý měsíc mi bude 30 let...
Anoooooo přessněěěěě táááááák už mi bude 30ceeeeeet...Nevím jestli jsem Ti dala dostatečně najevo mou začínající paniku....Víš měla jsem pocit, že až budu zasloužilá 30cítka, takže budu přinejmenším vědět 1. Kdo jsem.....2. Kam patřím....3. Kam všechno vede.....4. Budu vdaná....5. Budu mít klasický do hodnot společnosti spořádaný život a budu mít vše vyřešenééééé.....
A součet. 1. Možná mám trošku ponětí kdo jsem.....2. Momentálně jsem z Mostu......3. Nevím kam to vede......4. Nejsem vdaná (ale mám již devíti-měsíční vztah se svým dokonalým chlapem, tak to možná někam směřuje, ale to se nikdy neví)......5. Možná již směřuji správným směrem, ale pořád je co řešit...... Takže jsem právě podpořila svou paniku, uuuuuuáááááá:)))))
Jestli čteš i tento příspěvek, tak si pravděpodobně četl/a i ty předchozí a víš, že se mi ten život děje tak trošku obráceně. Občas si připadám jako Alenka v říši divů....Vůbec nikdy nevím co a jak dělat, aby to bylo správně....No a když už zjistím, že malinko něco vím, tak vzápětí přijde okamžik, který to mé vědění úplně překope a já zase nic nevím... Vím, že je to celé trošku zmatené a vůbec nevím, jestli Ti dává smysl to co píšu.
Já vím, že jsem vlastně ještě mladá holka co má život před sebou (to jen kdyby mě někdo chtěl ukonejšit) :). Jen, jsem prostě čekala, že to bude vypadat jinak..Víš co? To očekávání je hrozná věc. Lidi (JÁ) pořád něco očekáváme....Občas mě napadne, že když se narodíš, měl by někdo rozdávat manuál na život..Já vím, že kolikrát nám naši drazí rodičové chtějí vnuknout nějakou cestu...Ale řekni mi kdo je v těch telecích letech poslouchá??? No možná někdo jo a pak asi nechápe význam mých slov...Ale já jsem si vždycky musela nabrat své zkušenosti, pořádně si dát na úsměv...oklepat se a uznat, že měli pravdu a jít to zkoušet znovu....Normálně by bylo jednodušší, kdyby nás nějaké naše vyšší vědomí prostě donutilo, nedělat špatná rozhodnutí :)
Dobře...Abych nebyla úplně hysterická....Ve svých třiceti letech si jistě můžu odškrtnout pár věcí, které asi jsou nějak dané společností..Jenže si někdy připadám tak bezradně...Třeba ohledně práce....
Představ si, já jsem se po několika letech nechala zaměstnat...říkala jsem si, že chodit do práce je v celku normální věc...Ale mě to tak otravuje život...Dělám pořád kreslení (kreslení je moje radost, můj koníček, práce snů) A pak pro jistotu dělám v jedné společnosti takového dělníka pro prosperitu někoho jiného....A víš co mi došlo, že ta společnost ocenila můj život, taxou za měsíc....strávím tam při 20 pracovních dnech cca min. 160 hodin za výplatu, na kterou když celý rok nesáhnu (nebudu jíst, pít, bydlet a dětí se při nejmenším vzdám pro jejich dobro anebo mi je vezmou), tak si vydělám na: možná ojeté auto a nebo na nové v té nejnižší cenové kategorii. Abych mohla další rok šetřit znovu, tak bych nesměla tankovat a platit povinné poplatky. Tím jsem dospěla k názoru, že to co mi přišlo jako super měsíční jistota a výbornej nápad, když jsem podepisovala smlouvu, tak teď mě to doslova nebaví, protože upřímně bydlet sama s holkama, dělat pouze tuto práci....Tak mi ty děti asi stejně vezmou, protože je nemůžu uživit. A když k tomu přistupovat tak, že je to mé kapesné a pokryje to část společných nákladů, tak vlastně nemám čas své kapesné užít, protože pokud mě úplně neuspokojí nákup přes internet (a budu muset pověřit někoho k vyzvednutí balíčku....případně si je nechat zasílat do práce) tak mám vlastně smůlu, protože můj život se stal životním shonem, kdy horko těžko stihnu intimní život (většinou usnu před koncem filmu), jít do fitka nebo si dát horkou koupel...O víkendu než se otočím je podělí a to ještě nesmí být pracovní víkend...
Takže jsem ve svých třicetiiii zjistila, no spíš se utvrdila v tom, že jako zaměstnanec nezbohatnu a vlastně své sny budu odkládat, stejně jako když jsem zaměstnaná nebyla, ale měla jsem svobodu.....
No, povím Ti, že jsem z toho taková zmatená, protože tohle je normální výsměch a už vůbec to, že jako normální průměrný člověk, který je řádně zaměstnán bych měla přemýšlet nad tím kam s dětma, abych mohla do práce a na konci měsíce přemýšlet jestli koupit rohlíky a šunku nebo pořádnou flákotu :)
Jinak...Tohle psaní mě dovedlo k větě, kterou říká moje mamka "Peníze jdou vydělat i daleko jednodušším způsobem" a víš co je nejhorší, že já sama to vím.....Já to sakra vím...A musela jsem psát tenhle článek, abych to zase věděla :) :) :)
No nebudeme si lhát nevím jak, nevím co, ale vím že to chci jinak :) Kreslení mi bylo úžasným, názorným příkladem...tak nevím, něco si k tomu přidám a když práci pro někoho tak takovou, kde budu svým vlastním pánem a za to co vykonám mi bude i normálně zaplaceno, protože mi bude právě 30 a já chci svůj život žít a hlavně si ho užít....A nevím kolikrát mi ten život ještě všechno bude muset ukázat..nevím kolikrát ještě budu jako ta včela,která se snaží opylovat co nejvíce květin, dokud to s ní nesekne, ona se to pokusí změnit, oklepe se a jde na to jinak....Já už jsem to zkoušela jinak, jinak a jinak, že si možná i myslím, že to správné jinak už jsem asi nějak přehlédla, nebo ztratila, ale jestli už to někdy proběhlo tak to najdu, jestli to ještě nebylo to správné jinak, tak ho najdu taky.....Protože chci, protože nechci být dělníkem za směšný plat....Já chci být na té druhé straně..A pokud jsem to znovu našla a uvědomila si to teď, tak třeba to má nějaký důvod....
Jsem rváč a se svým životem se porvu tak, že až budu sedět a dívat se na své dospělé děti a svá vnoučata a možná i pravnoučata....Tak budu držet své cigárko a hlavou se mi budou motat myšlenky, že přece jen se našla správná cesta a víš co? Až si jednou napíšu na papír splněných bodů VŠE VYŘEŠENO tak to bude znamenat můj KLID a když máš klid tak můžeš v klidu umřít.....
Takže to všechno má smysl...Právě jsem zjistila svůj cíl...A věř mi není ve 30 ... je daleko později....
Děkuju za to, že jsem Ti mohla psát o svých myšlenkách, protože já sama jsem v tomto příspěvku našla své odpovědi...
P.S.: Žádný věk není omezení, začít se dá vždy znovu. Žádná společnost neví, kdy je správný čas na děti, svatbu nebo smrt....Nikdo Ti nemůže říct, jestli něco děláš správně nebo ne. Protože Tvé vlastní zkušenosti z Tebe dělají člověka, kterým jsi. Pokud se Ti něco nelíbí, cokoliv, tak to změň. Je to Tvé vlastní právo, je to to jediné co můžeš udělat Ty. A jestli máš strach, tak ho vnímej tak, ať ti dá sílu, ne aby Ti ji bral.
Měj se krásně Petra
já vím už je to zase nějakou dobu....Představ si, žen tento rok mám své jubileum.....ANO už je to tak....již za necelý měsíc mi bude 30 let...
Anoooooo přessněěěěě táááááák už mi bude 30ceeeeeet...Nevím jestli jsem Ti dala dostatečně najevo mou začínající paniku....Víš měla jsem pocit, že až budu zasloužilá 30cítka, takže budu přinejmenším vědět 1. Kdo jsem.....2. Kam patřím....3. Kam všechno vede.....4. Budu vdaná....5. Budu mít klasický do hodnot společnosti spořádaný život a budu mít vše vyřešenééééé.....
A součet. 1. Možná mám trošku ponětí kdo jsem.....2. Momentálně jsem z Mostu......3. Nevím kam to vede......4. Nejsem vdaná (ale mám již devíti-měsíční vztah se svým dokonalým chlapem, tak to možná někam směřuje, ale to se nikdy neví)......5. Možná již směřuji správným směrem, ale pořád je co řešit...... Takže jsem právě podpořila svou paniku, uuuuuuáááááá:)))))
Jestli čteš i tento příspěvek, tak si pravděpodobně četl/a i ty předchozí a víš, že se mi ten život děje tak trošku obráceně. Občas si připadám jako Alenka v říši divů....Vůbec nikdy nevím co a jak dělat, aby to bylo správně....No a když už zjistím, že malinko něco vím, tak vzápětí přijde okamžik, který to mé vědění úplně překope a já zase nic nevím... Vím, že je to celé trošku zmatené a vůbec nevím, jestli Ti dává smysl to co píšu.
Já vím, že jsem vlastně ještě mladá holka co má život před sebou (to jen kdyby mě někdo chtěl ukonejšit) :). Jen, jsem prostě čekala, že to bude vypadat jinak..Víš co? To očekávání je hrozná věc. Lidi (JÁ) pořád něco očekáváme....Občas mě napadne, že když se narodíš, měl by někdo rozdávat manuál na život..Já vím, že kolikrát nám naši drazí rodičové chtějí vnuknout nějakou cestu...Ale řekni mi kdo je v těch telecích letech poslouchá??? No možná někdo jo a pak asi nechápe význam mých slov...Ale já jsem si vždycky musela nabrat své zkušenosti, pořádně si dát na úsměv...oklepat se a uznat, že měli pravdu a jít to zkoušet znovu....Normálně by bylo jednodušší, kdyby nás nějaké naše vyšší vědomí prostě donutilo, nedělat špatná rozhodnutí :)
Dobře...Abych nebyla úplně hysterická....Ve svých třiceti letech si jistě můžu odškrtnout pár věcí, které asi jsou nějak dané společností..Jenže si někdy připadám tak bezradně...Třeba ohledně práce....
Představ si, já jsem se po několika letech nechala zaměstnat...říkala jsem si, že chodit do práce je v celku normální věc...Ale mě to tak otravuje život...Dělám pořád kreslení (kreslení je moje radost, můj koníček, práce snů) A pak pro jistotu dělám v jedné společnosti takového dělníka pro prosperitu někoho jiného....A víš co mi došlo, že ta společnost ocenila můj život, taxou za měsíc....strávím tam při 20 pracovních dnech cca min. 160 hodin za výplatu, na kterou když celý rok nesáhnu (nebudu jíst, pít, bydlet a dětí se při nejmenším vzdám pro jejich dobro anebo mi je vezmou), tak si vydělám na: možná ojeté auto a nebo na nové v té nejnižší cenové kategorii. Abych mohla další rok šetřit znovu, tak bych nesměla tankovat a platit povinné poplatky. Tím jsem dospěla k názoru, že to co mi přišlo jako super měsíční jistota a výbornej nápad, když jsem podepisovala smlouvu, tak teď mě to doslova nebaví, protože upřímně bydlet sama s holkama, dělat pouze tuto práci....Tak mi ty děti asi stejně vezmou, protože je nemůžu uživit. A když k tomu přistupovat tak, že je to mé kapesné a pokryje to část společných nákladů, tak vlastně nemám čas své kapesné užít, protože pokud mě úplně neuspokojí nákup přes internet (a budu muset pověřit někoho k vyzvednutí balíčku....případně si je nechat zasílat do práce) tak mám vlastně smůlu, protože můj život se stal životním shonem, kdy horko těžko stihnu intimní život (většinou usnu před koncem filmu), jít do fitka nebo si dát horkou koupel...O víkendu než se otočím je podělí a to ještě nesmí být pracovní víkend...
Takže jsem ve svých třicetiiii zjistila, no spíš se utvrdila v tom, že jako zaměstnanec nezbohatnu a vlastně své sny budu odkládat, stejně jako když jsem zaměstnaná nebyla, ale měla jsem svobodu.....
No, povím Ti, že jsem z toho taková zmatená, protože tohle je normální výsměch a už vůbec to, že jako normální průměrný člověk, který je řádně zaměstnán bych měla přemýšlet nad tím kam s dětma, abych mohla do práce a na konci měsíce přemýšlet jestli koupit rohlíky a šunku nebo pořádnou flákotu :)
Jinak...Tohle psaní mě dovedlo k větě, kterou říká moje mamka "Peníze jdou vydělat i daleko jednodušším způsobem" a víš co je nejhorší, že já sama to vím.....Já to sakra vím...A musela jsem psát tenhle článek, abych to zase věděla :) :) :)
No nebudeme si lhát nevím jak, nevím co, ale vím že to chci jinak :) Kreslení mi bylo úžasným, názorným příkladem...tak nevím, něco si k tomu přidám a když práci pro někoho tak takovou, kde budu svým vlastním pánem a za to co vykonám mi bude i normálně zaplaceno, protože mi bude právě 30 a já chci svůj život žít a hlavně si ho užít....A nevím kolikrát mi ten život ještě všechno bude muset ukázat..nevím kolikrát ještě budu jako ta včela,která se snaží opylovat co nejvíce květin, dokud to s ní nesekne, ona se to pokusí změnit, oklepe se a jde na to jinak....Já už jsem to zkoušela jinak, jinak a jinak, že si možná i myslím, že to správné jinak už jsem asi nějak přehlédla, nebo ztratila, ale jestli už to někdy proběhlo tak to najdu, jestli to ještě nebylo to správné jinak, tak ho najdu taky.....Protože chci, protože nechci být dělníkem za směšný plat....Já chci být na té druhé straně..A pokud jsem to znovu našla a uvědomila si to teď, tak třeba to má nějaký důvod....
Jsem rváč a se svým životem se porvu tak, že až budu sedět a dívat se na své dospělé děti a svá vnoučata a možná i pravnoučata....Tak budu držet své cigárko a hlavou se mi budou motat myšlenky, že přece jen se našla správná cesta a víš co? Až si jednou napíšu na papír splněných bodů VŠE VYŘEŠENO tak to bude znamenat můj KLID a když máš klid tak můžeš v klidu umřít.....
Takže to všechno má smysl...Právě jsem zjistila svůj cíl...A věř mi není ve 30 ... je daleko později....
Děkuju za to, že jsem Ti mohla psát o svých myšlenkách, protože já sama jsem v tomto příspěvku našla své odpovědi...
P.S.: Žádný věk není omezení, začít se dá vždy znovu. Žádná společnost neví, kdy je správný čas na děti, svatbu nebo smrt....Nikdo Ti nemůže říct, jestli něco děláš správně nebo ne. Protože Tvé vlastní zkušenosti z Tebe dělají člověka, kterým jsi. Pokud se Ti něco nelíbí, cokoliv, tak to změň. Je to Tvé vlastní právo, je to to jediné co můžeš udělat Ty. A jestli máš strach, tak ho vnímej tak, ať ti dá sílu, ne aby Ti ji bral.
Měj se krásně Petra
pondělí 14. března 2016
Ať si každý myslí co chce....
Ahoj,
tak jsem zase tady a hlásím se o své slovo a Tvůj čas :)
Zjistila jsem, že lidé mají úžasnou schopnost a tou je sebe-znehodnocování, podceňování, snižování se. A i když se mnohdy jejich tvrzení o nich samotných nezakládá na pravdě, tak jsou přesvědčeni o tom, že to tak skutečně je...
Proč o tom píšu? No protože takové období znám taky a mám ho za sebou...ale čas od času se snaží tato přesvědčení zatnout svůj drápek a dostat mě zase tzv. na dno ( to je asi trošku silný výraz, ale dejme tomu.). Mnoho z nás tráví svůj čas tím, že se zabývají tím co si ostatní myslí, jak je vidí, co o nich řeknou, nebo již říkají...Ale je jedno co si kdo myslí, nebo říká.....
A to je cesta k tomu, že se znevažují, sebe-znehodnocují, ponižují a nevím jaká další slova použít. Příliš mnoho času trávíme tím, jak se cítí ostatní a co si myslí. A to přesně snižuje jejich (naše) sebevědomí, víru v samu sebe a to jak se sami cítí (cítíme)....Je jedno co si kdo myslí, nebo říká. Důležití jsme my, každý z nás. Ať si každý myslí co chce, protože je vlastně důležité jen to si myslím JÁ.
Budeš se divit kolik toho mají na sobě děti, kolik z nich má pocit, že jsou k ničemu, nic neumí a že ať udělají cokoliv, že to nemá smysl. Kolik dětí je nešťastných ze školy, z učitelů, z jiných dětí kolem. Děti kolikrát řeší věci podobné těm, co řeší dospělí, akorát u dětí nás to ani nenapadne, protože na takové starosti jsou ještě malé.
Ale abych to taky vzala z jiného džbánku. To co cítíme a to jak reagujeme nemusí být vždy pravdou.
Všichni, je jedno jestli já nebo kdokoli jiný, reagujeme na energii jiných. Cítíme to co možná nikdy nebylo řečeno, reagujeme na to co k nám jiní vysílají ať už vědomě nebo nevědomě. Věnuji se energiím již nějakou dobu. Sama na sobě vnímám a vím, že se to tak děje, sama s tím pracuji ať už na sobě, nebo na jiných.
Vím, že to co píši Ti asi nedává úplně smysl a možná si teď i ťukáš na čelo, ale věř mi...jsou to mé vlastní zkušenosti. Nejsou to plané řeči, nebo vyčtené z chytré knížky.
Víš kolik lidí na sobě má energii někoho jiného. Víš kolik nepohodlí má na svědomí to, že vnímáme jinou energii, než-li tu naší? Tohle psát je i pro mě složité, protože mluvit veřejně o věcech, které nejsou úplně hmatatelné a měřitelné, není úplně jednoduché. Lidé k tomu mají různé postoje, když nevěří je to jako kdyby jsi někomu, kdo nikdy nedržel tužku v ruce řekl/a, že je vlastně úplně jednoduché nakreslit reálný portrét :)
Ale já právě u toho kreslení vím, že to jednoduché je. Protože na mé kurzy zavítají lidé, kteří nevědí o tom, že nějaké energie jsou. Přichází s různými postoji a většinou se mě snaží přesvědčit o tom, že je kreslit nemohu naučit. Protože to neumí a nikdy to nezkoušeli a přece to jen tak nejde. A já jenom poslouchám a načítám energie, na začátku kreslení, během kreslení a kolikrát ještě než vůbec začne a i potom co skončí. Používám úžasnou metodu J.I.H - emoční naciťování, která mi to dovoluje.
Řízeně načítám energii jednotlivců a kolektivu. Sundavám z lidí sebehodnocení, porovnávání, znehodnocování, posuzování. Pocity nejde, neumím. U některých během kreslení dochází nejen k psychickému, ale i k fyzickému nepohodlí. Na začátku kurzu vysvětlím jak se co děje, jak pracuji. A poprosím skupinku, aby když někdo pocítí něco, co mu není pohodlné, aby mi o tom dali vědět (já to tedy cítím i když ruku nezvednou, ale když se to zvědomí a pojmenuje, tak je to lepší). Je skvělý pocit, když se přeci jen někdo přihlásí a já sundám co cítím....Když se po chvilce zeptám jestli stav stále přetrvává a ten dotyčný zvedne hlavu od čtvrtky a uvědomí si, že ho vlastně už ta hlava nebolí.....a podívá se na mě nevěřícným pohledem, mám tak obrovskou radost, že to nejde ani popsat.
Poslední dobou mi na kurzy chodí i děti, tuším, že nejmladší bylo 10 let. Ono se řekne, že to jsou děti, ale i ty děti si nesou své bolístky a své nepohodlí. A je úžasné, že během kreslení se mi povede sundat, vše co se tam sepne. A tím, že si po dvou dnech odnáší desky s reálnými výtvory a portréty tak se jim zvedne sebevědomí. Protože vidí, že to zvládly samy :) Za dobu, co kurzy učím se mi nestalo, že by mi někdo nenakreslil vůbec nic. A musím říci, že někdy je pro mě kurz náročný, někdy náročný zase méně, ale mám štěstí na úžasné lidi. Vždy se mi sejde úžasná skupina a já tak mohu říci, že mám nejúžasnější práci na Světě.
Miluji kurzy z několika důvodů....Jeden je ten, že je to pro mne další výzva a možnost se potkat s novými lidmi. Druhý je ten, že vidím dospělé lidi sedět a jen tak tvořit. Třetí je to, že jim vyvrátím to, že to není možné. Čtvrtý je jejich neuvěřitelný pokrok během dvou dnů. Pátý je, že mě to neskutečně baví. Šestý je výraz v očích lidí, kteří nevěřili, že to dokážou a s každým tahem a hmatatelným výsledkem se mění jejich výraz ve tváři. Sedmý je to jak se mezi sebou baví, i když se třeba nikdy před tím neviděli. Sedmý je to jak se dokáží navzájem pochválit a povzbudit a navzájem si bourají pocit, že sousedův obrázek je hezčí. Osmý je jejich úsměv, za ten úsměv to stojí. Těch důvodů bych našla mnohem více. Další je ten, když mi napíší svou recenzi, nebo jen to, že se jim víkend líbil. Nebo když si mě vyhledají na fb a pošlou žádost, a nebo když potom začnou sdílet mé kurzy se svými známými a kamaráda.
Miluji svou práci....
Přeji Ti úžasňákový den a měj se krásně.
Petra
tak jsem zase tady a hlásím se o své slovo a Tvůj čas :)
Zjistila jsem, že lidé mají úžasnou schopnost a tou je sebe-znehodnocování, podceňování, snižování se. A i když se mnohdy jejich tvrzení o nich samotných nezakládá na pravdě, tak jsou přesvědčeni o tom, že to tak skutečně je...
Proč o tom píšu? No protože takové období znám taky a mám ho za sebou...ale čas od času se snaží tato přesvědčení zatnout svůj drápek a dostat mě zase tzv. na dno ( to je asi trošku silný výraz, ale dejme tomu.). Mnoho z nás tráví svůj čas tím, že se zabývají tím co si ostatní myslí, jak je vidí, co o nich řeknou, nebo již říkají...Ale je jedno co si kdo myslí, nebo říká.....
A to je cesta k tomu, že se znevažují, sebe-znehodnocují, ponižují a nevím jaká další slova použít. Příliš mnoho času trávíme tím, jak se cítí ostatní a co si myslí. A to přesně snižuje jejich (naše) sebevědomí, víru v samu sebe a to jak se sami cítí (cítíme)....Je jedno co si kdo myslí, nebo říká. Důležití jsme my, každý z nás. Ať si každý myslí co chce, protože je vlastně důležité jen to si myslím JÁ.
Budeš se divit kolik toho mají na sobě děti, kolik z nich má pocit, že jsou k ničemu, nic neumí a že ať udělají cokoliv, že to nemá smysl. Kolik dětí je nešťastných ze školy, z učitelů, z jiných dětí kolem. Děti kolikrát řeší věci podobné těm, co řeší dospělí, akorát u dětí nás to ani nenapadne, protože na takové starosti jsou ještě malé.
Ale abych to taky vzala z jiného džbánku. To co cítíme a to jak reagujeme nemusí být vždy pravdou.
Všichni, je jedno jestli já nebo kdokoli jiný, reagujeme na energii jiných. Cítíme to co možná nikdy nebylo řečeno, reagujeme na to co k nám jiní vysílají ať už vědomě nebo nevědomě. Věnuji se energiím již nějakou dobu. Sama na sobě vnímám a vím, že se to tak děje, sama s tím pracuji ať už na sobě, nebo na jiných.
Vím, že to co píši Ti asi nedává úplně smysl a možná si teď i ťukáš na čelo, ale věř mi...jsou to mé vlastní zkušenosti. Nejsou to plané řeči, nebo vyčtené z chytré knížky.
Víš kolik lidí na sobě má energii někoho jiného. Víš kolik nepohodlí má na svědomí to, že vnímáme jinou energii, než-li tu naší? Tohle psát je i pro mě složité, protože mluvit veřejně o věcech, které nejsou úplně hmatatelné a měřitelné, není úplně jednoduché. Lidé k tomu mají různé postoje, když nevěří je to jako kdyby jsi někomu, kdo nikdy nedržel tužku v ruce řekl/a, že je vlastně úplně jednoduché nakreslit reálný portrét :)
Ale já právě u toho kreslení vím, že to jednoduché je. Protože na mé kurzy zavítají lidé, kteří nevědí o tom, že nějaké energie jsou. Přichází s různými postoji a většinou se mě snaží přesvědčit o tom, že je kreslit nemohu naučit. Protože to neumí a nikdy to nezkoušeli a přece to jen tak nejde. A já jenom poslouchám a načítám energie, na začátku kreslení, během kreslení a kolikrát ještě než vůbec začne a i potom co skončí. Používám úžasnou metodu J.I.H - emoční naciťování, která mi to dovoluje.
Řízeně načítám energii jednotlivců a kolektivu. Sundavám z lidí sebehodnocení, porovnávání, znehodnocování, posuzování. Pocity nejde, neumím. U některých během kreslení dochází nejen k psychickému, ale i k fyzickému nepohodlí. Na začátku kurzu vysvětlím jak se co děje, jak pracuji. A poprosím skupinku, aby když někdo pocítí něco, co mu není pohodlné, aby mi o tom dali vědět (já to tedy cítím i když ruku nezvednou, ale když se to zvědomí a pojmenuje, tak je to lepší). Je skvělý pocit, když se přeci jen někdo přihlásí a já sundám co cítím....Když se po chvilce zeptám jestli stav stále přetrvává a ten dotyčný zvedne hlavu od čtvrtky a uvědomí si, že ho vlastně už ta hlava nebolí.....a podívá se na mě nevěřícným pohledem, mám tak obrovskou radost, že to nejde ani popsat.
Poslední dobou mi na kurzy chodí i děti, tuším, že nejmladší bylo 10 let. Ono se řekne, že to jsou děti, ale i ty děti si nesou své bolístky a své nepohodlí. A je úžasné, že během kreslení se mi povede sundat, vše co se tam sepne. A tím, že si po dvou dnech odnáší desky s reálnými výtvory a portréty tak se jim zvedne sebevědomí. Protože vidí, že to zvládly samy :) Za dobu, co kurzy učím se mi nestalo, že by mi někdo nenakreslil vůbec nic. A musím říci, že někdy je pro mě kurz náročný, někdy náročný zase méně, ale mám štěstí na úžasné lidi. Vždy se mi sejde úžasná skupina a já tak mohu říci, že mám nejúžasnější práci na Světě.Miluji kurzy z několika důvodů....Jeden je ten, že je to pro mne další výzva a možnost se potkat s novými lidmi. Druhý je ten, že vidím dospělé lidi sedět a jen tak tvořit. Třetí je to, že jim vyvrátím to, že to není možné. Čtvrtý je jejich neuvěřitelný pokrok během dvou dnů. Pátý je, že mě to neskutečně baví. Šestý je výraz v očích lidí, kteří nevěřili, že to dokážou a s každým tahem a hmatatelným výsledkem se mění jejich výraz ve tváři. Sedmý je to jak se mezi sebou baví, i když se třeba nikdy před tím neviděli. Sedmý je to jak se dokáží navzájem pochválit a povzbudit a navzájem si bourají pocit, že sousedův obrázek je hezčí. Osmý je jejich úsměv, za ten úsměv to stojí. Těch důvodů bych našla mnohem více. Další je ten, když mi napíší svou recenzi, nebo jen to, že se jim víkend líbil. Nebo když si mě vyhledají na fb a pošlou žádost, a nebo když potom začnou sdílet mé kurzy se svými známými a kamaráda.
Miluji svou práci....
Přeji Ti úžasňákový den a měj se krásně.
Petra
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)